ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Kožený ve mlýnici
Konečně začnou boží mlýny mlít, řekne si optimista; že to ale trvalo, řekne si pesimista nad zprávou, že Viktor Kožený a Boris Vostrý byli policií obviněni z podvodu. Konkrétně jde o případ z let 1995 až 1997, kdy zmínění muži kteří jsou teď "uprchlí" převáděli majetek z Harvardských investičních fondů a Sklo Unionu Teplice v hodnotě asi 11,5 miliard korun. Policie na případu pracovala dva roky. Hezké. Jenže už v prosinci 1996 prestižní americký ekonomický magazín Fortune zveřejnil o Viktorovi Koženém a jeho společníkovi Michaelu Dingmanovi. Byl to článek, ve kterém se prostě konstatovalo, že se Česká republika otevřela podvodníkům. Kožený i Dingman se tehdy chlubili, jak šikovně dovedou plout v kalných vodách české ekonomiky. Zatímco jiní investoři s kletbami odcházeli ze země s neprůhlednou strukturou vlastnictví a neméně neprůhlednou sítí ekonomických a politických vazeb, Dingman se otevřeně chvástal, že "je to maso, které rád jí".

Normální reakcí by byl pád vlády, přísné vyšetřování, masivní aktivita vyšetřovatelů a v zápětí soudů. Jenže k tomu nebyla "politická vůle", jak se v této zemi hezky říká. Ta nastala až teď.

Zase jsme u "duálního pohledu" optimisticko-pesimistického. Pozdě, ale přece? Spíš se ptejme, proč zrovna teď. Těžko uvěřit, že je to proto, že vyšetřovatelé dokonali svoji práci. Je mnoho příkladů, kdy se vyšetřování vleče neomezeně dlouhou dobu, vyšetřovatelé odcházejí a přicházejí a hra pokračuje po libovolně dlouhou dobu. Jediné pochopitelné vysvětlení současného záchvatu pozitivní politické vůle k odhalování nepravostí - minulosti - hledejme v sebezáchovném instinktu Špidlovy vlády. Pár efektních případů by se jí velmi dobře hodil, a málo který by byl tak efektní, jako kdyby se podařilo občanům předhodit hlavu Viktora Koženého.

Každý doposud známý případ pokusu potrestat hospodářskou kriminalitu byl u nás ve stínu podezření z politické objednávky. Však také Viktor Kožený hned zaslal prohlášení, v němž hovoří o politických příkazech jež mají vést k jeho "osobní likvidaci". Kožený nezůstane osamocen. Jistě ho podpoří i mnohé vlivné skupiny. Stíhání však musí pokračovat a jakmile policie řekla A, nutně musí následovat soudní B. Jinak dostane renomé naší země coby právního státu druhou obrovskou ránu po té první, kterou jí zasadil právě Kožený v polovině devadesátých let svými přinejmenším nestandardními obchodními metodami.

RODINA A PŘÁTELÉ: Na poradu ke zkušenému
S motocyklem jezdím svoji první sezónu. Najel jsem teprve 14 tisíc kilometrů a jsem zelený jak brčál. Proto jsem dychtivý na rady zkušených. V pondělí jsem se setkal v Mostě se Slávou Junkem, zkušeným závodníkem - zrovna se vrátil z ostrova Man, to je něco jako motocyklové nebe.
Povídali jsme si o motocyklech a motocyklovém sportu a on řekl hezkou větu:
"Největší vítězství je, když dojedeš do garáže v jednom kuse."
To mi připomnělo film Nepodplatitelní, kde Sean Connery v roli starého zkušeného policistu učí Costnera základům policejní práce.
"Pravidlo číslo jedna zní: vrať se domů zdravý!"
Však jsem taky potom jel přes město Most za panem Junkem. Co myslíte, jel sto padesát? Kdepak, jel na své aprilii o rovných sto méně. Přesně padesát, jak vyžadují předpisy. Ďábel je z něho na závodní dráze. Po ulici si to kluše beránek.
Možná, že to někomu může připadat jako plané moralizování. Jenže já se na začátku své zkušenosti automobilistické taky stýkal se starou, tehdy ještě prvorepublikovou gardou závodníků. Mluvili a chovali se a jezdili autem stejně jako Sláva Junek na motorce.
Snad jsem od nich něco pochytil. Jezdím autem 41 let a nikdy jsem se nenaboural. Věřím, že si Junkovy rady odnesu i za řídítka mé Sůzy.

PSÍ PŘÍHODY: Pošťačka na mušce
Naše paní listonoška má důvod, proč nemít ke psům důvěru. Kousnul ji jeden jinak moc hodný pejsek a nedávno, jak to zopakoval jezevčík (tedy žádný příslušník "nebezpečné rasy", jak o tom sní někteří pitomější poslanci parlamentu). No a náš Bart? Ten na ni za plotem řve tak strašně, že ji obdivuju, že se k plotu vůbec dokáže přiblížit.