ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Kluzký Kavan
Ve funkci předsedy Valného shromáždění OSN nahradí našeho Jana Kavana diplomat z ostrovního státu Svaté Lucie. Kolikpak asi lidí dokáže Svatou Lucii najít bez přemýšlení na první pokus na mapě? I to je typická absurdita spojená s čím dál absurdnější organizací, která se stále více podobá samoúčelnému molochu, fungujícího podle zákonů profesora Parkinsona.
Patnáctého se Kavan v OSN rozloučil a osmnáctého mu končí smlouva na ministerstvu zahraničí. I to, že byl bez bezpečnostní prověrky v diplomatickém postu, je absurdní. Naproti tomu je třeba uznat, že Jan Kavan užitečný byl. Tento mistr kluzkosti se vine ve světě, který kluzkost vnímá jako klad. Jeho hlavním kapitálem jsou mezinárodní kontakty. Kluzký svět je na kluzkých kontaktech založený, proč tedy kluzkého Jana Kavana nadále nevyužít? Vždyť Evropský parlament, kam by Jan Kavan chtěl vklouznout nejraději, je taky taková parkinsonská organizace jako OSN. Umění mluviti o ničem je tam nad jiné ceněno. Může se nám to stokrát nelíbit, ale ano, Jan Kavan tam může být užitečný.
Přinejmenším sobě.

RODINA A PŘÁTELÉ: Osud kovového zábradlí
Habent sua fata libelli, i vážky mají své osudy, říkali latiníci. Taktéž zábradlí - přinejmenším to, které vede kolem cesty zvané Věneček, spojující oblast Černého vrchu s Nikolajkou, Skalkou a místem kde se říká Na knížecí.
Bydlím tu třicet let. Zažil jsem zimy, kdy se Věneček proměnil v klouzačku a věru nebylo snadné sejít či vyjít. Někdy v polovině osmdesátých let se dostavili mužové a začali budovat zábradlí. Skoro ho dobudovali, pak je budovatelské úsilí opustilo a odešli od rozdělané práce. Pak přišli jiní mužové a začali nehotové zábradlí natírat na červeno. Měli ho do poloviny natřené, načež vypukla Sametová revoluce, oni šli cinkat klíči a už se nikdy nevrátili. Začala privatizace. Říkal jsem si, že pokud někdo to zábradlí nezprivatizuje a nezačne vybírat držné a záchytné, už nikdy nikdo zábradlí nenatře.
Mýlil jsem se. Dostavili se mužové a zábradlí natřeli.
Tím osud neskončil. Před pěti lety někdo naboural konec zábradlí - těsně u mých vrátek, a přísahám, že jsem to nebyl já ani nikdo z mých známých a přátel, kteří ke mně jezdí.
Včera jsem se vracel autem z města a před domem stál veliký skříňák. Mužové uřízli autogenem nabourané zábradlí, opravili ho a když pak jsem šel pěšky dolů na metro, k úžasu a radosti jsem zjistil, že doplnili chybějící kus zábradlí, ovšem k neradosti jsem zjistil, že nějaké hovado vyviklalo sloupky zapuštěné do ještě čerstvého betonu. Zábradlí je nenatřené. Nestarám se. Za dva roky, za pět, za deset ho někdo natře.
Rád bych znal pozadí periodicity těchto pracovních výlevů. Někde na nějakém úřadě je možná nějaký stroj podobný mechanismu s automatické pračky, tomu který zapíná máchání a ždímání a ohřívání. Jednou za pět let to v něm zachrčí, soukolí se hne a vypadne lísteček s příkazem NATŘÍT KLANDR.
Myslím, že se někdy kolem roku 2006 dá čekat jeho další zachrčení.

PSÍ PŘÍHODY: Podvojné povely
Pes, pokud je aspoň trochu vycvičený, poslouchá povely. A co dva psi?
Jdu s ráno s Bartem a se Šogo, fenkou mé kamarádky Sněhové Vločky. Šogo je pes lovecký, Bart je pes tažný. Šogo šmejdí přede mnou, Bart se táhne za mnou. Spolu vycházejí vcelku dobře, Bart Šogo ignoruje a Šogo na něho občas zavrčí, jak už to ženské dělávají.