ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Čekání na horké léto
Čekají nás protesty a zase protesty. Vyšlápnou do toho Asociace samostatných odborů, Lékařský odborový klub o Školské odbory: slibují, že obrátí Prahu vzhůru nohama. A nejen o ni. Ke Zdi nářků u předsednictva vlády ve Strakově akademii v Praze se - jako už tolikrát - chystají zemědělci. Je to tak - teprve teď přichází to správné vládnutí. Dosavadní vlády od roku 1989 byly zvyklé na lid zkrotlý, hubu držící. Hubydržení je u konci. Lidi si nenechají mlčky líbit reformu typu "budeme je ještě víc ždímat". Samozřejmě že protesty ještě více zkomplikují a pravděpodobně i zhorší situaci: ta reforma je nezbytná, dluh katastrofálně roste a "něco" se s tím dělat musí. Nesmí to ale být tahle drobečková politika nekompetentů zvyklých plížit se u zdi. Je třeba zásadních kroků - a jak se zdá, právě Slováci nám dávají dobrý příklad, třeba zrovna tou rovnou devatenáctiprocentní daní, která začíná na Slovensko lákat i české firmy.

Pět let pro Hoffmanna
Státní zástupkyně žádá v závěrečné řeči pětiletý trest pro někdejšího komunistického funkcionáře Karla Hoffmanna. Dnes už jeho jméno něco říká málo komu. Mně ano. Byl jsem zaměstnaný v rozhlase v roce 1968 a pamatuji si na ty noční hodiny, kdy tento Karel Hoffmann protizákonně nařídil vypnutí rozhlasu, zatímco jeho spoluspiklenci zajistili hladké přistání Brežněvovým invazním jednotkám. Kdyby - tenkrát - někdo řekl nám, co jsme tam tehdy byli a připravovali protiokupační vysílání, řekl, že tento zrádcovský padouch bude třináct let po pádu komunismu na svobodě, pomysleli bychom si, že se zbláznil. Nevěřím, že bude Hoffmann potrestán. On se najde nějaký "legální důvod", proč ho poslat domů. Pravý důvod je v tom, že starý režim je do nového pořád ještě prorostlý, tvoří jeho podhoubí, a všechny řeči o nutnosti "vyrovnat se s minulostí" jsou jen pokrytecké žvásty. Vyrovnání s minulostí vyústilo v tezi, že si obyvatelstvo mohlo za komunismus samo a pokud je zde nějaký konkrétní viník, tak je to Karel Gott.

RODINA A PŘÁTELÉ: Okouzlující návštěva Paříže
Stál jsem u barového pultu vinárny Vínečko v Budečské ulici a dal jsem se do řeči s mladou dámou, která též zakotvila u barpultu a měla přede mnou náskok jedné skleničky. Známe se už pár let a nebylo těžké zavést řeč na vše možné. Právě se vrátila z Paříže. To je téma mně vcelku příjemné - sloužil jsem před pár lety u francouzské firmy a dnes už nespočítám, kolikrát jsem v Paříži byl - znám z ní ovšem především zasedačky, kanceláře a DTP studia.

"Paříž je skvělá, úžasná, opravdu jsme si to tam užili," jásala ta mladá dáma. Byl jsem mírně zvědav na to, co na ni udělalo největší dojem. Odhadoval jsem ji na bulváry, na elegantní prodejní galerie na Champs Elysée, překvapilo mě, kdyby to měl být Palais Pompidou. Pokračovala:
"To město samo o sobě je nic moc, samý auta, samej Francouz... ale: kousek odtamtud je Disneyland! Tam vodjedeš autobusem, zaplatíš vstupný, je to pálka, ale dá se to unýst, a pak tam můžeš bejt celej den na atrakcích..."
Pokračovala výčtem atrakcí: horská dráha, ale vysokánská, centrifuga, strašidelnej zámek, řeka s peřejema a krokodýlama...

Připadal jsem si trochu trapně, jako kdybych vlezl někomu do koupelny a spatřil tam ženskou osobu, jak si sundavá tepláky a pod nimi má žluté trenýrky s červenými puntíky. Byl bych z toho strašně na rozpacích, protože jsem se nikdy blíže nesetkal se ženskou osobou, která by nosila žluté trenýrky s červenými puntíky, a teď jsem to tu měl před očima, příšerně reálné!
Vešel někdo s kým jsem měl schůzku a tím skončilo poutavé vyprávění o krásách Paříže. Už se nedozvím, zda je autodrom v Disneylandu tak skvělý, aby stálo za to vážit cestu do Paříže.

PSÍ PŘÍHODY: Aféra s včelou
Moje dcera Irena je tu na prázdninách a vnáší ženský prvek (zcela přehnané) pořádkumilovnosti do našeho mládeneckého světa, který s Davidem udržujeme v příjemně pravděpodobném stavu.