ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Chatrné sedadlo
Případ Františka Boreše svou složitostí vrhá ostré světlo na podstatu fungování právního státu. Jde o to, že František Boreš zastává místo ve státní správě, na které se vztahuje lustrační zákon. Ředitelem krajského pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových je z hlediska zákona oprávněně, protože se vykázal negativním lustračním osvědčením z roku 1992. Komplikace nastaly, když ministerstvo vnitra zveřejnilo oficiální seznamy agentů StB. V těchto seznamech je František Boreš veden jako "agent Jirka. Co s tím teď? Má být ředitel i se svým negativním osvědčením propuštěn? Má mu vnitro vydat nové osvědčení a to staré označit za chybné?

Lustrační zákon vznikl jako aspoň ten minimální nástroj, omezující vznik neformálních, zato účinných bratrstev. Ta by mohla nabýt velkého vlivu a hrozilo by nebezpečí, že budou řízena bůhví odkud. Samozřejmě že ve společnosti taková bratrstva existují. Lustrační zákon alespoň brání v tom, aby se bratrstva nezmocnila těch nejvýznamnějších pák. Z tohoto hlediska by bylo třeba udělat vše pro to, aby Boreš ze svého postu odešel.

V obecnější rovině nalezneme otázku právního státu. Ten funguje a musí fungovat tak, aby zajistil občanům minimální jistotu stabilního prostředí. Vnitro Františkovi Borešovi vydalo negativní lustrační osvědčení. Jakmile by vydalo jiné, tedy pozitivní lustrační osvědčení, zpochybní už jednou vykonaný akt práva. Lustrační osvědčení z roku 1992 bylo prý chybné. Kde je záruka, že opačné osvědčení z roku 2003 bude správné? Co když se v konce 2012 objeví jiná fakta, svědčící v Borešův prospěch? Kdo by Borešovi pak nahradil deset let ve stínu lustráku? Vnitro dnes tvrdí, že jeho aktuální seznamy jsou správné a neomylné, jenže to tvrdilo před deseti lety o lustračních dokumentech také. Boreš podal žalobu. Správně udělal. Je občan a má právo se dožadovat rozhodnutí soudu. Kdyby mělo být pokrouceno právo, společnosti nastane větší škoda, než jaká nastane, když jeden bývalý estébák bude nadále zastávat vysoký post ve státní správě.

No a konečně je zde rovina lidská. Jak asi se Františkovi Borešovi bude ředitelovat a jakou autoritu bude nadále mít? Všichni jeho podřízení vědí, jak chatrný je sedák židle, na níž řediteluje - je zhotoven z vetchého materiálu zpochybněného lustračního osvědčení. Pohodlnější by bylo sedět na žiletkách, ale to musí posoudit František Boreš sám.

RODINA A PŘÁTELÉ: Jak bylo v Londýně
V závěru týdne jsem byl v Londýně. Letěl jsem tam na prezentaci nového modelu zrcadlovky Canon EOS 300D. Když jsem se tu se čtenáři ve čtvrtek ráno loučil, položil jsem otázku, zda Londýn uvidím, protože tyhle akce nebývají žádný legracový výlet.

Nuže, samozřejmě jsem byl na tiskovce a na recepci, kde se nový model předváděl. Jde o jednookou digitální zrcadlovku, se 6 miliony obrazových buněk na snímači, za cenu 43 tisíc i s objektivem zoom s rozsahem ekv. 28 - 90 mm! To je skutečná bomba a myslím, že to vyvolá ve vyšší střední třídě digitálních aparátů cenové zemětřesení.

Pár hodin na koukání po Londýně mi přece jen zbylo, takže pár postřehů.
Při příletu jsme kroužili nad okrajem města. Viděl jsem kriminál, a taky golfové hřiště - vypálené od sluníčka stejně, jako je můj trávník doma! I ten green kolem jamek byl napůl hnědý.
Na letišti jsem vzpomínal na lidi brojící proti vstupu do EU. Těším se, až nebudu muset stát ponižující frontu u okýnka "pro občany mimo EU". Navíc, dodejme, že je pěkná otrava, že Británie nezavedla euro. Člověk si rychle zvyká, že po skoro celém kontinentě platí jedněmi penězi!

Středa byla hodně pochodová. Uvěřil jsem botám, které mě netlačily... když jsem je měl dvě hodiny na sobě. Tyhle tlačily po čtyřech hodinách (tedy: jízda na letiště, přelet, cesta z letiště do města) šíleně. Koupil jsem si jiné, mokasíny měkké jako rukavičky. Ty pak tlačily taky, ale jinde a míň. Aspoň že tak.

Prošel jsme pár ulicemi v centru, pozoroval na Trafalgar square jak se ději vozí po obrovských sochách lvů jako po klouzačce. V Covent Garden jsem chvilku sledoval komickou show černošského komika a za rohem jsem si udělal radost - koupil jsem si Schucco autíčko na klíček s diferenciálem, pokračování výroby ze třicátých let. Měli tam na výběr i bugattku pětatřicítku, jenže červenou! Prodavač sdílel mé znechucení. "Dělají ji červenou, jinou ne," připustil. "Je to politováníhodné."
Velmi chválím, že v Londýně mají speciální parkoviště jen pro motocykly. Zato jsem neviděl nikde motorku zaparkovanou na chodníku. A taky žádného psa - soustavnou buzerací v tom Londýně snad vypudili psy!
No a pak se mi hodně líbila kavalkáda dragounů na koních - jízdní hlídka Buckinghamského paláce. Nejdřív jeli policajti na motorkách, zastavili dopravu na křižovatkách a pak se přihnala kavalérie. A v jejím čele,tentokrát na koni, zase policajt, v zelené výstražné kamizole.
Tvrďák jsem neviděl ani jediný, Snad proto, že jsme nebyl v City. A že bylo pěkné horko.