ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Býk v kostce
Agenda 12, tak se nazývá nová komunikační strategie Unie svobody - DEU. Neinformovaný člověk by se mohl domnívat, že číslo na konci názvy označuje počet voličů, kteří jí zůstali věrni. Byla by to hrubá mýlka. To není počet voličů, to je procento získané ve volbách, až strategie přejde v realitu a bude prověřena ve volbách. Je to smělý cíl, když uvážíme, že podle TSN Factum má podporu 2,6 procent občanů.

Republikový výbor rozhodl v Litomyšli, jak toho cíle dosáhnout. První šancí k viditelnému úspěchu mají být volby do Evropského parlamentu. České republice připadne 22 křesel a během klání chtějí unionisté připomenout svůj program. V Litomyšli naznačili, jakou cestou jít - maximální koncentrovaností, něco jako "býk v kostce". Kampaň se soustředí do hesel. V říjnu to bude Hrdost. "Jsem pyšný, na to, že jsem členem US-DEU, jsem rád, že jsme se sešli. Do práce!" řekl kupříkladu Jan Ruml v sobotu v Litomyšli. A myslel to podle všeho vážně.

V podtextu se zřetelně rýsuje mýtus o nedostatečné komunikaci. Vyjádřil ho sám předseda Mareš, když řekl, že "unie byla vždy programově dobře vybavena, ale tak nějak se nám to nepodařilo říct." On sám byl živoucí ilustrací této teze, když se už následujícího dne až groteskně nedokázal prosadit proti Mirkovi Topolánkovi v Nedělní partii na Primě. Ono je také těžké hájit tezi, že vláda, v níž je jeho strana koaličním členem, nezvyšuje daně.

Z mýtu o komunikaci se pak odvíjejí další projekty. Tak například bude Unie vydávat měsíční bulletin o nákladu čtvrt miliónů kusů. To v době, kdy neužitečnost propagačních stranických letáků je známa skutečně každému. Pardon, každému, kromě unionistů.

Nad smělostí dvanáctiprocentní vize se skutečně tají dech. Takové myšlenky se zřejmě líhnou v prostředí hermeticky uzavřeném od reality, kdy jednotliví členové grémia říkají pouze to, co chtějí ostatní slyšet. Ze sebeklamu se vymanil Vladimír Mlynář, když otevřel perspektivu "integrace s jinou politickou stranou". Ale i on to podmínil případným neúspěchem ve volbách do Evropského parlamentu. Tedy, navrhuje program "z vandru domů", protože kam jinam, než do ODS. Budou tam otevřené dveře? Pravděpodobně byly, v týdnu právě uplynulém, kdy Unie mohla nabídnout ODS pomoc před hrozící blamáží s hlasováním o nedůvěře vládě. V situaci, jaká je, má i těch pár poslanců Unie nějakou váhu. Po dalším volebním debaklu bude její ťukání na dveře sotva slyšitelné.

RODINA A PŘÁTELÉ: Liga výjimečných
V Lize výjimečných hraje Sean Connery a pak není s čím si lámat hlavu: je třeba chodit na filmy kde hraje Connery. Ještě nikdy nehrál v pitomém filmu a ani tentokrát neudělal výjimku. V tomto zfilmovaném comicsu vystupují známé postavy z klasické dobrodružné literatury. Connery hraje Allana Quatermaina, dále tu vystupuje Peta Wilsonová v roli upírky Miny Harkerové (Dracula), Naseeruddin Shah vzal roli kapitána Nema (netřeba vysvětlovat), Jason Flemyng vystupuje v roli Jekylla a Hyda z Stevensonovy novely, pak je tu Tony Curran v roli neviditelného Rodney Skinnera (H.G.Wells, v jeho románu je to Griffin), Stuart Townsend hraje Doriana Graye (Oscar Wilde) a konečně je tu i Tom Sawyer - v dospělém věku (Mark Twain).

Film se filmoval v Praze - netěšte se ale na panoramata Hradčan. Rozeznáme knihovnu na Strahově, jinak nic. Je to film hodně trikový, hodně v dekoracích - a ty jsou tak přiznaně papundeklové, že si chvílemi připadáme jako v loutkovém divadle.

Možná, že kamenem úrazu je zde kapitán Nemo a jeho Nautilus. Ten je totálně mimo mísu jako figura, postrádá roztomilou, až uličnickou dekadenci svých druhů a jen si vykračuje vyšňořený jako portýr z hotelu Ambassador a občas nepřesvědčivě mává šavlí. Design Nautilu je pěkný, ale hodil by se do jiného filmu: čtvrt kilometrová ponorka prostě do benátských kanálů nepatří a když superauto projíždí uličkami tohoto města a padají na něho domy, je mi to nějak jedno. A když pak se všichni radují, že je město zachráněno - poté, co jsme hleděli, jak padá, nějak nechápeme, z čeho se radují. Je to ale v duchu chaosu, který ve filmu vládne: od začátku do konce se příliš jasně nedozvíme, o co komu jde, zda má v Benátkách být konference nebo ne, zda Zloduch chce zvítězit ve válce (má továrnu na tanky) nebo jestli chce prodat válečné vynálezy (komu? Vejdou se do škatule na holicí potřeby) anebo co vlastně.

Největší slabina se odehraje na palubě Nautilu. Sotva ponorka odpluje na volné moře, rozvine se neskutečně dlouhá scéna vyplněná žvaněním o minulosti a budoucnosti a o všem možném, co je nám úplně fuk. Motiv zrady je nám taky fuk a když se dozvíme, kdo ten zrádce je, zíváme jak vrata od stodoly nudou. Co má bejt, řekneme si. Někdo to udělat musel a je vcelku jedno kdo, jen aby to nebyl Sean Connery. Pořád se mluví a mluví. Dřív se říkalo, že na plátně rostou stromy. Tady stromy nerostou, v ponorkách málo kdy rostou stromy. Výsledek je ale stejný - nebetyčná nuda.

Proč tedy na to přece jenom jít?
Jsou tam příjemné momenty. Úvodní vyloupení banky je velmi zábavné. Najímání Conneryho a dalších protagonistů, to je vždycky atraktivní motiv. Líbivé jsou i upírské exhibice upírky Miny. Rozpaky budí Jekyll v roli Hyda - jeho maska budí svou pytlovitostí spíš smích než děs. Hezké jsou některé individuální souboje, propracované do komických detailů.

Na závěr dodejme, že origináloní comics (vyšel v českém překladu!) je skvělé dílo a stojí za přečtení.

PSÍ PŘÍHODY: Jak se má Šogo u Barta
Máme tu teď na pár dní na bytě Šogo, fenku Sněhové Vločky. Bart má o starost víc - musí ochraňovat mě i Šogo. Ráno to začíná.
Probudím se a přiběhne Bart mi olíznout nos. Bez toho bych neměl pocit, že jsem se probudil. Hned za ním přiběhne Šogo mi taky olíznout nos. Tak je to správné - kdyby to Bart udělal málo, polovičatě, Šogo by chyby a nedostatky napravila. No a Bart, když to vidí, olízne Šogo čumák. Načež jdeme na procházku hledat tenisáky.