ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Zdař Husák
Deváté září figurovalo v kalendáři svátků minulého režimu hned třikrát - na ten den připadal svátek Bulharské lidově demokratické republiky, Korejské lidově demokratické republiky a Den horníků. V září se slavilo ještě třikrát: 17. září letectvo, 21. září ve výroční den založení Rudého práva tisk a 27. září slavili železničáři.

Čtrnáct let po převratu se na výsluní slávy hřeje snad už jen ta komunistická Korea: sice nemá chleba, ale hrozí atomovou bombou. Letectvo je tak na huntě, že mu nikdo už ani nechce velet, železnice, to je jedna bída. Novinářské hyeny by asi sotva chtěly slavit založení Rudého práva a horníci?

Ti slavit budou! A je to dobře. Už ve čtvrtek byla odhalena v Karviné deska obětem hornické práce. Čerta na tom záleží, že ji odkrýval komunistický primátor Karviné. Za dvě stě let zahynulo v dolech 1419 havířů, to je sedm rok co rok, strašné číslo! Když si ho uvědomíme, musí hned čepice dolů.

Přirozeně, že na Den horníků bude připomínat ty komunistické oslavy všeho možného, ode Dne Pohraniční stráže (11. července), až po svátek svátků Den výročí VŘSR (7. listopadu). V Den horníků se dá čekat sem tam nějaký ten rudý prapor a o oslavách nebude slyšet jen Helenku Vondráčkovou, nějaké to mužné hrdlo jistě zapěje Internacionálu a někdo povzdechne, za Husáka bylo lépe, kéž by ho Bůh zachovati ráčil! Mnoha lidem to nebude po chuti. Ale komunisté asi taky museli hodně tisknout zuby, aby vydejchali havířské "Zdař Bůh". Ti muži, kteří nechali v průměru sedm druhů ročně na černém oltáři si nenechali svůj pozdrav vzít od nikoho, takže o hornických slavnostech ho odříkávali i ti soudruzi, kteří škrtem pera posílali duchovní pastýře za mříže.

Můžeme se těšit na těžké retro, toho devátého září. Bude to odezva na volání doby. Mudrcové si lámou hlavy, proč jsou osmdesátá léta tolik "in". Odpovědí je jistě mnoho, a to že jsme byli o dvacet let mladší k nim jistě patří také. Ale také si připomínáme, že jsme i žili a pracovali a dovedli se radovat i při takových příležitostech, které nám teď zpětně čpí rudou přiboudlinou. I Den horníků k takovým příležitostem patřil.

Není to zas tak moc velká novinka. Vzpomeňme, že brzy po převratu, už v roce 1990, se mnozí pozastavovali nad tím, že se spontánně slaví Mezinárodní den žen. No a co, proč ne. Je-li aspoň nějaký rozumný důvod k tomu se sejít, proč příležitosti nevyužít?

RODINA A PŘÁTELÉ: Pestrobarevné šílenství

Dvě fáze malování žudra - nahoře začátek, dole vítězný konec.