ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Tatáž kaluž špíny
Někdy v zimě 1970/71 jsem by postaven před prověrkovou komisi THP, která měla přezkoumat, jak jsem se choval při vstupu sovětských vojsk a co si o této internacionální pomoci myslím. Obdržel jsem spoustu hloupých a přitom ponižujících a nenávistných otázek týkajících se nikoli toho, co jsem udělal nebo neudělal, ale snažících se vysondovat to, co je výsostně soukromou doménou každého člověka - jeho myšlenky.

Na tento nechutný výslech jsem si okamžitě vzpomněl, když jsem si v tisku přečetl noticku o policejním výslechu moderátorky Bobošíkové z TV Nova, kterou nějaká paní obvinila z šíření poplašných zpráv a hanobení rasy a národa. Podle udavačky se měla ve svých pořadech trestné činnosti dopustit tvrzením, že se KDU-ČSL spojuje se sudeťáky a že připravuje restituce církevního majetku. Při šestihodinovém výslechu pak musela obviněná odpovídat na otázky, jak svá tvrzení myslela, proč v pořadech formulovala otázky, jak je formulovala, a pod.

Bez ohledu na její politické postoje a její styl práce - o němž si leckdo myslí, že je špatný, když svým moderováním "nezávislý" politicky diskusní pořad degradovala na tribunu, z níž nepokrytě hájí úzké zájmy svého zaměstnavatele - vyslýchat paní Bobošíkovou kvůli tomu, co si jenom myslí a nikoli kvůli tomu, co koná, je nepřípustnou obludností, totalitní kaluží špíny, která v Česku roku 2003 nemá co dělat. Kdyby kupříkladu některý stranický sekretariát KDU-ČSL přepadli skinové a tvrdili, že je navedly pořady paní Bobošíkové, bylo by vyšetřování na místě, ale takto jsme jenom svědky předlistopadového déja vu.
A nic na tom nemění skutečnost, že to byla právě ona, která pamětníkům připravila obdobné déja vu v podobě vysílání své "Bobovize". Když jsem si na Štědrý den 2000 pustil televizní zprávy, měl jsem pocit, že jsem se propadl o dvacet let do minulosti, zpět do normalizačního marastu. A tato konkrétní kaluž špíny, nikoli propagandistické řeči o svobodě slova "vzbouřenců" z Kavek, mne pak přivedly na Václavák a dnes mě tatáž kaluž špíny nutí napsat tento úvodník.

I když je to v podstatě pravda, bylo by krátkozraké škodolibě soudit, že paní Bobošíková schází tím, čím sama zacházela, že na ni vycákla špína z kaluže, k jejímuž rozmíchání přispěla. Neboť pokud nebude trestní řízení okamžitě zastaveno jako bezdůvodné, jiný udavač může z téže kaluže hodit špínou po komkoli. Útok na svobodu slova a myšlení paní Bobošíkové, ať už její postoj vnímáme jakkoli, není jen nepřípustnou kriminalizací novináře, ale útokem na svobodu slova a myšlení každého občana.

Mrož

RODINA A PŘÁTELÉ: V nelehké roli soudce Šalamouna
Situace byla na první pohled jednoduchá i pro Šalamouna začátečníka.
Silnice před hotelem Blaženka je úzká. Najíždí se do ní v pravém úhlu z ještě užší uličky U Blaženky. Najíždějící auta musí dát přednost vozům přijíždějícím z druhé strany.
Přicházel jsem z ulice Mrázovky a viděl jsem dvě auta, audinu a za ní favorita. Auta zastavila, aby dala přednost protijedoucímu vozu, načež bylo bum a už z dálky jsem pozoroval oba řidiče, vystoupili, gestikulovali, vytahovali mobily a telefonovali.
Přiblížil jsem se - s Bartem na vodítku a s hotovým úsudkem.
Bylo jasné, že pán v audi zastavil a debil ve favoritu do něho vrazil! Hnán zvědavostí supa mrchožrouta jsem se přiblížil na doslech. Řidič audi, když mě spatřil, upřel ke mně oči.
"Nedodržel bezpečnou vzdálenost!" pravil.
"To je zřejmé," přisvědčil jsem.
Favorit měl rozbité světlo.
Jeho řidič zrovna někomu vykládal mobilem, že mu nějaký kretén rozbil reflektor.
"To mi zaplatíte! Patnáct set korun mi zaplatíte, nebo volám policajty!"
Byl podivně agresivní - na to, že právě nabořil pěknou novou audinu.
No jo, agresivní... Ono se ukázalo, že muž v audině do něho nacouval!
"Co mám dělat?" ptal se mě řidič audiny v panice. Byl by se radil i s bednou kytu, kdyby tu nějaká stála. "Já to myslel dobře. Někdo jel shora, já chtěl udělat místo..."
"Nemáte couvat!"
"Vy jste se neměl zastavit hned za mě!"
"Když couvám, tak se podívám!"
"Co mám dělat?" ptal se mě řidič audiny.
A duch Šalamounův, onoho moudrého krále, který dokázal rozsoudit dvě ženy ve vádě o dítě, políbil moji lysinu a já vynesl j radu, která byla rozsudkem:
""abídněte mu litr, jinak že okamžitě odjíždíte a už nikdy ho nechcete vidět."
Ke kterémužto narovnání nakonec došlo, a slunný den spěl dále zlatým korytem vstříc kráse.

PSÍ PŘÍHODY: Mé pochybnosti o amerických psech
Irena se u objevila doma na prázdninách a přivezla dárky: bráchovi cédéčka, mně dévédéčka a Bartovi kousací hračku.
"To je nerozžvejkatelná hračka," vysvětlovala mi. "Je na ni záruka. Když ji přinesu okousanou a ožižlanou, dají mi peníze zpátky anebo novou hračku jako náhradu."
Hračka měla tvar hydrantu, byla červená jako hydrant, ale nebyla z litiny jako hydrant - vyrobili ji z gumy.
"Je to speciální guma, kterou nejde rozkousat."
Uvidíme. Je to testováno na amerických psech. Jací to jsou asi psi? Vzpomněl jsem si na pana doktora z veterinární kliniky v Libuši, když jsem tam byl s Bartem, kterého doga kousla do hlavy a prokousla mu ucho. Pan doktor se zajímal, jaký že to pes Barta kousl a když jsem mu sdělil, že doga, pravil shovívavě:
"Tak to nic nebude, dogy nemaj žádnej stisk."