ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Posel budoucnosti
Když americký spisovatel sci-fi Isaac Asimov vymýšlel v době války s Japonskem svoje příběhy o robotech, automaticky předpokládal, že vzniknou ve Spojených státech. Ani ve snu by tohoto fantastu nenapadlo, že skutečný robot bude vyroben v Japonsku, v zemi se kterou byla tehdy Amerika ve válečném stavu a kterou se podařilo silou technické a vědecké převahy porazit.

Už v těchto dnech je japonský robot pojmenovaný po americkém snílkovi Asimo v Praze a čeká, až bude moci doprovázet japonského premiéra Džuničiró Koizumiho na recepci. Jistě si potřese rukou i s premiérem Vladimírem Špidlou. V jistém smyslu to bude roztomilé gesto japonského hosta. Vždyť Asimo nemá žádný praktický význam. Milióny robotů dners pracují v továrnách a laboratořích - a žádný se nepodobá člověku. Není k tomu důvod. A přece je zde jakési mimorozumové puzení vyrobit umělou lidskou bytost. Asimo jistě není tak dokonalý, jak se o něm tvrdí. To až jeho nástupci dokonalí budou. Jedno mu ale upřít nelze: je to posel budoucnosti a přivádí ho k nám japonský premiér.

RODINA A PŘÁTELÉ: Opět uvidím Londýn
Ve středu a ve čtvrtek jsem v Londýně. Naposledy jsem tu byl někdy před osmi lety. Uvidím ho vůbec? Je to velmi případná otázka.
Neletím pro legraci, neletím z plezíru, neletím na čumendu, letím služebně. Nejmenovaná firma, výrobce fotoaparátů - budu ji jmenovat po návratu, zatím držím embargo chystá světovou prezentaci svého nového modelu. Musí to být něco extra, české zastoupení by se nechalo po vzoru Jana Nepomuckého naházet do Vltavy, než aby něco prozradilo. Logika mi ale napovídá, že kvůli nějakému kompaktíku za pár šupů by mě nikdo netahal do Londýna a nekupoval mi pokoj v Hiltonu na Regent street - ano, až takové to je!

Z Londýna uvidím starou belu. Byly doby, kdy jsem pracoval pro francouzskou firmu a v Paříži jsem byl pečen i vařen. Viděl jsem letiště Charlese de Gaulla, znám interiér taxíků, a pak jsem viděl hodně zasedaček a kanceláří. Abych viděl Paříž pařížovitou, to jsem musel extra, přirozeně za své. A to v září ještě pojedu z téhož důvodu do Rakouska a na Mallorku. Chvála bohu, že jsou doby takové, že je to prakticky totéž, jako kdybych jel do Liberce nebo do Olomouce! Je to prostě obyčejná služebka.

Na ten Hilton se těším. Znám jen pražský Hilton, chodím tam koukat na box. Třeba v tom londýnském Hiltonu zrovna bude taky nějaký box-match. To bych se tam potom cítil už úplně jako doma!

PSÍ PŘÍHODY: Dvě procházky, může být, dvě snídaně...
Někdy se to semele tak, že jdu s Bartem na procházku ráno dvakrát. Má Bart nárok na dvě snídaně? To je zásadní otázka.
Záhada dvou procházek se snadno vysvětluje. Včera jsem šel brzy spát, byl jsem utahaný a taky ty bouřky nás zalehly jako duchna - dusna. Brzy, to znamená v devět! Pochopitelně že jsem ve tři byl vzhůru. A stačí se párkrát zavrtět v posteli a Bart je u mě a strká mi čumák pod deku a tahá mě ven.

Pro něho to má zásadní výhodu: jde na procházku v době, kdy NIKDO nechodí na procházku, takže mu dopřeju luxusu procházky bez náhubku a vodítka. Čekal bych, že ke mně co chvíli přiběhne a řekne - děkuji, pane. Ba ne, on se chová, jako by to tak muselo být a běhá a čmuchá a tváří se, že ani neví, co náhubek je.