ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS:Týden před referendem
Do referenda o vstupu do EU zbývá týden a vládní kampaň se stále omezuje na představu, že unie je vlastně prasečinec, když záleží jenom na tom, co se lije do koryt a jak měkce Brusel podestýlá. Česká veřejnost na tento vládní špek zřejmě ochotně skočila, neboť ministr zahraničí Svoboda v TV pořadu "Na hraně" hájil kampaň tvrzením, že lidé se na besedách o EU beztak jenom ptají, jakou budou mít penzi a co zdraží. V optimistických odpovědích na ekonomické dotazy je pak těžiště vládní kampaně, která EU líčí jako onu pohádkovou zemi, kde pečení holubi létají do huby.

Ponechejme stranou otázku věrohodnosti takové kampaně a všimněme si toho, o čem v ní nepadlo ani slovo - o strategických a bezpečnostních otázkách, jež se vstupem do unie souvisejí.
EU je v současnosti v přestavbě a z pouhého ekonomického společenství se mění ve státní útvar, který by měl disponovat nejenom vlastním prezidentem, ale i ministrem zahraničí a též prokurátorem. To zásadně mění situaci, neboť na globální scénu veřejně vystoupí zatím skrytý mocenský hráč. Nahlédnutím do historie lze doložit, že státy vznikaly "vynuceným" procesem jako obrana před konkrétními existenčními a bezpečnostními riziky. Příklad: Když čeští stavové zvolili za krále Habsburka a přispěli ke vzniku podunajské monarchie, hnal je strach z Turků - a úpadek habsburského impéria započal v tom okamžiku, kdy osmanská hrozba pominula.
Je proto legitimní ptát se: Proti jakým rizikům má tedy chránit Evropu superstát, který prosazují Němci a Francouzi, když ekonomické zájmy by pokrylo stávající společenství?

Tato otázka vyvolává celé klubko dalších geopolitických otázek - aniž by občan znal odpověď. Proč otázka nejasného strategického dobrodružství, do něhož se EU žene, nebyla nijak reflektována vládou a předestřena v rámci kampaně veřejnosti? Existují vůbec vládní strategické studie, které by v různých scénářích zhodnotily pozici a možnosti Česka při tom kterém stupni federalizace EU? Na to by měl odpovědět pan ministr Svoboda a ne na to, jaké budou unijní důchody.

To, že EU strategicky hazarduje, prokázal prubířský kámen iráckého konfliktu. Odmítavý postoj ke společnému boji proti terorismu a "spřízněným" režimům, jenž projevily právě ty kontinentální mocnosti, které jsou hnacím motorem unijní federalizace, by měl vyvolávat velice znepokojivé představy - především u vlády takového státu, jakým je Česko. Jestliže není strategickým zámyslem federalizované EU integrovaná obrana proti terorismu, tak co jím vlastně je?! Znamená vzteklá vyhrůžka francouzského presidenta Chiraka na adresu těch východoevropských států, které projevily byť nesmělou touhu podpořit USA v iráckém tažení, že cílem federalizace EU má být kontrola východoevropského prostoru, kde po pádu SSSR vzniklo mocenské vakuum a jež vyplnilo NATO? Je možno za konstrukcí evropského superstátu vidět strategický zámysl pak atlantickou alianci - tedy USA - z tohoto prostoru vytlačit?

Netvrdím, že odpověď na tyto otázky zní ano. Tvrdím ale, že odpovědná česká vláda by si je měla položit a mít v záloze odpovídající strategie, jimiž se bude po vstupu unijní politika České republiky řídit. Avšak z průběhu vládní kampaně vyplývá, že nic takového neexistuje. Jenom ta představa prasečáku.

Mrož

RODINA A PŘÁTELÉ: Ireně se líbí na úřadech
Irena se vrátila po půl roce z Ameriky - a její objevy jsou pro mne překvapující. Musí si zde vybavit novou občanku a nový pas a všelijaké další úřední nezbytnosti. Bylo mi jí upřímně líto. Je sice pravda, že jsem si vyřizoval občanku nedávno v nově - tehdy - zřízeném úřadovně u nás na Smíchově dole na Štefánikově ulici, a bylo to bezproblémové, jenže jsem si říkal: to je tím, že jsi občan otrlý, na zdejší poměry zvyklý, kterého hned tak něco nerozhází! Chudák holka, přichází ze země, kde vládnou zcela jiné poměry a pořádky, úředník tam není pán, ale partner občana, je si vědom toho, že koná veřejnou službu a je tedy ku pomoci,nikoli ku buzeraci.

No a vidíte: Irena s e vrátila z úředních pochůzek nadšená! Paní v úřadě na ni byly vlídné, pomohly jí opravit špatně vyplněné lejstro, ve všem jí vyšly vstříc - i toho si Irena všimla, že tam slouží v děsném horku, zmírněném jen vrtulkami chabého větrníku.

Pár let je Irena v Americe, vrací se jen občas, jednou za půl roku, a vidí pokrok, chvála bohu! Pro ni je to asi něco jako zrychlený film.

Škoda, že s nedá takový zrychlený film natočit... Vybavuji si, jak jsem byl kvůli legitimaci v době rozpadu Československa... Stálo se ve frontě na zaplivané chodbě přikrčeného policejního baráku naproti Smíchovskému nádraží, za okýnkem jedna uštvaná slečna, která tam za den vybavovala stovky klientů, nebylo si kde sednout, na čem psát, všichni byli už dopředu zamračení - a to stáli teprve na konci fronty a než se dostali k okýnku, byli jak papíňák, ve kterém se vaří čertova jelita.

Tohle Irena nezažila a bohdá nezažije znovu.

PSÍ PŘÍHODY: Jak se patří otrávený pes
Byla to ode ne skutečně drzost, že jsem si dovolil se sebrat a Barta opustit! Nejdřív si Bart myslel, že jsem odjel někam jen tak na skok, že jsem jel pro foťák nebo kýhovýra. Jenže pak zapadlo slunce, já byl pořád pryč a on pochopil, že se dnes už nevrátím.

Stál u vrátek a zíral ven. Irena s Davidem ho lákali na večeři. Až po velkém zdráhání se uvolil a hned jak byl hotov, mazal zpátky k vrátkům, polehával tam, postával, stále v naději, že jsem se jen někde zdržel.

Bylo hodně pozdě. Nevrátil jsem se. Bart se odšoural domů a Davidovi a Ireně dával najevo, že oni jsou toho viníci a strůjci, oni že mě vyštvali z domu, oni že jsou odpovědni za moji nepřítomnost a nebýt jich, byl bych zpátky už dávno, vedle něho,.