ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Věčně, ale za své
Těžko se stane, že by někdo do kolonky "zaměstnání" napsal "věčný student". Přitom je to činnost, kterou se zabývá více lidí, než by kdo tušil. Tak třeba Ostravská univerzita hlásí že má studenty studující devět let, při tom si třeba pracovně odskočí do Spojených států. Podle oficiálních ceníků stojí rok studia na medicíně osmdesát tisíc, na veterině skoro o třicet tisíc víc.

Věčný student, to není vynález moderní doby. Vždycky byli věční studenti, jistě je měl na univerzitě i Jan Hus, když byl jejím rektorem. Rozdíl je v tom, že ti historičtí věční studenti si věčné studentování financovali sami, ber kde ber, nejčastěji z měšce rodičovského či příbuzenského, kdežto v době nové se věčně študýrovalo a študýruje především na úkor státu.

V poslední době ne tak docela, jakmile student překročí míru rozumné délky studia, musí platit. Poplatek činil nejméně deset tisíc a nejvíce 17400 za rok, chystá se zvýšení poplatku v rozmezí 16000 až 45000. Poplatky platí i ten, kdo chce po řádném ukončení jednoho studia ve studiích pokračovat.

Zvýšení poplatků za něco, co je očividně nesprávné a jde proti morálce státem podporovaného vzdělávání, by nemělo vzbudit pohoršení, natož námitky. Přesto je bezpochyby vyvolá. Kdo si zvykl na výhody, nerad se jich vzdává, a každý věčný student doloží tucty důvodů, proč byl nepřízní osudu doslova donucen proti své vůli svoje studia prodloužit. Podiv vyvolává zásada, že takto vybrané (mnohdy těžce vydolované) poplatky jdou výhradně na stipendijní fondy. Vždyť to neoprávněné prodlužování studia zatěžuje a tím i poškozuje školu, proč by se tedy měli o výtěžek dělit studenti?

Diskuse kolem zvýšených poplatků za neoprávněně prodlužované studium jistě otevře i otázku školného. Na této platformě nikdy nedojde dohody. Lidé jsou ochotni platit často až nestydaté částky za kdejaký kurz, ale do vlastní budoucnosti nechtějí vrazit ani korunu. Fráze o "vzdělání pro všechny" je dobrým volebním artiklem pro levici a horkým bramborem pro pravici. Tady asi dlouhodobě pomůže jenom trh - soukromé školy s nabídkou kvalitní výuky a kvalitního sboru dobře placených pedagogů budou nabízet alternativu tím lákavější, jak poroste jejich kvalita. Dá se čekat, že takovéto soukromé školy kteréhokoli stupně nebudou mít s věčnými studenty závažné problémy. I tam asi se nějaký ten věčný student najde, ale ten bude studovat, jak jsme řekli zkraje, za své.

RODINA A PŘÁTELÉ: Zapomenuté výročí
V análech mám napsáno - od 31.8. jezdím na motorce. Rozumí se 31. srpna loňského roku. Výroční den připadal na neděli, to jsem byl na Malorce a marně jsem tam pátral po půjčovně motocyklů! Měl jsem představu, že taková turistická oblast musí být našlapaná půjčovnami. Opíral jsem svoji představu o zkušenost z Kréty, kde jsem byl s Davidem před patnácti lety. Tam skutečně na každém rohu byly vývěskové skřínky s nabídkou motocyklů k půjčení a sám akt výpůjčky se odbyl velmi jednoduše.
Tehdy jsme neměli k disposici platební karty - už si nepamatuju, jestli jsem platil hotově a napřed, myslím že ano. Ten člověk po mě dohromady nic nechtěl, jen řidičák.
"Nechal jsem jo doma v Praze," přiznal jsem pravdu.
Zasmušil se.
"V tom případě musíte jezdit obzvlášť opatrně," řekl po chvíli uvažování.
Tentokrát jsem sebou řidičák měl i platební kartu a všechno, co je třeba - jenom tu půjčovnu jsem nenašel. I to mě překvapilo, že jsem viděl jezdit jen málo motocyklů. Musí to tam být motorkářský ráj! Krásné počasí a dokonalé silnice. Zase k těm silnicím - v šíleném subtropickém vedru se jim asfalt nehne. Jak je hrome možné, že u nás jsou silnice tak příšerně mizerné? Jak je možné, že všechno co je tu příjemné obstarávají soukromníci, kdežto všechno o co se stará stát stojí tak příšerně za...
Nechme toho. Vzpomínám na první výročí dne, kdy mi David půjčil na parkovišti před zahradnictvím ve Stodůlkách svého Fire Blade draka. Pak mi přiznal, že uvažoval: Nabije si fotr hubu? Nenabije si fotr hubu?
Nenabil si fotr hubu. Udělal kolečko po parkovišti a už byl polapen a od té doby najezdil koleček hodně. Přes šestnáct tisíc kilometrů k dnešnímu dni. Končím, jdu zase na to - jedu přednášet na seminář o ateliérové fotografii.

PSÍ PŘÍHODY: Je třeba volit opatrně slova
Chodí ke měn už dlouho jeden pan inženýr, zástupce významného výrobce fotoaparátů. Nosí mi vzorky k recenzování do mého deníku Digineff a klábosíme spolu o digitální fotografii a problémech s ní spojených.
Bart vždycky pana inženýra vítá a stejně radostně jako ho přivítal ho vyprovází. Nikdy není lhostejný, nikdy nezívá, natož aby usnul, když přichází návštěva.