ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Slovensko hlasovalo o vstupu do EU
Europofilové mají důvod k radosti: 92 procent slovenských voličů se v referendu vyslovilo pro vstup Slovenska do Evropské unie. Euroskeptici se budou ošklíbat: referendum se podařilo jen s odřeným hřbetem, k urnám přišlo 52% voličů. Kdyby se jich dostavilo méně než 50 procent, dopadlo by stejně jako slovenská dosavadní referenda: bylo by neplatné. Takže euroskeptici budou dokazovat, že v referendu schválila vstup do EU menšina slovenských voličů.

Každopádně je zajímavý fakt, že z těch co přišli téměř všichni volili PRO. Znamená to, že je na Slovensku jen malé procento voličů, kteří mají vůči vstupu tak zásadní námitky, že jim stálo za to jít k urně. Pak je tam jistě velká vrstva těch, kdo jsou proti, ale řekli si, že nemá cenu se namáhat, že je to všechno předem rozhodnuté a že referendum je pouhá formalita. Podobnou motivaci měly jistě i další vrstvy voličstva.

U nás to pravděpodobně bude podobné. Důvod ke zpochybňování výsledku v tom není. Za dávných dob ve volbách existoval majetkový census: kdo platil menší daně, než pod určitou specifickou hranicí, natož pak ten kdo je neplatil vůbec, neměl právo volit, neměl právo rozhodovat o zastupitelském sboru - čili o sboru, který rozhoduje o rozdělení peněz. a svoji přísnou logiku toto řešení mělo. Z mnoha důvodů se ujalo všeobecné hlasovací právo. A je tu census zájmu: rozhodují ti, kdo mají o veřejné záležitosti zájem a k volbám jdou. Je to census spravedlivější - majetek nedokáže mít každý, kdežto zájem může mít každý, je to vlastnost, nikoli statek.

Jsem z mnoha důvodů rád, že referendum na Slovensku schválilo vstup do EU. Přinejmenším je to dobrý příklad pro nás, až půjdeme v půli června k urnám.

Oni Slováci leccos dělají dobře a lépe než my - například snížili daně podnikům, a mnohé české firmy se přeregistrovávají na Slovensko anebo posilují tamní pobočky.

RODINA A PŘÁTELÉ: Malý postřeh o televizi
Onehdy jsem mimoděk odposlechl úryvek rozhovoru dvou chlápků. Povídali si a jeden řekl:
"Konečně dávali v televizi něco pořádnýho!"
Copak to asi bylo? Přímý přenos pětihodinového představení japonského divadla nó? Přednáška o aristotelské metafyzice?
Pán pokračoval, a vyprávěl o jakémsi zábavném pořadu.
"No a byli tam dva jako chlapi a ten jeden povídá:
Člověče, vy jste se tu uprd!
No samozřejmě, že jsem se uprd! ten chlap na to. Vy si myslíte, že bych tak strašlivě smrděl, kdybych se neuprd?"

Tak to vidíte. Však to Železný říkal pořád, když ještě byl ředitelem, že on žádné diváky nevytváří, že diváci vytvářejí televizi.
Byl bych pokrytec až na dvě půdy a věžičku navrch, kdybych tvrdil, že jsem se tomu absurdně prachpitomému fóru nezasmál. Kdybych se mu nezasmál, nezapamatoval bych si ho, a třeba právě proto, že je tak prachpitomý, vyvolal smích.

Shodou okolností stejného dne mi vyprávěl jeden programátor, že programátoři se smějí, když se řekne "mínus jedna". Dokonce mi to vysvětlil, proč se tomu smějí a dokonce/dokonce jsem to pochopil!

Kdyby se o tom natočil pořad do týví, nepotěšil by nikoho, leda snad programátory.
Takže to nebudu rozmazávat ani zde v Neviditelném psu, třebaže je to fór mnohem inteligentnější, než ten prve odposlechnutý.

PSÍ PŘÍHODY: Důvěřujte svému psu
O loveckých ambicích našeho Barta sem se tu mockrát zmiňoval. Nejraději by lovil kocoury, nepohrdl by veverkami, nikdy však žádné zvíře nechytil, dokonce ani ježka nikdy nedopadl, jen jedno: koně. Kůň se zastavil, koukal po Bartovi (ten se držel za jeho zadkem) a bylo vidět, že se odpočítává dráhu, jak toho čokla nabere kopytem. Naštěstí se nic nestalo.

Myslím, že je o už jen rituál, že to Bart ani nemyslí vážně, s tím honěním zvěře dravé i nedravé. Na procházce se ale tváří jako Nimrod.
Dnes mě ale překvapil. Šli jsme pěšinou za humna hotelu Mövenpick. Chtěl jsem se podívat, jak pokračuje stavba tenisového kurtu - je skoro hotov, už má kolem sebe plot, myslím že nízký, takže bude hojnost poztrácených tenisových míčků. V křoví u cesty se ozval šramot. Hlasitý, skoro vyzývavý. Mohl se tam pelešit pět kocourů, mohla tam být knajpa ve které veverky fetují muchomůrky, mohl tam být ježek, taky oblíbená lovná zvěř.
Bart kráčel a šramotu si nevšímal.
Čímž netvrdím, že nevšiml. Musel by být hluchý, kdyby ho nezaznamenal, a hluchý on není, většinou není - jen tehdy, když se po něm něco chce. Zvíře rachotilo ve křoví náramně, nemohla to tedy být jen myš nebo rejsek, musela to být větší kubatura.

Možná, že měl Bart velkomyslnou náladu.