ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Minority report je střelivo pro budoucnost
Jakmile si zvolíte pro svůj projekt název populárního filmu, máte vystaráno přinejmenším o zájem veřejnosti. Není to ale záruka úspěchu. Ten stojí na něčem jiném - na konkrétních výsledcích. Můžeme tedy diskutovat o tom, zda program "Star Wars" skutečně vedl ve svých důsledcích k uzbrojení a následnému rozpadu Sovětského svazu, anebo zda šlo o shodu a o bombastické označení se zasloužili novináři. Druhý příklad je z minulého pátku. Skupina třinácti členů Konventu Evropské unie, mezi nimi i náš zástupce Jan Zahradil, předložila předsedovi Konventu Valéry Giscard d´Estaingovi dokument nazvaný "Minority report", stejnojmenný s úspěšným Spielbergovým filmem. Očití svědkové předání referují o pobaveném úsměvu na předsedově tváři, ale ani oni si netroufnou odhadnout, co ho pobavilo, zda vtip názvu anebo sám fakt, že třináct "eurokritiků" si trouflo navrhnout reformu, která by v Evropě změnila... stručně řečeno vše.

Od Unie pryč

Změna by se měla týkat skutečně všeho, tedy i samotného názvu: mělo by jít o ED (Europe of Democracies), smluvní sdružení svobodných a samostatných evropských států s otevřeným ekonomickým prostorem. Návrh čítá patnáct bodů a jeho formulace se vešly na jeden list papíru A4. Plný text je možno najít na př. na serveru Euroobserver (http://euobserver.com), ale i stručná připomenutí charakterizují jeho obsah.

Evropa budovaná podle této představy by neměla být superstátem, nýbrž sdružením signatářů Dohody o evropské spolupráci. Přístup by měl kterýkoli evropský stát, který podepsal a plně respektuje Evropskou konvenci o lidských právech. Současných 30 různých způsobů rozhodování v EU bude omezeno na dva: zákony a doporučení. Zákony se budou zabývat pravidly pro společný trh a některými minimálními standardy, aby tak chránily zaměstnance, spotřebitele, zdraví, bezpečnost a životní prostředí. V ostatních oblastech bude mít ED právo vydávat doporučení pro členské státy, které vždy budou moci přijmout vyšší standardy. Dokument počítá s další existencí Rady (Evropy demokracií) se zjednodušeným hlasovacím systémem.

Papírový komín

Dokument obsahuje sympatické formulace. Například návrh, že současných 97 000 stran Acquis Communautaire o EU a EEA (European Economical Area - Evropská ekonomická zóna) musí být radikálně zjednodušeno. Málokomu je volně u žaludku při představě 97 tisíc stran. Zároveň ale zde čouhá čertovo kopýtko. Místo nadnárodní legislativy, což je ona zmíněná hora papíru, by "být kladen důraz na otázky překračující rámec jednotlivých států, na které nemohou efektivně reagovat národní parlamenty samy o sobě." Jenže, který parlament dobrovolně vymezí problematiku, na niž on sám nemůže "efektivně reagovat". A pokud právo veta ve vztahu k otázce, kterou považuje za důležitou, kde je hranice oné důležitosti?

Mluvčí skupiny eurokritiků, dánský poslanec Jens-Peter Bonde označil současný pracovní návrh evropské ústavy za cosi, co jenom dodá moc "partě bývalých a současných premiérministrů". A přirozeně že zcela nepřijatelná je pro něho a celou skupinu vidina evropského prezidenta a evropského ministra zahraničí. Tyto námitky lze možná bagatelizovat jako názor představitele malého státu, reflektující obavy před nadvládou politiků mocných států. Nicméně jako celek onen Minority report bagatelizovat nelze.

Dokument je formulován jako oponentura proti byrokratickému tanku, u jehož řídících pák sedí figury z vedoucích států EU. Ovšem tato oponentura nereflektuje duchovní pochody třinácti signatářů. Každý ze současných, nastávajících i těch dosud jen uvažovaných členských států má své vlastní domácí byrokratické kolosy. Pokud se podaří ústavu dopracovat a dokonce na řeckém summitu koncem června schválit, zápas neskončí. Dokument je pregnantně formulovaná názorová platforma pro současné a hlavně budoucí odstředivé tendence. Ty budou generovány především národními parlamenty, jejichž poslanci s okleštěnými právy nebudou tak efektivně sloužit lobystické klientele, jako dosud. Minority report poskytuje docela slušnou zásobu hesel, která mohou mít za specifických okolností značnou inspirativní sílu.

RODINA A PŘÁTELÉ: Návrat přísné ženské osoby
Když si chlapi myslí, že dobře uklízejí, měli by se zeptat na názor nějaké ženské - v mém případě onou nějakou ženskou je moje dcera Irena, která se tu zase na 6 neděl objevila z Ameriky. Bůh je můj svědek, že jsem uklízel, jak jsem mohl, abych se vyvaroval toho, čeho se mužský bojí jako kočka koupele - ženských keců. Jenže to bylo trochu (hodně trochu) jako v tom klasickém příběhu z oblasti urban legends, stručně zrekapituluju:

Rodiče odjeli na pár dní a synek uspořádal v bytě mejdan. Mejdan skončil dosti těsně před návratem rodičů. synek přiměl účastníky, aby mu pomohli s úklidem, velmi důkladným - legenda praví o tom, že synek nakreslil plánek rozmístění předmětů v bytě, aby usnadnil rekonstrukci. Uklizeno, hosté vypakováni, rodiče se vrátili, načež otec po chvilce synkovi povídá:
"Hezky jste tu uklidili, opravdu. Aby to ale bylo dokonalé, měli jste vzbudit tu nahatou blondýnu co spí ve vaně, oblíknout a vyhodit!"

Nuže, nahatých blondýn ve vaně opravdu není v našem bytě mnoho, odtud nebezpečí nehrozilo. Blesk sjel z jiného mraku. Irena se pustila do gruntování v ledničce a když byla v půlce, povolala mě k ledničce, ukázala prstíkem a pravila:
"Co je tohle?"
"To vypadá," řekl jsem rozvážně, "jako balíček salámu."
"To taky je balíček salámu, jenomže je to salám, který jsem vám kupovala já, když jsem tu byla o vánocích!"

PSÍ PŘÍHODY: Důkaz lineárního myšlení
Jistě znáte ty stavy, kdy přemýšlíte o událostech právě uplynulých a zpytujete je i sebe, zdali bylo možno najít jinou variantu, zda existuje varianta a jaká má tato varianta vyústění.

Uvedu příklad z dnešního rána. Jdeme s Bartem, Bart je na vodítku. Vrazí čumák opatřený košíkem do trávy a náruživě čmuchá. Podívám se, co objevil a - jak jinak, je tam neřádstvo, po nočním slejváku pořádně rozmoklé. Zařvu přísné "fuj" (málo kdy je tak upřímně míněno), Barta odtáhnu od předmětu jeho zájmu a jdeme dál.

Potkáme jedlého psa. On je na vodíku, Bart je nadále na vodítku. Jedlý pes zavrčí, Bart zavrčí, zvedá imaginární rukavici a chce se vrhnout do boje. Zase zařvu "fuj", smýknu psem, jako to dělají feny se svými štěňaty, poručím mu "sedni", pes se zklidní a chce se omluvit.