ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Orwell a zlatá léta devadesátá
Strávil jsem spolu se synem posledních 10 dní na dovolené ve Francii, projížděli jsme i Německem. Na cesty jsme se vydali v sobotu, hned potom, co jsme se zúčastnili referenda - o výsledku jsme se dozvěděli esemeskou. Byl to zvláštní pocit, jet do oblasti, ke které budeme už za rok jaksi úředně patřit! Na česko.německých hranicích jsme míjeli dlouhé řady kamionů čekajících na odbavení. Zmizí? A když ne hned, po jak dlouhém "přechodném období"? Na německo-francouzských hranicích jsme žádné podobné fronty neviděli.

Po návratu jsem shledal, že "hlavním tématem dne" je Klausovo vystoupení na téma "orwelliánství v Evropské unii". Je to označení značně přeexponované, jak asi napadne toho, kdo Orwellův román 1984 četl, román o totalitním státě s permanentně překrucovanými dějinami, se lží prohlášenou za pravdu, a s občany ponížené do role vždy sledovaných otroků. Když teď vzpomínám, jak jsem se ještě před pár desítkami hodin procházel ulicemi francouzských měst, napadá mi, že mluvit o "orwellovství" v této souvislosti je podobně přeexponované, jako když komunistická propaganda kreslila obraz života na Západě jako prostoru, kde se po ulicích povalují žebráci a nad nimi křepčí kapitalisté opilí šampaňským.

Neznamená to však, že varování před orwelliánstvím je zcela "mimo". Nemá na něj recept Evropská unie. Obavy z terorismu vyvolaly nebývalou aktivitu státu, našeho, států Evropské unie, státních orgánů v USA. Přibývá kamer a záznamů, přibývá otázek - a taky přibývá šílených zákonů, které zdánlivě nemají s orwelliánstvím nic společného. Takže možná bychom měli být povděčni i za očividně přeexponovaná slova, když v nás vzbudí pozornost vůči hrozbě, která je až orwellovsky reálná.
Bohužel - a v tomto smyslu jsem pesimista - ten proces je dlouhodobý, s hlubokými kořeny, a pravděpodobně nezvratný. Jednou budeme vzpomínat na devadesátá léta jako na dobu radosti, bezuzdné svobody, blahobytu, radosti a bláznivých nadějí.

RODINA A PŘÁTELÉ: Po dovolené jako po výprasku
Sluší se povědět několik veselých historek z natáčení - tedy z dovolené. Ta první se semlela ještě před odjezdem.

Já se Sůzou v Burgundsku, před vinicí s opravdu dobrým vínem.

PSÍ PŘÍHODY: Bartovo vítání navrátilců z výletu
Bart byl po celou dobu mé a Davidovy dovolené v péči Ireny a jejích přátel. Nezdá se, že by za tu dobu sešel a zvlčil. Utrpěl jen jedinou újmu, jistě pro něho bolestnou: po celou tu dobu nevytáhl svoje chlupaté paty ze zahrady. Přece jenom by nebylo dobré, kdyby na druhém konci horolezeckého lana byla něžná ženská ruka... Představa "dámy s psíkem" se k rotvajlerovi jaksi nehodí.

Bart to přežil a když jsme se s Davidem vrátili, měl náležitou radost.
Stál u vrátek a zíral, jak přijíždíme. Prostrkoval tlapu mřížovím branky, chtěl si nás pohladit, přitáhnout, vypadalo to, jako by nám podával ruku!

V jeho chlupaté kotrbě se však mlely dva protichůdné pocity. Jednak měl radost, že páni přijeli a chtěl nás oba uvítat a olíznout a ošmajchlovat, jednak by ale nejraději zdrhnul, aby se podíval, co zajímavého venku na palouku přismrdělo za tu dobu, co tam nebyl - nekonečných deset dní! Irena nám otevřela bránu a Bart se zmítal na vodítku, pletl se pod kola, koukal po nás a pak zase z brány ven!