ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Děkujeme, paní Mládková
V Praze na Kampě byla otevřena nová galerie moderního umění. Vznikla díky velkorysosti a úsilí Čechoameričanky Medy Mládkové. Ta dokázala za svého pobytu v USA vybudovat světově významnou sbírku děl především Františka Kupky - malířem který je asi též známý víc v zahraničí než doma.

Když loni přišla velká voda a zničila to, do paní Mládková na Kampe vybudovala, musela si tato žena připadat jako ve zlém snu. Když už se jí podařilo překonat zlou vůli celých bataliónů idiotů a závistivců, obrátil se proti ní živel doposud se líně valící kolem budovy, v níž chtěla zhmotnit svůj sen. A ten nebyl ledajaký - chtěla do svého města věnovat umělecký poklad. Je v logice české povahy, že obzvlášť hlasitě křičel ten, komu nový režim svěřil dohled nad moderním uměním, totiž nynější ředitel Národní galerie Milan Knížák.

Kolik řečí jen musela Mládková vyslechnout - a kolik konkrétních střetů vyhrát - kvůli "skleněné krychli" na střeše nudné budovy Sovových mlýnů (které například v Ruthově pražské Kronice vůbec nejsou zaznamenány)! Kdo budovu s "krychlí" neviděl, musel se pídit, aby ji spatřil, tuto krychli, která údajně "ničí panorama Malé Strany".

Je to skvělé, že se paní Medě Mládkové podařilo její sen splnit. Až budou do jejího Muzea proudit lidé, bude to pro ni velké zadostiučinění. ž se těším na první návštěvu, a než na ni dojde, dovolím si paní Medě touto cestou ze srdce poděkovat - za to, co nám dala, a za to, jaká ona sama je.

RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem kupoval sušák na prádlo
Kupoval jsem sušák zvaný "káča", na principu paraplete, tyč se zarazí do země a roztáhnou se čtyři tyčky a mezi nimi jsou šňůry. Koupě takového sušáku je vcelku bezproblémová věc. Ledaže by problémy nastaly.
Podotýkám, že jsem sušák kupoval v obchodním komplexu Carrefour neboli Cafour u nás na Smíchově u Anděla. To je obrovská budova, centrální chodba měří 250 metrů, tedy čtvrt kilometru! V přízemí je potravinová sámoška, nad ní je sámoška s průmyslovým zbožím všeho druhu, od špendlíku až po lokomotivu a sušák na prádlo.
Sušák jsem nalezl, zaplatil a odnesl do auta. Tam jsem si všiml, že mu chybí trubka, ta která s e má zabetonovat do země a do ní se pak strčí ona parapletózní tyč. Měl jsem vcelku dost času a rozhodl jsem se tedy, že se vrátím do průmyslové sámošky a trubku naleznu.
Vezmu to stručně.
V sámošce jsem nalezl prodavače, ten mí poradil, abych šel do informací v přízemí. Tam mi řekli, že v patře jsou také informace a tam že mi pomůžou. Hodná Slovenka v informacích v patře zavolala do oddělení průmyslového zboží, aby někdo přišel. Jenže ten se nedostavil ani po 15 minutách. Vypravil jsem se tedy do oddělení a nakonec jsem tam narazil na chlapíka, který se přiznal, že tu pracuje teprve dva dny a nevyzná se, ale že mi někoho sežene. AS vskutku sehnal ráznou a znalou ženu, která projevila zájem, ba účast na mém případu.
"Problém je v tom, pane, že tu máme poslední kus. Ten váš byl předposlední,. A u obou kusů někdo tu trubku ukrad."
"No jo," řekl jsem neutrálně a v duchu se probíral tou přehlídkou ztraceného času.
Dobrá žena se domnívala, že mi puká srdce žalem.
"Dáme vám desetiprocentní slevu!" nabídla.
Srdce mi nepukalo, a navíc jsem neměl srdce slevu odmítnout, abych ji neurazil. Takže jsem šel s ní ke kase a po dalších 15 minutách mi vyplatili osmdesátikorunové odškodné.
Teď mi nezbývá než přemýšlet, zdali to byla výhodná nebo nevýhodná hodinová mzda.
Jedno je jisté - blouděním po Cafouru bych se živit nechtěl.

PSÍ PŘÍHODY: Mezi Skyllou a Charybdou
Ráno začalo vskutku vypečeně: ledva jsme vystrčil nos z branky, spatřil jsem pána provázejícího velkého černého chlupatého psa, tedy přesně takového, jaké Bart pojídá nejraději. Připnul jsem tedy Barta na vodítko, přesvědčil jsem se, že karabina drží, vodítko drží, já držím a vyrazili jsme. Hned za ohybem plotu sokolského hřiště jsem spatřil další úskalí - ovčák Tom si tam vykračoval se svou paní po vyhlídkové cestě Mrázovka. Tom, někdejší Bartův kamarád - za dob štěněčích. Jakmile dospěl, Bart na něho začal být hnusný, on si to nemínil dát líbit a nepřátelství bylo na světě. Už nějaké tři, možná čtyři roky je Tom Bartovým nepřítelem číslo 2.