ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Ministerský post jako funkce pro žehlíře
Lidi nadané obrazotvorností baví představa, že ministr zahraničí Cyril Svoboda stojí na koberečku a prezident Václav Klaus přechází s rukama za zády a péruje ho za jeho pohrdavé výroky na téma "Václav Klaus nerozumí problematice Evropské unie". Ve skutečnosti to tak jistě nebylo a šlo o běžné "vyjasňování stanovisek". Stanovisko Václava Klause k Unii je ovšem dobře známé v Unii i u nás, tedy: do Unie ano, ale žádnou federaci, a taktéž stanovisko Špidlovy vlády vyjádřené Svobodou "do Unie určitě a federaci rozhodně ano" zná každý. Je nemožné, aby vláda stanovisko změnila, a stejně nemožné je, aby Klaus začal říkat něco úplně jiného než doposud. Snad by se mohl Cyril Svoboda o hlavě státu vyjadřovat, no, dejme tomu diplomatičtěji. K tomuto závěru ale schůzka zcela jistě nedospěla, to je otázka politické kultury a ta se na koberečku vyučovat nedá.

Vládnout se musí umět, učil nás Miloš Zeman (podle hesla "kdo neumí, učí") a musí se i umět být politikem. Z tohoto střetnutí, pokud bychom ho brali jako politické klání, vyšel Klaus zřetelně lépe. Na Svobodovy - v podstatě bezzubé a neškodné a v praxi nepoužitelné - rozumování reagoval okamžitě a iniciativně. Svoboda musel přijít za ním, pochopitelně ne on ke Svobodovi. A po schůzce? Vece Svoboda:
"Seděl jsem v klidu, pil jsem minerálku a díval jsem se po kanceláři."
Vece Klaus, ústy svého mluvčího Klvaňi:
"Prezident republiky má zájem, aby Česká republika mluvila jedním hlasem a má zájem o tom, aby proběhla komplexní diskuse," rozumějme o Evropské unii.
Rozdíl v úrovni je zřetelný na první pohled. Svoboda má ovšem obavy - ostatně oprávněné - že po vstupu do Unie bude Klaus zlobit a bude dělat v Unii potíže a on, jako ministr zahraničí, bude muset prezidentovo zlobení žehlit. Pokud se ve funkci vstupu dožije, což není zcela zaručeno - pak by musel Klausovo zlobení žehlit jiný žehlíř.

RODINA A PŘÁTELÉ: Bezvýchodná situace
Herkules na rozcestí? Ten to měl dobré. Moderní rozcestí vedou obě do jámy pekelné.
Výchozí situace: vrch Mrázovka je ve své podstatě moc pěkný, upravený do podoby téměř parku. Bohužel, lidská hovada ho nešvaří. Před pár týdny kterési dvouonohé prase přivezlo a vysypalo na trávník hromadu molitanových čtverečků o rozměru tak asi 25x25 cm. Nadával jsem, stejně jako všichni neprasící občané tudy procházející. Pak jsem se zastyděl, že nadávám a nic nedělám a dnes jsem se vypravil s Bartem - a s velikým pytlem. Čtverečky posbírám a nasypu do kontejneru s plastovým odpadem.

Dal jsem se do práce, Bart pobíhal kolem, už jsem končil, čtverečků zbývalo už jen pár, načež přišel nějaký pán.
"Sbíráte čtverečky," poznamenal a veliké otazníky mu plály ve zřítelnicích.
Co teď? Když mu řeknu, že to tu chci uklidit a že mě štve zaprasený trávník a že už všude kvetou kytičky a tady je to k poblití, usoudí, že jsem cvok a výstředník a že nevím roupama co dělat a no jó, to jsou ty lidi co bydlej ve vile, voni s e budou vytahovat na nás, vobyčejný lidi!
A nenávist se usadí v jeho očích, až pohasnou otazníky.
Takže jsem mu řekl:
"To je molitan, bezvadná izolace, vezmu to na chatu a natluču to v podkroví na ostění."
Polkl a řekl:
"No jo, bezvadná izolace."
A myslel si: ježišmarjá... Že mě to taky nenapadlo... Dyť toho tady leželo za kolik tisíc! A já chodil kolem a netrklo mě to a teď přešel tenhle hamoun co bydlí ve vile, a všechno to sežere pro sebe!
A nenávist se mu usadila v očích, hned jak pohasly otazníky.