ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Klausovy teze
Václav Klaus v pondělí zveřejnil nikoli článek, ale programový dokument. Že ho nepřečetl na nějaké konferenci politiků nebo učenců, je jen obdobou toho, co učinil roku 1517 Martin Luther, když přibil na vrata katedrály ve Wittembergu svoje alarmující teze. Téma je vážné a také je třeba brát vážně slova Václava Klause.

Obsah článku Evropská ústava změní naši budoucnost známe už z dřívějších Klausových projevů. Jenomže tentokrát jsou zhuštěna do krystalicky jasných tezí. Klaus se vyslovuje pro rozumně integrovanou, svobodnou a produktivní Evropu. Uvádí pozitivní příklady,na čem je možno se shodnout: dopravní značky, cla na dovoz z nečlenských států a označování zboží. Varuje před zavedením stejných úrokových mír, daní a sociálních dávek, stejnou hospodářskou, zahraniční a kulturní politiku až po zavírací dobu v obchodech a procento alkoholu v pivu. Právě toto podle něho hrozí po zřízení evropského superstátu dle chystané ústavy.

Dokument takto závažný by měl vyvolat věcnou diskusi. Jistě se najde dost argumentů ve prospěch Klausových tezí i proti nim. Debata to nebude neplodná, protože povede k rozšíření faktických vědomostí o dokumentu, který vskutku změní naši budoucnost. Z dokumentů, které jsou o chystané ústavě zveřejněny na př. na serveru Euroskop.cz, sice nevyplývá, že by ústava zahrnovala třebas jednotnou zavírací dobu restaurací, ale možná, že hlava státu má nějakou podrobnější verzi.

Nicméně je těžké se vyvarovat i úvah osobních. Václav Klaus je bojovník na dvou frontách. Jednak odmítá celoevropský superstát, jednak odmítá ministáty ve smyslu našich "vyšších územních celků". Varuje před izolací občana od evropských institucí, a na druhé straně udělal hodně proto, aby se státní instituce nepřiblížily občanovi, takže zřízení krajů bylo uskutečněno ne přes jeho mrtvolu, ale přes jeho zmítající se tělo. Zdá se tudíž, že jemu vyhovuje přesně ten druh státu a ten vztah institucí k občanovi, odpovídající modelu, v němž on je premiérem nebo prezidentem nebo předsedou významné strany nebo jinak klíčově významným činitelem. On je úředník, stejně jako jsou úředníci v Bruselu, stejně jako oni je byrokrat. Rozhodně to není nezaujatý pozorovatel. Vstupem do Unie se náš stát vzdává části suverenity a naši byrokraté Klause nevyjímaje budou mít méně moci. I to je třeba mít na mysli při posuzování Klausových tezí. A pak taky bude prostor na přemýšlení, kteří byrokraté pracují lépe a jsou více prospěšní, zdali naši anebo ti bruselští.

RODINA A PŘÁTELÉ: Schíza v garáži
Zcela mimořádně jsem dnes parkoval s motorkou Sůzou v garáži - v placené, pod Albertem u Anděla. Když jsem chtěl odjet, nastala schíza.
Podotýkám, že jde o garáž placenou a hlídanou - hodina tu stojí dvacku a pokud nechcete zahodit vozidlo na celý den, pocit bezpečí rozhodně stojí za to. Procedura je banální. Vjedete, zastaví vás závora. Zmáčknete knoflík, vyplázne to na vás magnetickou kartičku, vezmete si ji, závora se zvedne, vy vjedete a zaparkujete. Před odchodem strčíte kartičku do mašiny, ukáže vám to, kolik máte platit, zaplatíte, vrátí vám to kartičku, tu pak strčíte do dírky u výjezdu, zvedne se závora a adijé prérie.

U mě to bylo jinak. Tedy, stejně, až po fázi "před odchodem strčíte" atd. Strčil jsem a na displeji s e objevilo:
MAGNETICKÁ KARTA POZBYLA PLATNOST.
No dobře, ale jak se odsud dostanu? Vzpomněl jsem si na pana Beana a jeho metody jak ošálit závoru. Nastartoval jsem motorku a jel jsem se na tu všivou závoru podívat. No, asi bych ji po straně objel, protáhl bych se...
Vrátil jsem se k mašině. Nějaký pán tam strkal kartičku do dírky. Taky mu to nechtělo kartu vzít.
"Vidíte? Mně to dělá taky tak!" zaradoval jsem se, že jsme dva v nouzi.
Jenže on kartu obrátil a fungovalo mu to. Podíval se na mě jako na nějakého gumu.
"Musíte to tam dát správně, ... pane."
V pražském žargonu "...pane" znamená "vy vole".
Se závistí jsem za ním hleděl, jak odjíždí. Uvažoval jsem, že si skočím domlů pro pilu. Že se naučím na motorce skákat. Že se i se Sůzou podplazím.
Nakonec přišel hlídač. Vysvětlil jsem mu, oč jde. Zaplatil jsem mu dvacku a on pak řekl do vysílačky:
"Jaruno, až pojede motorka, zvedni závoru!"
I stalo se tak.
Litoval jsem, že jsem se například nepokusil podplazit. Nevěděl jsem, že je závora pod dohledem Jaruny. Ta by musela mít druhé Vánoce, kdybych se podplazoval!

PSÍ PŘÍHODY: Pejskové doplatili na zombie
Tři dny budu filmovat zombivce ve filmu Choking hazard! Psi to mají teď špatné. Vracím se ráno, nevyspalý, olepený od latexového líčení. Oba pejskové, domácí Bart a hostující Šogo, jsou z mého příchodu nadšení. Jásají, skáčou, radují se. Chtějí na procházku. Já chci... pravý opak, plácnout sebou do postele. Jakmile to udělám, mám pod dekou dva norníky. Bart vrtá v oblasti ledvin, Šogo pracuje pod koleny. Úmysl je zjevný. Hodlají mě vyzvednout na čenichy a vystrčit mě před vrátka. Naučili je to delfíni.

Dneska se chudáci museli obejít bez ranní procházky. Byl jsem neschopen. Vynahradím jim to teď večer, než zas e pojedu dělat zombieho.
Pokud byste náhodou věděli, kdo mě do toho uvrtal, neříkejte to Bartovi a Šogo.
Jinak byste mohli někdy v budoucnu číst titulky v novinách:
Dvě líté psí šelmy zahubily filmového tvůrce Štěpána Kopřivu!