ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Spadla klec
Včera padla poslední naděje, že Česko nebude muset Lauderově společnosti CME zaplatit 10,5 miliardy za to, že dr. Železný odstřihl tohoto amerického investora od zisků TV Nova. Stockholmský odvolací soud, u něhož čeští zástupci mohli podat žalobu jenom kvůli procesním pochybením, tedy kvůli formálním nedostatkům projednávání a nikoli kvůli výsledku arbitráže jako takovému, žalobě nevyhověl a během včerejška svůj pro Česko nepříznivý verdikt zveřejnil.
Pravděpodobnost, že by se dal uplatnit ještě nějaký opravný prostředek, je ještě menší než pravděpodobnost, že exploduje Temelín, neboť proti verdiktu není odvolání. Podle švédského práva mohl v tomto speciálním případě o možnosti odvolat se rozhodnout tentýž soud, a ten odvolání zamítl. Takže začátkem příštího týdne bude 10,5 miliardy převedeno na účet CME.

Tím definitivně spadla klec, což nepochybně zavdá příčinu k dalším hádkám na půdě Sněmovny, vzájemnému osočování a svalování viny z jednoho na druhého, přestože nic z toho - ani parlamentní vyšetřovací komise - peníze do státní pokladny nevrátí. Ivan Langer a další poslanci ODS nepochybně vyrukují s tvrzením, že za tuto prohru může vládní koalice, když v předstihu označila za viníka Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, koaliční politici zase budou namítat, že je vina stará RRTV, na jejímž složení se podepsali i poslanci ODS, a členové Rady zase obviní Sobotku, že ministerstvo financí Česko špatně hájilo.

A přitom se jaksi zapomene na "prvotního hybatele", na dr. Železného, neboť si nikdo nic na něm vzít nemůže. Byl sice již v londýnské arbitráži jmenovitě uveden jako ten, který způsobil škodu zahraničnímu investorovi, avšak arbitráž měla za úkol zkoumat toliko odpovědnost českého státu a nález stockholmské arbitráže ji konstatoval v plném rozsahu. A to, že dr. Železný, respektive CET 21, je v nálezech zmíněn jako ten, kdo "způsobil škodu", nijak nezakládá jeho přímou právní odpovědnost. Pouze šikovně využil stávající politické klima - opozičně smluvní nedostatek politické vůle nějak zasáhnout (znovu připomínám, že poté, co se "osamostatnil", mu přišli na Barrandov připít k "úspěchu" jak Miloš Zeman tak Václav Klaus).

Ačkoli o tom zde již včera psal Aston, spadla klec i pro dr. Železného, když byl o den dříve, než byl ohlášen rozsudek stockholmského soudu, odvolán z postu generálního ředitele Novy, což zřejmě nebylo jen souběhem okolností.
Aston zde včera uvedl, že i kdyby byl Železný nakrájen do salámu, nic to na věci nezmění a že se to může stát jenom v zaprděném Česku. Jenže ono jde o nikterak "zaprděný" byznys - o licenci, která za loňský rok firmám spojeným s Novou přinesla obrat 4,5 miliardy Kč. A když veřejnost ve více než dvojnásobném počtu, než kolik činí sledovanost této soukromé televize, spojuje prohranou arbitráž se jménem jejího generálního ředitele, museli by být vlastníci Novy padlí na hlavu, kdyby toho ředitele neodvolali (a v druhém plánu neotupili ostří útoku, který proti Nově vede ministr Dostál).
Hle, jak funguje neviditelná ruka trhu. Nevím jak jako prezident a politik, ale jako konservativní ekonom by měl mít Václav Klaus z odvolání dr. Železného radost.

Mrož

RODINA A PŘÁTELÉ: Patálie se zapomenutým svetrem
Občas se tu u mně někdo zastaví. Čte Neviditelného psa a rád by na vlastní oči spatřil Barta. Ten má návštěvy rád, protože mu vždycky něco přinesou, zpravidla umělou kost. Tu on zčásti sežere, pak se poblije a zbytek kosti zahrabe a je náramně spokojený.
Často to bývají návštěvy z exotických zemí - člověk by nevěřil, kam všude ty dráty vedou. Naposledy to proběhlo takto:
Ohlásil s e pán, dejme tomu z Patagonie, že by chtěl vidět Barta. Domluvil si schůzku, já musel kvůli tomu jet z města domů, on přišel pozdě, Bart dostal buřta, poblil se, pán poseděl, povykládal o záludnostech vnitropolitické situace v Patagonii a krušném osudu české komunity tamtéž, načež odešel.
Druhý den volal, že si u mě zapomněl svetr.
Bylo mi jasné, co bude následovat.
"Kde jste, já vám ten svetr přivezu," nabídl jsem.
Nechtěl to připustit, že mě nemíní obtěžovat. Jenže minimální obtěžování nastane, když se toho svetru zbavím!
Nakonec jsme dohodli, že ho přinesu ve dvě do Krakatitu,kde mám schůzku, ale že mě musí v půl druhé zavolat, abych na to nezapomněl, ve chvíli kdy budu odcházet.
Zavolal v půl druhé, jenže to já už byl pryč z domova, protože se něco zvrtlo a musel jsem vypadnout dřív. Bez svetru.
"Já vám zavolám zejtra," pravil pán z Patagonie.
Zejtra je dneska. Pán nezavolal. Svetr zde leží, přehozený přes opěradlo židle, a vyčítavě na mě hledí. E.T. chce domů... Svetr chce do Patagonie...
Za chvilku se zvednu a odejdu do města. Vzápětí se ozve telefon: To jsem já, návštěva z Patagonie. Máte ten svetr?
Mohl bych si ho vzít na sebe. Jenže, co když je ten svetr na mě už tak naštvanej, že by mě uštípal k smrti?

PSÍ PŘÍHODY: Jak to bylo letos s čolky
Obvykle v tuto jarní dobu referuji o lovení čolků, přesněji - o jejich tahání a přenášení z bazénu gumáku do jezírka. Letos šlo vše jak po drátkách. Bazén jsem loni na podzim zabezpečil důkladnou plachtou, takže jen několik nejpodnikavějších jedinců plachtu podlezlo a skočilo dovnitř. Nevylovil jsem jich víc než deset, ta Bartovy blahovolné asistence - Bart se vody bojí a o zvířata, která jsou velká jak prst a kroutí se v dlani se nezajímá.

Čolkům jsem vyčistil jejich jezírko ve skalce, tam se jim dobře daří - vždyť se do něho vracejí snad už deset let, rok co rok.