ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Nevyvrbený Vrbík
V pátek jsme se dozvěděli, jaké jsou limity Hany Marvanové. Při dvou dětech se politika dělat dá, opři třech nikoli, takže Hana z poslaneckého postu odchází. Z politiky prý ne, asi ji bude dělat z domova, souběžně s mícháním kašičky. Za neřízenou střelu Hanu nastupuje pan Vrbík. Toť se ví, že vypukla zvědavost, co je to zač, ten Vrbík. Taky bude neřízená střela? Hlavně se všichni zajímají, jak bude hlasovat až přijde na přetřes Špidlova pidireforma Špidlových maxizadlužených financí. Bude Vrbík neřízený? Práskne do koaličního poslaneckého bloku jako tomahavk a skosí vládu Topolánkovi k nohám? Bouchne do stolu a pochlapí se jako Josef Hojdar? Dnes od něho bylo slyšet toto: víte, já eště nevim, já o tom vim teprve od pátku. Takže on to asi muž se železnou pěstí nebude. Pokud se nevyvrbí, bude to asi nespíš taky taková mlžina, jakých je v parlamentě plno.

RODINA A PŘÁTELÉ: Choking hazard se pěkně rozbíhá
Před týdnem jsem tu psal o natáčení české hororové komedie Choking hazard. Hraju v ní jednoho ze čtyř nejhorších lidožravých zombies. V noci z neděle na pondělí jsem měl další prostor k projevení mých nejnižších pudů. V motelu Zálesák na karlovarské silnici pokračuje natáčení.

"Jde to moc dobře," řekl mi režisér filmu Marek Dobeš. "Opravdu to odsejpá, ze začátku to trochu skřípalo, ale teď to fakt moc dobře běží." To jsem přijel v deset,jak domluveno.
Vskutku, na první pohled bylo vidět, že se štáb zaběhl, nikde žádné kvaltování, žádná hektika. V kuchyni se připravovala scéna s požíráním lidského mozku, v předsálí podřimoval unavený zombie, zkrátka, všechno šlo tak, jak má při natáčení hororové komedie jít.
Maskérka paní Gábina mi nadělala na obličej morové rány, mokvavé průrazy a na pleš mi přilepila smrkové chvojí, abych mohl s očima podbarvenýma krví vstoupit do akce.
K té jsem se dostal s dvěma kolegy smrťáky v půl čtvrté ráno.
Akce byla příjemná, měl jsem zabít sekerou jednoho číníka, který se před smrťáky ukryl do mrazáku a teď si pochvaloval, jak to dobře zařídil a díky své vynalézavosti unikl smrti.
Ťaf, a sekera mou ručkou šikovně vržená ho zasáhla mezi lopatky.
"Výborně," chválil nás Marek Dobeš. "Opravdu, jde to moc dobře."
"To se hned líp pracuje," říkal jsem. "Těším se, že dneska večer to bude taky pěkně odsejpat."
Noc z pondělka na úterek jsem měl taky v diáři zadanou pro filmování.
"To určitě bude vodsejpat. A z úterka na středu taky."
"To se mě netejká," řekl jsem. "Další termín mám až příští tejden."
"Měl jsi," opravil mě režisér."Jenže musíš přijít i z úterka na středu. Víš, máme takovej malej skluz a musíme to dohonit."

PSÍ PŘÍHODY: Uvítací výbor
Musím upřesnit to, co jsem napsal v upoutávce článku. Bart je pes vycvičený, poslouchá všelijaké možné i nemožné povely, dokázal by i chodit po předních tlapách - pokud by se to odehrávalo na pustém ostrově. Jakmile jsou v dohledu psi, uposlechl by jen jeden povel: sežer ho! Pokud jde o lidské návštěvy, z těch má radost a tu projevuje tak, že na ně za plotem štěká, jako kdybych vydal povel: sežer ho!

Když byl docela malý, nechal jsem zahradu přepažit plotem 120 cm vysokým. Později jsem si říkal, že je plot zbytečně vysoký. Pak jsem svůj názor revidoval a nyní vím, že je tak vysoký, jak je třeba.