ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Říše politické mlhy
Za studené války existovalo celé vědní odvětví jménem "kremlinologie". Spousta lidí se živila dešifrováním spletitých textů sepsaných v mandarinské komunistštině a pokoušela se o jejich interpretaci. Analogicky lze uvažovat o jakési "čechopolitologii", vědní disciplině, která by dokázala vtisknout řád do nejasných a vnitřně rozporných prohlášení a stanovisek. Lahůdkou pro čechopolitology by byly věty typu:

"Stejně jako ve všech dalších členských i kandidátských zemích i v České republice mají různé politické subjekty a jednotliví občané své vlastní, často odlišné názory na jednotlivé aspekty vývoje evropské integrace." Toto je součást komuniké na závěr tříhodinového sezení politických špiček, přičemž dikci byla přisouzena taková důležitost, že přednesení nebylo svěřeno žádné podřízené osobě typu tiskového mluvčího, nýbrž do dějin ho musel vnést sám prezident republiky.

Badatelské náměty
Dešifrování by si zasloužilo vědeckou konferenci či sympozion, neurčité délky, nejlépe na pustém ostrově. Proč, u všech všudy, nominálně nejvýznamnější mužové státu, tedy prezident, šéfové obou parlamentních komor a šéfové pěti parlamentních stran, pokládali za nutné vyslovit myšlenku, která má stejnou úroveň sdělnosti, jako že je za deště dobře nosit paraple a v zimě čepici a palčáky?

Mladší a netrpělivý čechopolitolog by zbrkle usoudil, že komuniké odráží fakt, že se jednání svolané prezidentem poprvé od pádu zločinného komunistického režimu zúčastnil šéf komunistické strany ,a ten že svou přítomností a svým vlivem torpédoval jakékoli stanovisko, které by se vyznačovalo stínem špetky jakéhokoli obsahu. Mladý zbrkloun by musel rychle své neuvážené postoje revidovat. Vizme, co prohlašuje sám předseda komunistů Miroslav Grebeníček,účastník schůzky. Přestože jeho strana doporučila svým členům hlasovat proti vstupu do EU a konat vše proto, aby i jiní občané hlasovali proti vstupu do EU v nadcházejícím referendu, prohlašuje že "pokud se týká dlouhodobějšího horizontu, jsme pro evropskou integraci". Kdy nastane dlouhodobější horizont? Za rok? Za pět let. Za deset? Za stovku? "Evropské integraci jsme se nikdy nevyhýbali, Ale samozřejmě vždy aktuálně posuzujeme, v jakém stavu jsou jednotlivé věci," vysvětluje politik. A námět na další vědecké sympózium je na světě.

Základy klausologie
Samostatným vědním pod-oborem by bylo zkoumání stanovisek a postojů Václava Klause. On je zastáncem evropské integrace, on podával přihlášku, on podepsal smlouvu uzavírající klopotná přístupová jednání, ovšem staví se proti převládajícím aktuálním jakož i zamýšleným formám evropské integrace. Dává přednost atlantické vazbě, je jejím zásadním, dlouhodobým a věrným stoupencem, s jedinou výhradou, že mu na ní vadí pozice Spojených států, takže v zájmu podpory atlantické vazby pokládal za užitečné pro obhajobu českých národních zájmů urazit amerického velvyslance a přimět ho k nediplomatickému výroku, že naštěstí vztahy mezi dvěma státy neodvisejí na figuře jednoho jediného politika. A aby ukázal, že jeho názory jsou konzistentní, svěří novinám svoje výhrady vůči projektu zřízení americké vojenské instalace na českém území, tedy něčeho podobného, co po léta existuje a funguje v půl stovce zemí na celém světě.

