ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Je třeba jasné slovo
Vladimír Špidla pověřil právní experty, aby vypracovali ústavní novelu která by "zabránila chybným interpretacím zákonů souvisejících s restitucemi a poválečnými dekrety". Ve stejný den, tedy dnes, oznámil i prezident Klaus, že se hodlá sejít s ústavními činiteli na prakticky stejné téma. Vypadá to, jako kdyby se něco stalo - řekne si občan. A zvláště pak lidé, kteří - kupříkladu - bydlí v domech do pětačtyřicátého roku obývaných Němci, budou z toho mumraje velmi nervózní. Bylo by dobré, kdyby nejvyšší činitelé - hlavně prezident a premiér - co nejdřív předstoupili před občany s jasnou a reálnou řečí a ta musí znít - nepadá v úvahu, že by se jakkoli sahalo na soukromý majetek našich občanů, ať ten majetek má jakoukoli historii. Ne mlhavé řeči, ale jasné slovo, to je to, co je teď zapotřebí nejvíc.

Dnes je 4. července, státní svátek USA
V ranním bloku veřejnoprávní televize mohli diváci ve čtvrtek ráno uvidět vystoupení skupiny Divoký Bill a pokochat je jejich písní, v níž zpívali, že "američtí blbečci" hážou bomby na Bagdád, kde umírají lidé. A ještě: "Jestli budem mlčet, budou je házet i na nás." Chvála bohu, soudruzi nemlčeli, zapěli, veřejnoprávní televize vše odvysílala, takže blbeček Bush nevyšle svoje B 52, aby pokryly Prahu kobercovým náletem. Že ale bylo na mále! Myslím, že to bylo moc pěkné vystoupení a že v roce 1975 by Divoký Bill dostal speciální prémii od Socialistického svazu mládeže Leninského svazu mladých a za odměnu by mohl jet na Festival pokrokové písně do Ulanbátoru.

RODINA A PŘÁTELÉ: Drobný úlet s tramvajenkou
Mám tramvajenku neboli předplatní jízdenku na pražskou dopravu celoroční, po mnoho let. Možná se mi nevyplatí, možná mi přijde jedna jízda dráž, než kdybych si kupoval jízdenky. Kupuju si ale luxus bezstarostnosti, nemusím shánět lístky a nemusím bádat, kolik stanic mohu projet na levnější lístek a za jakých okolností aplikovat dražší lístek.
Dodejme, že v tramvajence je kupon a ten už několik let se musí po čtvrt roce vyměnit. Dřív, když někdo ztratil roční tramvajenku, byla to podstatná ztráta - zvlášť, když se mu to stalo, dejme tomu, pátého ledna. Teď může přijít maximálně o tříměsíční předplatné.
Dnes jsem jel metrem a koukám, všude se rojí revizoři. To je normální na začátku měsíce. Pak jsem začal počítat. Červenec, no ovšem, začíná třetí kvartál, musím si vyměnit kupon! Do třetího revizoři starý kupon tolerují, od čtvrtého pokutují. Ještě jsem si říkal, bože můj, to to letí, před nedávnem jsem kupon v tramvajence měnil...
Přišel jsem domů, kupodivu obálku s kupony našel, položil jsme ji na stůl, z peněženky jsem vytáhl tramvajenku... a koukám, že ten kupon pro třetí kvartál v tramvajence už mám!
Já bimbo jsem vyměnil kupon na začátku června v domnění, že začíná třetí kvartál, takže jsme vlastně jezdil měsíc na cosi, co bych mohl nazvat černou forotu. Naštěstí mě revizoři nezastavili.
To asi proto, že ze mne čišelo poselství: Chlapci, na mě to nezkoušejte, já mám tramvajenku v pořádku!

PSÍ PŘÍHODY: Zásadní nepochopení účelu
Psí vítání, to je rituál dobře známý - každý kdo má psa zjihne, když vidí ten příval nelíčené radosti, to poskakování, vrtění ocáskem, když pocítí dotyk laskajícího psího jazyku na hřbetu ruky.
Rituál má ještě pod-rituál. Ten se jmenuje "co jsi mi přinesl, pane"?
Včera jsem zaskočil do fotografického obchodu Foto Škoda ve Vodičkově ulici, to je dnes Mekka vyznavačů Dobrého světla, vždycvky tam uvidím něco zajímavého a s velkou pravděpoodobností potkám někoho z branže a poklábosím si. A občas si něco i koupím, je to přece obchod, ne nějaká kavárna. Tentokrát jsem si koupil balonek na vyfukování prachu z nitra fotoaparátu. Zařízení prosté, známé odedáva.
Přinesl jsem balonek domů a položil ho na stůl. Obvykle se Bart zajímá o igelitové pytlíky. I balonek jsem přinesl v sáčku. Pak ležel na stole jen tak, holý.
Jenže Bart je zvykklý, že každý balonek mu náleží, lze dokonce říct, že každá gumová věc mu náleží, snad s výjimkou gumových podrážek bot. Jak mu vysvětlit, že tenhle balonek je naprostá výjimka, že to není jeho balonek, nýbrž můj balonek, třebaže ho opravdu nehodlám rozžvýkat (což by s ním během pěti minut provedl on), ale budu s ním vyfukovat prach z nitra svéhho Nikona?