ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Kterak bolševika vyhodili z hospody
Miroslav Ransdorf označil za ubohost čin našich krajanů, kteří ho vyprovodili pískotem z krajanské hospody Bohemian Hall v New Yorku. Ransdorfa sem přivedl, kdo jiný, než Jan Kavan, který česká, kdy mu Národní bezpečnostní úřad dokončí bezpečnostní prověrku, která potvrdí, že on nikdy, ale nikdy neměl nic společného s komunistickými tajnými službami a že celá aféra "krycí jméno Kato" je jenom jedno veliké, ale opravdu veliké nedorozumění.

Z Ransdorfova pohledu jd eopravdu o ubohost.
Česká společnost komunistům velkoryse odpustila, že ji na bezmála půl století zapřáhla do ruského imperiálního chomoutu a udělala z ní nesvéprávnou gubernii se vším, co s tím souvisí, s šibenicemi na jedné straně a přídělem margarínu na neděli na druhé straně. Komunistická strana, která otevřeně přiznává že chystá "deset let mimořádných opatřeni", pokud by se měla dostat k moci, ta je vnímána jako "standardní politická síla". Jenže ona je vnímána jako standardní politická síla v zemi s nestandardní politikou, v zemi kde slova nemají přesné pojmové obsahy, kde neexistují jasná vymezení, kde nikdo nedovede říct "voda teče" a "hovno smrdí", kde ministr financí je schopen tvrdit, že se po zvýšení SPH z 5 na 17% nedá čekat žádné zdražení (perlička s posledních hodin). V takové zemi je skutečně možné, aby byli komunisté v plném rozsahu rehabilitováni a prezidentovi republiky nevadí, že se šéf komunistů vecpe přímo vedle něho a nechá se fotit na balkónu zámku v Lánech.

Naši krajané ale žijí ve standardní zemi a za dobu kterou s USA strávili (kam utekli před Grebeníčky a Ransdorfy - když lidé tohoto typu byli ještě u moci a dělali to, o čem Grebeníček a Ransdorf zatím jenom sní) si osvojili jiné uvažování.

Troufnu si odhadnout, že kdyby byla česká hospoda v Tel Avivu a přišel do ní Miroslav Sládek, asi by ho z ní taky vyhodili.
Je dobře, že to udělali naši krajané v Bohemian Hall.

RODINA A PŘÁTELÉ: Cestou necestou v Dobřanech
V Dobřanech u Plzně je bývalý vojenský prostor, dnes využitý jako terén pro projížďky "off road" čtyřkolek. V sobotu se to tam hemžilo Rovery. Pozvali mě tam, protože taky mám Rovera, jenže salónního, "limousinu"! Takže jsem se přijel podívat na Sůze. Ne snad, že bych se s ní chtěl pustit do terénu (a když jsem to tam zkouknul, tak rozhodně ne do takového terénu), spíš jsem tam jel na čumendu neboli na kukačku, jelikož mě moto-vylomeniny všeho druhu baví.

Zatím je to dobrý... ale o pár metrů dál začíná PEKLO! To jsem já na Bombardieru. V pozadí stojí sanitka.

PSÍ PŘÍHODY: K ptákům se nečuchá, jen někdy
Bart nedokáže docenit vzácnost chvíle, která mu umožnila čuchnout si k sýkorce. To je ptáček, který ho rozčiluje od štěněcích let, létá mu kolem hlavy, bleskurychlý, nedostižný, snad i nedohlédnutelný... A teď měl Bart příležitost si k sýkorce - bezmála - přitisknout čumák.

Je tedy fakt, že to nebyla sýkorka stoprocentní. Bylo to doslova pískle, a kdo ví, jaký vzalo osud! Poskakovalo po cestě na naší zahradě, nedaleko duté hrušně, ve které momentálně sídlí dvě rodiny sýkorek. Pokoušelo se létat, ale nešlo mu to, a jak se tak koukám na rozměry jeho křídel,potřebovalo by nějaké startovací rakety.

Přeju ti štěstí, chlapče. Budeš ho potřebovat pořádný ranec.