Jaký je tedy postoj České republiky k evropské integraci? Politické špičky se shodují na tom, že "je to různé". Tak tedy z jiného soudku. Jaký je postoj České republice vůči válce proti terorismu a zejména pak k jejímu doposud poslednímu dějství na půdě Iráku. Češi tam mají své vojáky, ovšem zároveň ujišťují, že to jsou vojáci kteří nemají s žádnou válkou nic, ale vůbec nic společného, takže jsou to vojáci naveskrz míroví, ba civilní, ba humanitárně civilní.

Čechopoplitologie by si věru nemohla stěžovat na nedostatek vhodných podnětů a čechopolitologové by sotva kdy skuhrali na nedostatek práce.

Jen na jedno by si mohli oprávněně stěžovat: na nezájem o výsledky jejich práce, zejména pak na totální nezájem veřejnosti. Troufnu si zaprorokovat - ten nezájem vyvolaný čechopolitickou mlhou se promítne na účasti občanů v červnovém referendu o vstupu do EU.

RODINA A PŘÁTELÉ: Chvála bohu, šetrné střelivo
V sobotu jsem se vypravil na střelnici natropit trochu hluku a vyvrtat nějaké díry do vzduchu. Byla tam i jiná potěšení.
Především, na záchodě tam mají nápis:
POKUD SE NETREFÍŠ DO PISOÁRU, TAK NA STŘELIŠTĚ VŮBEC NECHOĎ!
Na mnoha pánských pisoárech najdete podobné nabádavé nápisy. Onen jev "netrefení se do pisoáru" je běžný a jeho stopy naleznete na každém pánském záchodku. Dost dobře nechápu jeho příčinu, mně připadají pisoárové mušle velice "penis friendly" a tudíž nerozumím, proč někteří kolegové močiči udržují od nich odstup. Jistě to má nějakou příčinu, neznám ji.

Ovšem velmi mě potěšila jiné sdělení.
Měli tam vyvěšený reklamní plakát tuzemského výrobce střeliva Sellier&Bellot (čili "Vlašim"), inzerující náboje 9 mm Luger Nontox. NEW PRODUCT - ENVIRONMENTALLY FRIENDLY ! hlásá reklamní slogan.
Velmi mě potěšila představa "environmentally friendly" střely, jak si to hasí vzduchem, a životní prostředí jí s jásotem mává větvičkami a stébly a tykadly a pařáty a brky a pokud střela něco nebo někoho skolí, ten zmírá s blaženým vědomím, že ho trefila nontox a přátelská střela.

Já vím, já vím...
Už si dovedu představit, kolik lidí zapreluduje na klávesnici etuda na téma "Neff je blbec", neboť neví, že po výstřelu se do životního prostředí šíří barium a olovo a rtuť a čpavek a pod.
Já to všechno vím. A přece mi připadá vize náboje přátelského k životnímu prostředí neodolatelně legrační.

PSÍ PŘÍHODY: Nácvik neviditelného psa
V tiráži našeho ctihodného listu se zmiňuji o tom, že rottweiler Bart neumí dělat neviditelného, jako to uměl jeho předchůdce ovčák Gordon. Neumí to, ale snaží se.
Podotknu jen, že Gordon, byv nachytán jak se válí v posteli, si dal tlapy před oči, abychom ho neviděl¨i - stal se neviditelným. Však je to taky nakresleno v logu našeho listu.
Bart nic takového nedělá, do postele neleze (leda výjimečně, ráno, jako nejtvrdší donucovací prostředek mě z té postele vypudit).
Stává se ale, že někdy ráno se válí v jídelně po zádech, převaluje se z boku na bok a mne si tlapami oči. To je gesto trvající opravu vteřinu, dvě. Viděl jsem to mockrát, chtěl jsem to zachytit fotograficky, ale to je skoro nemožné. Bart se totiž strašně nerad fotí (na rozdíl od Gordona). Jakmile mě uvidí s foťákem v ruce, vstává a odchází, anebo pokud je naladěn do rafinovana - kráčí rychlým krokem k foťáku ve snaže dotknout se čumákem objektivu.