ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Zamotaná historie
Rozuzlení zápletky s "Fischerovým impériem" znamená ještě větší uzel: Firma Atlantik FT vstoupí do Fischerovy společnosti a poskytne finance, pokud bude zrušena exekuce. To se samozřejmě může stát, věřitelé projevili ochotu, že od exekuce odstoupí, ovšem jen pod jednoduchou podmínkou, že dostanou zaplaceno. Zaplaceno samozřejmě dostanou, Atlantik FT dodá peníze, ovšem nesmí být uvalena exekuce. Je to příběh podobný Čapkově pohádce o tom, jak se pejsek s kočičkou věšeli jeden druhého na šňůru, aby se usušili na sluníčku.

Zašmodrchanec tedy mohou nejspíš rozmotat věřitelé. Jejich dosavadní počínání ovšem nebudí naději, že do toho mají chuti. Vždyť i samo uvalení exekuce opisuje princip začarovaného kruhu. Že si přejí, aby jim Fischer zaplatil, není nic podivného. Jenže kdy je větší naděje, že jim zaplatí, než uprostřed sezóny, kdy co cestovních kanceláří peníze tečou? Ledva vypukl kolem Fischera frmol, zájem kleslo o dvacet procent, a to není málo. Racionální vysvětlení se nabízí - věřitelé Fischera podrazili, aby snížili cenu firmy, a tu pak aby někdo koupil za lacino. Ten někdo že by ale byla firma Atlantik FT? Tomu se chce věřit ze všeho nejméně.

RODINA A PŘÁTELÉ: Problém poslední míle
Do poloviny měsíce chci dohotovit rukopis nové verze mého románu Tma. A čas od času se budu To je pojem známý z telefonie. Není velký problém spojit telefonním kabelem Ameriku a Evropu. Problém je dostat telefon k vám domů, pokud bydlíte někde trochu z ruky. Někdy je problém se tam vůbec dostat.
Mám bohaté zkušenosti s vysvětlováním cesty k nám domů. Málo komu se to povede a přiznám, že vždycky si z bloudění mých návštěv odnáším trochu divný pocit o důvtipu návštěvníkově. V pátek jsem se ocitl v opačném gardu. Měl jsem jet na návštěvu na chalupu ve vesnici, dejme tomu, Hovězí.
Dokud itinerář je ypu: Praha - Humpolec - Polná, je to dobré. Jenže pak je v itineráři: v lese odbočka na Hovězí. OK, ale v lese je několik odboček a jedna vede ke krmelci, druhá k silážní jámě, třetí ke skladu vápna, čtvrtá... Tam se mi nechce se Sůzou zajet, a ta je ta správná, jenže někdo ukradl ceduli Hovězí, přičemž silnice, které se v tomto státě zvolna rozpadají, vypadá,že nemůže vést k místu, kde žijí lidské bytosti.
Nakonec se doptám a vjedu do Hovězí. V itineráři stojí: skrz ves, kolem požární nádrže, do kopečka.
Požární nádrž jsem našel,ačkoli by označení "betonem ohraničený záhon kopřiv" byl trefnější. Jenže na nádrží není cesta do kopečka. Je tam vidlička, jedna cesta vlevo, druhá vpravo. Dám se vpravo, věren politické inklinaci. Dojel jsem na staveniště kravína. Jedu vlevo a dostanu se na paseku v lese. Cesta do kopečka? Není žádné cesty do kopečka, jen rozcestí, a obě vedou do pekel.
Bez mobilního telefonu bych bídně zahynul. Nakonec jsem se dovolal a dostal se na místo určení. Měl jsem jet vlevo a pak zahnout ještě jednou vlevo. Na itineráři ale stálo "do kopečka". Ptám se:
"Proč do kopečka, když je tamvidlička a každá ta cesta vede do kopečka?"
"Jenže jen ta doleva vede ke mě," zněla odpověď.
Z této odpovědi zkuste uhodnout, zda jsem jel navštívit muže či dámu.

PSÍ PŘÍHODY: Bartův recept na vedro
Recept je jednoduchý: rozplácněte se na dlaždice a nic nedělejte! Bart se ho drží soustavně od první chvíle, kdy ho vynalezl, a je to jistě od okamžiku, kdy ho před osmi lety, coby štěně, dopravili k nám do domu. Máme v předsíni krásně chladivé dlažky. Zkusil jsem si ochladit život po Bartově způsobu. Je to ale krutá medicína.

Když vlezete do vody, obklopí vás příjemný chlad po celém těle. Jenže jakmile si lehnete na dlaždice, ochladí se vám břicho a hruď, ale horký vzduch vás masíruje shora. Navíc, Bart se divil, co jsem si to zase vymyslel, a aby mne přivedl k rozumu, začal mi olizovat záda. Pravda, jeho motivace nebyla jen pedagogická. Pejskové rádi olizují slanou lidskou pokožku, jakmile jim to slaní lidé dovolí. A když slaní lidé nadávají a protestují a povykují, baví je to dvojnásob.