ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Standardní komunistická lež
Tuším, že to byl soudruh Kováčik, předseda poslaneckého klubu KSČM (a jestli jsem se zase spletl, může za to zřejmě psychologický blok, který mi po 40 letech života v komunismu brání rozlišovat od sebe tyto lidi "zvláštního ražení"), kdo v neděli na TV Prima v pořadu "Nedělní partie" prohlásil, že Saddámův režim v Iráku instalovaly a vyzbrojily USA a že tedy dostaly to, co chtěly. Nejhorší pak bylo, že na tuto nestydatou lež nereagoval ani jeho oponent, ministr Němec, ani moderátor pořadu, stejně jako nikdo nereaguje, když totéž tvrdí Grebeníček nebo Ransdorf v novinách - a po nich papouškuje celá pacifistická levice.

Nechápu to. Každý, kdo má oči v hlavě a umí číst, si může snadno ověřit, že 3000 tanků, s nimiž v září 1980 Saddám přepadl Írán, nebyly americké stroje, ale sovětské T-55 a T-62, k nimž za první války v Zálivu přibyly T-72. Také irácké letectvo neoperovalo s americkými letouny, ale s Migy sovětské provenience, a stejně tak iráčtí důstojníci nestudovali ve West Pointu, ale v Moskvě a také i v Brně na tehdejší Vojenské akademii Antonína Zápotockého. Nu a to, co Izraelcům za první války v Zálivu padalo na hlavy, také nebyly americké Pershingy, ale sovětské SCUDy.

Je dobré vlastnit komunistické encyklopedie a příručky. Kupříkladu v publikaci "Země světa", vydané nakl. Svoboda v roce 1987, se o vzniku Saddámova režimu praví toto:
Rozmach národně osvobozeneckého hnutí, na němž se aktivně podílela Irácká komunistická strana a Socialistická strana arabské obrody (BAAS) vyústil 14. 7. 1958 v protiimperialistickou a protifeudální revoluci, která svrhla monarchii a vyhlásila republiku. Irák zrušil většinu nerovnoprávných dohod s Velkou Británií a začal rozvíjet vztahy se SSSR a dalšími socialistickými zeměmi...S příchodem vlády strany BAAS k moci v roce 1968, která zrevidovala některé chybné kroky předchozích let, byla v zemi uskutečněna řada pokrokových sociálně ekonomických přeměn...V oblasti zahraniční politiky vyhlásil Irák protiimperialistický kurs, je členem Hnutí nezúčastněných... Jako člen Ligy arabských států poskytuje Irák pomoc a podporu palestinskému hnutí odporu, vystupuje proti separátním dohodám z Camp Davidu. Irák byl iniciátorem arabských porad v Bagdádu (v listopadu 1978 a v březnu 1979), na nichž byly vypracovány sankce v odvetu za egyptsko-izraelské separátní úmluvy.

Tato krátká citace tzv. "v linii" zcela stačí, aby názorně ukázala, za čí stranu, když se provraždil z lavičky náhradníků, Saddám Husejn kopal, čí zájmy nepřestával na Středním a Blízkém východě reprezentovat a kde až do roku 1989 čerpal podporu (jenom z komunistického Československa za 45 miliard korun). A je nepodstatné, jestli po vnitrostranických pučích a vraždách předchozích vůdců strany BAAS Saddám Husejn převzal moc ve státě až v roce 1979. Stejně jako je nepodstatné pro charakter Saddámova režimu, jestliže se přes překupníky opravdu dostal k americkým bojovým látkám. Vždyť i komunistické Československo inkasovalo dolary za prodej chemických komponent pro výrobu defoliantů, které pak USA používaly ve Vietnamu - a proto, je-li používání amerických bojových látek důkazem americké instalace Saddámovy diktatury, musely USA, podle logiky soudruha Ransdorfa a spol, instalovat i Husákův režim!

Čeští komunisté mají dnes plná ústa demokracie a najednou vyznávají pluralitu názorů. Jak se ale ukazuje, přičemž lež o americké podpoře Saddámova Iráku není jediná, pluralitu nevidí v rozdílnosti názorů, ale v možnosti jak nestydatě lhát, aniž by je někdo mohl okřiknout.
Nu a lidi naivně přebírající jejich argumenty pak - podle Leninovy poučky - pokládají toliko za užitečné idioty.

Mrož

RODINA A PŘÁTELÉ: Stinná stránka krásného dne
V lesích ještě leží sníh, nicméně se zdá, že to zima definitivně prohrála. Od rána je sluníčko. Ovšem i to má svoje nevýhody. Do našeho strakapouda vjely choutky a bubnuje do televizní antény svoji touhu od pěti hodin od rána.

Anténa na střeše našeho domu už slouží jen těmhle opeřeným bubeníkům, obraz chytám na pokojovou anténu, vždyť na Žižkovskou věž vidím z okna! Pozoruji, že bubeníci mají různou techniku. Jeden bubnoval do bakelitové krabičky, kryjící svorkovnici. Tenhle strakapoud zobe do prutu antény.

Je to dost slušný rachot a spát se u toho nedá, takže jsem ranní ptáče i proti své vůli.
Dnes ráno jsem se snažil hocha při práci vyfotit, bral jsem do odspodu, z balkónu, takže žádný zázrak v oboru "lovů beze zbraní" to není. Ovšem jedno poznání jsem si přece jen odnesl.
Venku je bubnování slyšet podstatně méně, než uvnitř! Ona ta anténa, jak je zapuštěná do komína, používá domu jako ozvučného tělesa. Je to, jako kdybych bydlel v base, rozumějte - v hudebním nástroji , nikoli v kriminále. Uvnitř to rachotí, venku je to sotva slyšitelné. Strakapoud zabubnuje, rozhlíží se, nikdo rozdychtěný neletí, tak začne znovu.

Kdybych byl strakapoudyně a bydlel u mě v pokoji a uslyšel to mohutné bubnování, řekl bych si:
"Ó, to je chlapisko chlapácké, musím být jeho - či on musí být mým!"
Jenže strakapoudyně u mě v pokoji nežijí, jsou rozlezlé někde v krajině a chodáka milovníka neslyší.
Pokud jde o mne, nejsem strakapoudyně. Moje myšlenky jsou naveskrz negativní.
Mohl bych na tu anténu pověsit blýskavá cédéčka. Neudělám to. Mám pochopení pro strakapoudovu touhu. Taky jsem bubnovával na antény!