ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Štrasburská kočka v unijním pytli
Za 17 dní bude Česko hlasovat o vstupu do čehosi, co je právě v generální přestavbě. Český občan tak bude kupovat kočku v pytli, neboť o tváři nové Evropy se teprve rozhoduje ve Štrasburku, kde nedávno skončilo další zasedání Konventu o Evropské ústavě, jež by převážně hospodářskému společenství měla dát ústavní rámec federalizovaného superstátu.
Ačkoli ještě nebylo nic definitivně rozhodnuto, i právě proběhnuvši jednání prozradilo záměry francouzsko-německého bloku, který na vznik superstátu tlačí nejvíce. Z porýnské dílny pochází jak návrh na evropského prezidenta s velmi silnými pravomocemi, tak návrh na unijní společnou zahraniční a bezpečnostní politiku v duchu loajality a vzájemné solidarity, přičemž se členské státy zdrží veškeré činnosti jdoucí proti zájmům Unie..
Při jednání vyplynula na povrch i francouzsko-německá představa, jak by se tato společná zahraniční a bezpečnostní politika měla realizovat. Rozhodovalo by se o ní většinovým hlasováním a sporné zahraniční kroky jednotlivých členů by přezkoumával Evropský soudní dvůr. Jestliže si na prezidentské křeslo brousí zuby Francie, respektive Belgie, křeslo evropského ministra zahraničí by mělo připadnout Německu a v této souvislosti již padlo jméno Joschky Fischera ze strany Zelených, jenž, ani jeho strana, nikterak nepatří k příznivcům atlantické vazby.

Jak uvedl časopis "Reflex", prosazení takového mechanismu by znamenalo zánik NATO, konec spolupráce s USA a naopak dominanci Francie a Německa a těch, které by si koupili za hospodářské ústupky (za současné vlády by určitě nechybělo ani Česko). Pokud mezi indicie zahrneme i nedávný minisummit zakladatelských zemí Francie, Německa, Belgie a Lucemburska, na němž se jejich zástupci rozhodli v rámci EU k posílené spolupráci v obranné politice, nelze než souhlasit s názorem, že nová Evropa má být pro francouzsko-německý tandem pláštíkem jak kompenzovat ztrátu mocenského postavení na světové scéně. A řečeno jadrně česky - na nové členy zůstane "držet hubu a krok", jak už v případě irácké krize nám v předstihu vzkázal francouzský prezident Chirac. Představu, jak málo mají v nové Evropě vážit menší členové, prozradil i předseda štrasburského Konventu Giscard d´Estaing. Nechal se slyšet, že postavení velkých a malých států nemůže být stejné a že členské země by měly mít zastoupení rigidně odpovídající počtu obyvatelstva, čímž prolomil další tabu evropské integrace (zatím menším zemím stačí i menší kvóty pro volbu jejich unijních zástupců).

Je to především Británie, která cítí, že zatímní průběh štrasburských jednání ohrožuje její suverenitu, a Britové jsou rozhodnuti zablokovat jakákoli usnesení, vedoucí k Evropskou ústavou vynucené jednotné zahraniční a obranné politice (a k "federálním" daním). Každý členský stát může ohledně "nového evropského pořádku" uplatnit právo veta, a proto je zatím britská vláda rozhodnuta nevypisovat kvůli schválení Evropské ústavy všelidové hlasování, i když to opozice požaduje.
Totéž od minulého týdne žádá i opozice česká, když ODS přišla s požadavkem, aby se po faktickém vstupu do Unie v květnu 2004 konalo ještě jedno referendum o přijetí Evropské ústavy. Vzhledem k tomu, že koaliční kabinet má od voličů mandát jenom pro vstup do "staré" Evropy, je volání po referendu zcela oprávněné, a jestliže já osobně řeknu za 17 dní ano - když dostředivé síle EU by se obtížně bránil i mnohem větší a ekonomicky silnější stát - říkám tím i ano druhému referendu - byť by bylo jenom bezpečnostní pojistkou proti tomu, co by se nakonec ani do Evropské ústavy nemuselo dostat. Jinak - se Špidlovou vládou ve Strakovce - hrozí, že v unijním pytli koupíme štrasburskou kočku.

Mrož

RODINA A PŘÁTELÉ: Pár poznámek ze sobotního výletu
Přece jen a krajina vypadá ze sedla motorky jinak. Všimnete si věcí, které za sklem auta jaksi nejsou vidět. Některé jsou fajn, jiné jdou na nervy.

Líbí se mi vesnice a městečka, do kterých jako by se vrátil život. Někdy jsou to místa, o kterých jsem ani netušil, že existují - třeba jsem tudy někdy projel, bez povšimnutí. Putoval jsem v sobotu kolem Plzně a pak nahoru na Chomutov - a projel jsem Karlovicemi. To je příklad takového městečka, ze kterého jsem měl vyslovenou radost. Čisté, upravené místo, připadal jsem si trochu jako ve Francii - jakási pohodová radost z toho všeho tam čišelo.

Zajímavý je stav silnic v té oblasti. Někdy jedete po dokonalé asfaltce se skvělým povrchem, precizně značené, a pak najednou nastává měsíční krajina s dírami, jaké jsem na silnici už dlouho neviděl. Ovšem nejzajímavější úkaz jsem objevil právě na trase mezi Manětínem a zmíněnými Karlovicemi.
Jedu takhle po úzké, dosti rozbité silnici do kopce. Značky mě varují, že je přede mnou nechráněný přejezd. Zmírňuju, připomínám si ponaučení mého někdejšího francouzského přítele profesora Martineta, že "náraz do vlaku bolí, když na něj není člověk zvyklej", a už je tu přejezd, hodně hrbolatý, skoro stojím, mrknu vlevo, mrknu vpravo.... a vidím, že mezi pražci rostou mladé borovice, že tudy nepřejel vlak jistě deset let! Tuhle trať jsem pak přejížděl ještě asi třikrát. Zajímavo: u nás v Praze lidi kradou i kanálové mříže a nosí je do sběru a tady mají České dráhy (a jistě nejen tady) stovky tun kolejnic na pospas počasí a borovicím. Kolik asi stojí jedna kolejnice?
Na přemýšlení nebyl čas. Přidal jsem Sůze plyn a odjížděl od té zaborovicované trati.