ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Čtyřka ordinuje klid
Nelze říci, že by schůzka čtyř ústavních činitelů neměla smysl. Ona ho měla, a velký. Jenom je těžké specifikovat, jaký vlastně.

Kdybychom měli vyjít z informací z tiskové konference, cíl byl jasný - šlo o uklidnění situace. Prezident, premiér a předsedové obou parlamentních komor se shodli na tom, že česká pozice zaujatá v počátku devadesátých let minulého století zůstává naším krédem doposud. Je to pozice, kolem níž panuje konsensus a proto by reprezentanti státu měli na pozici tohoto konsensu jednotně stát, to je další závěr. Třetí závěr se týká českých politiků, kteří se dopouštějí "zbytečných, nervózních a často nepřiměřených reakcí". Napříště by se měli takových reakcí vyvarovat. Jinak... co? To právě nebylo řečeno. Čtvrtý závěr zněl, že ústavní čtyřka bude tyto otázky nadále konzultovat.

Nuže, o společné pozici není pochyb. Hlasy vybízející ke smíru a velkodušnosti jsou ojedinělé, takřka neslyšné. Na konsensu prakticky všichni stojí, takže výzva k "jednotnosti" je také nadbytečná.

Takže jediné, co by snad mělo nějaký smysl, je třetí závěr stran "nepřiměřených reakcí".

Nepřiměřených reakcí se vskutku mnozí politici dopouštějí, kolem případu Kinský se střídali jak apoštolové na orloji a poděšeně varovali před "průlomem do Benešových dekretů". Darmo právníci ujišťovali veřejnost, že Kinského případ je specifický a že v žádném případě nejde o zpochybnění platnosti Benešových dekretů. Právní rozbory nebude nikdo studovat, každý spíš uvěří povyku na téma "Sudeťáci přicházejí".

A protože česká společnost je mimořádně nedůvěřivá a v krajních polohách xenofobní, varování před "nepřiměřenými reakcemi" vyjde na prázdno, protože veřejnost si právě tyto "nepřiměřené reakce" přeje a tleská jim. Můžeme tedy čekat, že Pavel Dostál nadále povede svoje křížové tažení a spolu s ním i další rozčilení.

Přesto je dobré, že ústavní čtyřka se sešla a pronesla konejšivá slova. Vždyť i ona by mohla "nepřiměřeně reagovat" a je chvályhodné, že to neudělala. Občan by ale více ocenil, kdyby k němu předáci promluvili jasnou řečí - a to co je třeba jednoznačně říci je to, že majetek držený v soukromých rukou není absolutně a v žádném případě v nebezpečí, i kdyby byl v minulosti v rukou sudetoněmeckých. To že takové ujištění tu a onde prokmitne, nestačí. Je třeba to říci jasně, rázně a s podporou ústavní autority.

RODINA A PŘÁTELÉ: Koupání na vodních lyžích
Přátelé od firmy Progress Software mě pozvali na jejich pravidelnou, dá se výroční akci - vodní lyžování v TJ Tatran Praha - Skochovice na Vltavě. Skochovice, to je kousek od raného (tam co je ta přehrada). Lyže, neoprenový oblek a "know how" dodal Tatran, zájemce měl jen dodat vlastní tělo. Umění plovati je v tomto sportu velmi žádoucí.

"Je to jednoduchý," říkal mi instruktor pan Gregor. "Že jste nikdy na vodních lyžích nejel nevadí. Je to skoro stejný, jako na normálních lyžích na sněhu."

"No jo," řekl jsem, "jenže já nikdy na lyžích na sněhu nejel."
"Aha," řekl instruktor a jiskra optimismu poněkud zhasla v jeho jinak velmi živém zraku.
Nebudu unavovat líčením, kterak jsem zápolil s vodním živlem.

Zalomen ale nezlomen řítím se po vodní hladině.

PSÍ PŘÍHODY: Proměny psího ráje
Nemohu než opakovat slova chvály ba nadšení, že Praha 5 oživuje další zanedbanou lokalitu a že po parku Sacré Coeur nad Kartouzskou ulicí vznikne další park - Mrázovka. Bagristé a šoféři se činí, aby odvezli černou skládku, která se tam nashromáždila za třicet let, jež uplynuly od doby, kdy byla zbourána stará dělnická kolonie Mrázovka.

Barta ten ruch moc baví. Šel se podívat na bagr, oběhl i náklaďák, očuchal hromadu hlíny - a pokropil igelitový pytlík, který tam dělníci měli položený u patníku!

Musím přiznat, že jsem se s Bartem kvapně vzdálil. Do hluku motoru bagru znělo vzteklé pořvávání bagristovo.
"Musíš všechno pochcat?" káral jsem Barta.
Odpověděl mi pohledem.
Všechno ne, pane. Ale to, co je opřené o patník, to prostě musím.
Stály tu dvě pravdy - pravda bagristova, lamentujícího nad pokropeným igelitovým pytlíkem, ani se nechci ptát, co bylo uvnitř, zda svačina nebo svaté ostatky, a pravda Bartova. Celý život si značkuje patníky a teď má najednou přestat jen proto, že si k jeho patníku někdo položil igelitový pytlík?