ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Hodná totalita
V Šumperku stojí ode včerejška před soudem šestadvacetiletý David Pěcha. Je to ultrakomunista. Obžaloba ho viní z toho, že vyzývá i k ozbrojenému boji ve prospěch nastolení pořádků před rokem 1989. Na jedné straně je absurdní, že nikdo z pohlavárů minulého režimu nebyl potrestán a nyní stojí před soudem za to, že něco píše do novin, chlápek, kterému v roce 1989 bylo dvanáct. Jenže absurdní není soud sám o sobě. Absurdní je situace, kdy skuteční viníci jsou nepotrestatelní a zákon dokáže dosáhnout jen na rybičky tak malinké, že se nám pletou s potěrem.

Diskuse by měla správným směrem: co nás reálně ohrožuje a co jsou jen plané řeči? Je nebezpečnější Pěcha s výzvami k rudé revoluci, nebo hajlující náckové? Jeden i druzí porušují týž zákon. Diskuse zjevně nepovede nikam. Leda že by parlament schválil jiný zákon, podle něhož byl komunismus hodná totalita a nacismus zlá totalita. Což je zásada v praxi dodržovaná hlavně kvůli tomu, že podstatná část tvůrců nového režimu v komunistické straně byla a sloužila jí - až do slavného vyhazovu.

RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem hrál ve filmu
Včera jsem tu prozradil, že budu hrát ve filmu. Teď už mám za sebou první zkušenost.
Nejsem domluvený, co se může vykdákat, takže zatím zamlčím detaily, jako na př. jaxetomenuje a gdorežíruje atd. Podstatné je, že jde o horror a že tam hraju zombího, tedy oživlou mrtvolu, nikoli Karla Gotta.
Děj, jak jsem vyrozuměl, se odehrává v motorestu. V noci na úterý se v nejmenovaném motorestu odehrávaly kamerové zkoušky.
Přijel jsem o něco později a můj přítel Štěpán Kopřiva, autor scénáře a též představitel jednoho ze zombís, byl už nalíčený. Musím říci, že mi nebylo volně při pohledu na něho. Zelený, celý popukaný, vředovatý, s hnusnýma žlutýma zubama zalitýma krví (v jednom záběru požírá lidský mozek). Pak si pan maskér s asistentkou vzali do práce mě.
Tři čtvrti hodiny mě latexovali a omalovávali a když byli hotovi, byl jsem neméně odporný, jako Štěpán.
Zajímavé bylo, že se s námi jaksi nikdo nechtěl bavit a ani my dva jsme k sobě nějak netíhli. Štěpán se pohyboval, jako správný zombí, vzadu v příšeří, já se zašíval do kouta a snažil jsem se v pauzičce zadřímnout - jako starý voják, který spí kdykoli je k tomu vhodná příležitost.
No a když pauzička skončila, dali mi do ruky sekáček na maso a musel jsem honit dvě sympatické mladé dámy a sympatického mladého muže po kuchyni motorestu!
Fotky nemám, ale slíbili mi, že mi je mailem pošlou - pochlubím se. S tím rizikem, že se vám natolik zhnusím, že přestanete Psa číst.

PSÍ PŘÍHODY: Výzva hovadům aneb Židle přežila první noc
Tam, kde neobstála betonová lavice, stojí už přes 36 hodin čalouněná starožitná židle. Výsměch hovadům! Připomenu, že na horní částui vyhlídkové cesty Mrázovka stálo osm laviček, z betonu a siných fošen. Vandalové je zlikvidovali a zbyly tam jen dlážděné plochy. Na té nyní stojí už 24 hodin pěkná čalouněná židle - původně jsem psal, že čalounění je modré, viděl jsme ji v noci ve světle pouliční lampy. Ve dne jsem se přesvědčil, že čalounění je zelené.

Měl jsem velkou radost, když jsem na dnešní procházce s Bartem židli na jejím místě našel! Dokonce se zdálo, že s ní ani nikdo nepohnul.
Budu muset se do těch míst vypravit s Bartem v poledne, zajímalo by mě, jestli se někdo odváží na takto netradiční kus pouličního mobiliáře posadit - možná že vandalové ušetřili tu židli z ostychu, že jim je hloupé se obořit na něco tak bezbranného.