ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Volba bez překvapení
Volba generálního ředitele dopadla podle očekávání. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nenalezla dost odvahy k originálnímu řešení, taktéž podle očekávání. Takovým řešením by kupříkladu byla volba Jany Kasalové do čela gigantu na Kavčích Horách. Anebo Michala Prokopa, který ve slyšení před Radou hovořil nejen o koncepcích, ale o konkrétních osobách, přičemž jím navrhovaní Petr Sládeček a Čestmír Kopecký jsou záruka vysoké kvality. Janečkova volba není překvapením právě proto, že snaha držet se při zdi a "být z obliga" je u nás po léta zavedený postup. Navíc, volbě měla předcházet - v úterý - schůzka osmi radních, kteří se shodli na tom, že právě Janeček dokáže přemluvit Sazku, aby jako pořadatel sázkových her neodcházela do soukromých televizí. Pokud je to pravda, pak je to příklad opovrženíhodného krátkozrakého čachrářství.

Zrušte volbu

Překvapení se nekonalo a přece během středečního jednání padl jeden originální návrh. Milan Badal předložil diskusi návrh, že by se tendr prostě zrušil. Nechal se inspirovat nápadem ministra kultury Pavla Dostála, že by se soutěž měla zrušit. Na podzim bude sněmovna rokovat o novém zákonu o veřejnoprávní televizi. Pokud návrh projde, pak by měli novou radu volit z třetiny senátoři, s třetiny poslanci a z třetiny by je vybíral premiér. Pak by samozřejmě byla zvolena rada nová a ta bude mít automaticky přinejmenším odtažitý přístup ke generálnímu řediteli, zvolenému starou radou.

O Badalově návrhu se pak ani nehlasovalo, takže padl pod stůl. Smysl přesto měl. Je připomenutím, na jak tenký led Jiří Janeček vstupuje.

Janečka provázelo před volbou - krom toho že bude zvolen - ještě jedno očekávání. Že totiž bude dalším apoštolem na televizním orloji a že se v okénku veřejného zájmu coby generální ředitel také jen mihne.

Janeček je novinář a těžko odhadovat, jak bude manažerskou funkci zvládat. Bude mít, přinejmenším ze začátku, značnou důvěru svých podřízených, dříve kolegů. Vždyť právě on se s nimi podílel na Velké vánoční televizní revoluci, která smetla zloducha (spíše chudáka) Hodače a zlovolnou Bobošíkovou (která teď dělá všechno pro to, aby potvrdila, že vzbouřenci měli pravdu, pokud jde o její politickou předpojatost).

Pokud si tedy Janeček vytkne za cíl heslo "vše při starém", bude mít podporu i nadále. Tato rada, která ho zvolila, by mu v tom asi nechala volné ruce. Jenže je pravděpodobné, že ji brzy nahradí jiná rada, a i kdyby se tak nestalo, rada není zdaleka jediný zdroj tlaku či netlaku na veřejnoprávní televizi.

Vítězství vzbouřenců mělo také rysy vítězství Pyrrhova. Vzpoura byla natolik nehorázným porušením zaměstnanecké kázně, že mnozí dosud neinformovaní lidé pochopili, o co na Kavkách běží. A vazba na zcela vyhraněnou politickou skupinu, symbolizovanou Janem Rumlem ve spacáku v televizním zpravodajském velínu, zbavila mnohé lidi iluzí o nestrannosti personálu na Kavkách. Pozornost je od té doby nabroušena, sympatie erodují a pokud by se Jiří Janeček chtěl stát pokrývačem tamních poměrů, velmi rychle narazí na tvrdou vodu. A nebude mít potřebné zastání, aby tyto tlaky ustál.

Vlastníci televize

Jeho šance na dlouhodobé setrvání ve funkci jsou tak malé, jako byla velká šance, že se ředitelem stane. Příznačná jsou už jeho slova z veřejného slyšení, jež předcházelo volbě. Přirozeně že zaměstnanci rádi uslyší, že si jejich ředitel myslí, že by měli televizi vnímat jako vlastní. Bohužel, v našich poměrech lidé ono "vlastní" chápou spíš jako něco, co mohou ždímat až do mrtě, než aby to chápali jako něco, o co mají pečovat a co mají vzdělávat. Vedoucí pracovníci jsou také rádi, že jim pan generální přidělí větší pravomoci - kdo by nebyl? Vznikne další veledůležitá funkce, výkonný ředitel. A další podporu chce hledat v regionech. Ovšem je značně pochybné, zda televize se spokojenými napapanými (Janeček užil slova "motivovanými", jde ale o totéž) zaměstnanci je přesně to, o co by měla veřejnost stát. Trefně diagnostikovala poměry v ČT kandidátka Jana Kasalová ve svém slyšení. Hovořila o krizi identity, o nejasném vymezení pojmu služba veřejnosti a o poklesu nezávislosti, sebevědomí a renomé podniku. Náprava tedy asi čeká na toho (nebo ty) kdo po Janečkovi přijde (přijdou).

RODINA A PŘÁTELÉ: Sežral jsem to i s navijákem
Seděli jsme včera večer s Ivanem Strakou a naším přítelem Otíkem Klempířem ve vinárně U pánů z Kunštátu v Řetězové ulici na Starém městě. Sedí se tam hezky, na dvorečku pod stromy, bylo teplo, vínko bylo chladivé a voňavé. Do té pohody zazvonil Otíkovi mobil. Omluvně se usmál, otevřel ho (byl to mobil typu "véčko") a kratičce pohovořil, podle všeho se svou ženou, neboť říkal to, co za podobných okolností manželové říkávají, že je už na odchodu a bude doma za chvíli.
Načež véčko zaklapl, zmáčkl na něm čudlík, z mobilu vytryskl plamen, Otík si zapálil cigaretu a mobil odložil.
Já zíral.
"To je kombinovanej mobil. Telefon a zapalovač."
"No to je úžasný!" Zatím jsem viděl kombi telefon s foťákem. Ale se zapalovačem? Navíc, byl to hodně mrňavej mobil.
Vzal jsem ho do ruky, otevřel... a teprve pak jsem si všiml, že ta věc nemá displej a že je to napodobenina!
Je to zapalovač, který dovede zvonit jako mobil, vypadá jako mobil a samozřejmě není to mobil, ale podoba je tak dokonalá, že při troše herecké obratnosti oklamete i tak nedůvěřivého parchanta, jako jsem já. Nebo Ivan Gentleman Straka, který na to skočil taky.

PSÍ PŘÍHODY: Změna postoje, nebo změna taktiky?
Osm let mi lehával Bart u nohou, když jsem mu připravoval žrádlo. Ležel a toužebně vzhlížel. Občas vstal a strkal hlavu na desku kuchyňské linky a na povel "lehni" reagoval velmi, velmi liknavě.
Bylo na něm vidět, že všechny přípravy pokládá za zbytečné zdržování. Byl by spokojený, kdybych mu to Propesko dal i s plechovkou.