ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Hrozivá protiunijní menšina
Ano ve prospěch vstupu do Unie zvítězilo v sobotu i v Lotyšsku, tedy žádný z uchazečů neřekl "Ne". Unie rozšířena bude, pokud nedojde k něčemu nečekanému. Jenže tohle není jednoznačné ani nebo ne, jak je to při svatbě. V tom Lotyšsku třetina voličů řekla Ne, přičemž víc než čtvrtina nepřišla. To je také hlasování. Na Slovensku řeklo Ne jen 6,2 procent voličů, avšak přes polovinu se jich nedostavilo. Ve Finsku řeklo Ne 43 procent, na Maltě 46 procent, v Dánsku skoro 37 procent. Voliči z bývalých komunistických států projevují před urnou méně skepse, než kolik jich dali najevo voliči z bohaté Skandinávie, zato jejich skepse vyjádřená neúčastí je podstatně větší, než v občansky uvědomělých severských státech.

Není to svatba, a ti občané, co tak či onak neřekli Ano, budou citlivě reagovat na další směřování Unie. Pokud by měly události vzít dramatický zvrat, dalo by se hovořit o páté koloně čítající desítky miliónů hlav. Tak daleko to dojít nemusí, ale každopádně odpůrci a nezúčastnění budou znamenat významný občanský korektiv. Což je jen dobře, i z hlediska příznivce Unie.

RODINA A PŘÁTELÉ: Vločka a strýc Podger
Na víkend jsem si zajel se Sněhovou Vločkou a fenkou Šogo do Českého Krumlova. Na střeše auta zvaného Pepřenka jsme si přivezli kola, jejího Authora a moji Plečku. Ubytovali jsme se v příjemném penzionu Danny v centru města, sto metrů od zámku. První naše kroky vedly do restaurace, kde jsme si dali něco mezi obědem a večeří a pak jsme zašli na náměstí do informačního střediska, kde jsme si koupili mapu nezbytnou pro orientaci na výletě na kolech proponovaného na zítřejší den. Já jsem se přimlouval za mapu v měřítku 1:75 tisícům, Vločka dala přednost mapě vydané českými turisty v měřítku 1:50 tisícům. Pak jsme se vraceli k penzionu Danny.
Před penzionem nastal tento dialog:
"Dej mi klíče." "Já nemám klíče, ty máš klíče." "Já nemám klíče, ty máš klíče."
Vrátili jsme se do restaurace, kde jsme obědo-večeřeli. Klíče tam nebyly. Druhá etapa byla v informačním centru. Paní šéfová od map, jak nás spatřila, volala: "Neztratili jste klíče?"
Takže se klíče našly.
Potud na příhodě není nic zajímavého. Dimenzí shakespearovského dramatu měla teprve získati nazítří.
To už jsme se oblékali do cyklistického, když se rozpoutal následující dialog:
"Dej mi mapu." "Já nemám mapu, ty máš mapu." "Já nemám mapu, ty máš mapu."
Ukázalo se, že cestou, jak jsme hledali klíče, já stačil ztratit mapu!
Sněhová Vločka začínala ztrácet svůj pověstný klid orientální bojovnice a temné jang v ní nabývalo povážlivé převahy nad slunným jinem. Odběhl jsem do informačního střediska.
"Zase klíče?" ptala se paní mapová.
"Ne. Tentokrát je to mapa!" řekl jsem a hnal jsem se ke stojanu s mapami a popadl jsem mapu v měřítku 1:75 tisícům.
"Ale já myslím, že paní chtěla turistickou mapu v měřítku 1:50 tisícům..." začala paní mapová. Já měl před očima vločku jejíž jinak vlídné modré oči přecházely do barvy mečové oceli.
"My nejsme žádní turisti! My jsme kolisti!" nenechal jsem se zviklat, popadl mapu a odjel zpátky k Vločce. Ta se povívala na mapu:
"Jenže to měla být mapa v měřítku 1:50 tisícům a ne mapa v měřítku 1:75 tisícům!"
S touto mapou 1:75 tisícům jsme odjeli na výlet, úspěšně dojeli do Zlaté Koruny a odtud po žluté, se zastávkou v hostinci u Nováků, jsme dojeli (kola částečně dovlekli přes pařezy) na vrchol kopce (z hlediska cyklisty velehory) Kletě. Tak jsem šel koupit limonády - a měli tam i mapu vydanou Klubem českých turistů v měřítku 1:50 tisícům! Koupil jsem ji, donesl Vločce se slovy "konec dobrý, všechno dobré" a vzdálil jsem se s testovacím fotoaparátem, aby mohla v klidu skloňovat slovo kretén.