ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Našinec v čele
Napotřetí se dostal Jiří Janeček do funkce v České televizi, do té funkce generální napodruhé, v mezičase usiloval stát se ředitelem zpravodajství. Tato úporná snaha novináře dosáhnout manažerské funkce by mohla budit podiv - proč o ni tolik stojí? Jeho angažmá v protihodačovské vzpouře ale svědčí o tom, že to není jen člověk, který si hledí svého a nic dalšího ho nezajímá.

Janečkovo vítězství se čekalo, a bylo skoro jisté, už ve středu odpoledne, kdy do finále postoupili tři kandidáti, kromě něho ještě Jaroslav Hykl a Michal Prokop. Jedenáct hlasů dostal i ve finále a je nyní na něm, aby přinesl mír na Kavčí Hory a provedl tam nezbytné reformní kroky, což je úkol tak snadno proveditelný, jako kdyby měl údolí zároveň vysušit a zaplavit vodou. Vždyť v podtextu vzpoury jíž se účastnil bylo právě to horoucí přání "ať je vše při starém". Personál se může radovat, že v čele podniku stane jejich "našinec". Brzy se ukáže, zda Janeček tolik o funkci stál proto, aby své druhy pokryl, anebo proto, aby provedl reformy, které jsou stejně nevyhnutelné. První varianta se zdá být pravděpodobnější.

RODINA A PŘÁTELÉ: Patálie s modrozubem
Neberte to tak, že si stěžuju, naopak, mě ta patálie baví. Zároveň mě udivuje, že může nastat.
Pro informaci neinformovaným: "modrozub" neboli Bluetooth je způsob komunikace mezi dvěma elektronickými udělátory pomocí rádiových vln. V daném případě mezi mobilním telefonem a počítačem.
Můj postup byl takový: Koupil jsem si telefon Nokie, nedotovaný stojí pakatel v řádu 10 tisíc. V manuálu jsem si našel kapitolku o Bluetooth. Podle kapitolky jsem si stáhnul z příslušného nokiáckého serveru software, nainstaloval, spustil - a nic.
Načež přátelé odborníci mi sdělili, že to nefunguje protože to fungovat nemůže a že mám jít do střediska technické podpory.
Šel jsem - včera - do střediska technické podpory. Přijal mě moc milý pán, sdělil mi, že musím mít úplně jiný software, vypálil mi ho na cédéčko, pečlivě vysvětlil, jak mám postupovat, načež mě odvedl k počítači, aby mi předvedl, jak to funguje.
Nefungovalo mu to. Zasmušil se, pravil že bude muset soft reinstalovat a já se tiše vzdálil, aby - až bude třískat laptopem o zem, si to náhodou nerozmyslel a neposlal mi to na hlavu. Naštěstí se odpoledne u mě zastavil hodný pan Richard Klíma, který už prošel trnitou cestu rozcházení modrozubu a po hodině se mu podařilo věc zprovoznit. Dnes ráno jsem strávil rozkošných 45 minut objevováním metody, jak to udělat, aby spojení minutu po začátku samo nespadlo. Nakonec se mi to podařilo, jenže jsem při tom nedával pozor a teď fakt nevím, jak jsem to vlastně dokázal!

Aspoň se člověk u toho nenudí.
Jenom se ptám, jak je možné, že někdo může prodávat a veřejně šířit něco tak evidentně uživatelsky odporného a nezvladatelného? Stát ochraňuje zákazníky, takže u kapesníku musí být přiložen návod na smrkání a když vám prodají mikrovlnku, je tam upozornění, že není vhodná k sušení mokrých kocourů a zároveň jsou schopni prodat zařízení, které potřebuje magické obřady a zasvěcení minimálně třetího stupně! Producenty takových paskvilů by měli máčet v řece, jako se to dělávalo s šidícími pekaři.

PSÍ PŘÍHODY: Setkání s Fanynkou
Fanynka, to je psí slečna rasy leonberger. S Bartem se už dlouho neviděla. Patří panu Suchému, mému druhu z ranních procházek - chodí s ní a starší leonbergrovskou dámou Darinou. Pan Suchý je od jara na chalupě a předpokládal jsem, že tam bude mít oba psy.
Ukázalo se, že odjel jen s Darinou, a s Fanynkou chodí paní Suchá, která zůstala v Praze.
Ráno jsem ji potkal. Fanynka, jakmile zmerčila Barta, se rozběhla a pádila a ocas jí radostně vál a uši jí plácaly a jazyk jí visel z huby.