ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Mouchy na talíři
Horka pokračují a voda je naše jediná pořádná kamarádka, pokud nám neprýští zrovna z těla v podobě potu. V uplynulých dnech nám Pražanům někdo vyhrožoval, že ji otráví. Prostě - že do ní nasype kyanovodík, nebo snad nalije, nevím, ještě nikdy jsem studny netrávil a nevím, jak se to dělá. Chlapíka chytili a dnes se dozvídáme, že se nepřiznal, že policie určitě má toho pravého. Je to jistě dobře. A přece mě trochu mrazí i v tomhle horku, z té rychlosti, s jakou policistév pslední době chytají tyhle vyhrožovače. Všimli jste si toho? Znamemá to, že jsme všichni jako mouchy na talíři. My a naše telefonáty mobilní i po drátech vedené. Vám to nemusí vadit, mě taky ne, my letišti bombou nehrozíme. Ale on se někdo musel přesvědčit, že nehrozíme, musel naše soukromí ojet mokrým čmuchacím čenichem. Asi to patří k moderní době. Tak raději pojďme na plovárnu a zapomeme na to.

RODINA A PŘÁTELÉ: Problémy se vstáváním
Jsem ranní ptáče. Lidé se mi kvůli tomu pošklebují, jak raní ptáče jsem. Někdy až moc. Kupříkladu dnes jsem měl vstát - dejme tomu - v šest. Každý den se probouzím v šest. I kdybych šel spát ve tři, vzbudil bych se v šest - mám v hlavě něco tikacího, co ě zevnitř zatahá za uši a probudí mě to.
Jenže když musím vstát vše, to něco tikací ztratí hlavu nebo kontakt s mýma ušima nebo co a každých pětačtyřicet minut se ozve a já se probudím a koukám na hodiny, jestli už není šest. Ne, není šest, jsou dvě ráno, ty tikací blbo, spíme.
Blbo je znepokojeno. Není ještě šest? Probudí mě.
Mžournu na hodiny. Mám takové ty s červenými svítícími čísly.
Je tři čtvrtě na tři, budicí nesmysle, koukej spát nebo...
Nebo co?
Nebo se definitivně probudím.
To bys mi neudělal, strachuje se blbo a spolu usneme, abychom se probudili.
Kdy? V půl čtvrté.
Nakonec se takto dokodrcáme do šesti. Blbo je spokojeno, že mě probudilo, já jsem na ně trochu naštvaný.
Jediná útěcha je, že zítra nemusím vstávat takže si s blbobudíkem pospíme. Až do šesti.