ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Groteska ve sněmovně a Řezníkův konec
Sněmovna jednala o tom, jak zaplatit deset miliard, jimiž - jak hezky vysvětlil obecenstvu Vladimír Železný, tato země opět získala kontrolu nad televizí Nova. Mimochodem, tohle je na zápis do Guinessovy knihy rekordů v kategorii drzých nehorázností. Poslanci se v úterý kvalitně pohádali o vině za dálnici 47 do Ostravy a strávili mnoho času například nad tím, koho vlastně ministr vnitra Gross myslel, když vzkázal přes noviny "trhněte si nohou": myslel tím všechny občany, anebo jen tu jejich čtvrtinu, která volila ODS?
Na přetřes však přišly i konkrétní věci. V prvním čtení sněmovna schválila vydání dluhopisů, jimiž se má odškodné deseti miliard za Novu hradit. Opakuje se stále stejná hra. Někdo zašantročí peníze a občané to zaplatí. Rozdíl je v tom, že roste zábavní úroveň tyátru ve sněmovně. Až se příště budou vyplácet za někoho miliardy, poslanci si možná pro zábavu publika i nafackují. V další debatě o volbě Rady pro rozhlasové a televizní vysílání k tomu daleko nechybělo.

Konec režimu "bagdádského řezníka"
Saddam Husejn je s největší pravděpodobností mrtev. Jeho režim přestal ovládat hlavní město a v jižní části země se chystá nastolení nové správy. Jedna tyranie je v troskách.

Čeká nás poutavá podívaná na názorové kolotoče. Brzy vyjdou najevo nové skutečnosti o povaze a podstatě Husejnova režimu. Jak asi se budou vnitřně cítit lidé, kteří tento režim podporovali? Teď nemám na mysli kupříkladu soudruha Grebeníčka, jehož úterní článek o "americkém barbarství", kde jinde než v Právu, mě přenesl do dob mého mládí, k té hodně, hodně horší stránce mládí... Jak asi se bude cítit Jan Kasal, na jehož slova o tom, že nemáme vyslat nemocnici na pomoc iráckému obyvatelstvu, protože by nás to mohlo zatáhnout do války, hned tak nezapomeneme, protože se zlatým písmem zaznamenala no tlusté knihy zbabělosti a padoušství? Jak se bude cítit Václav Klaus, který - pokud je to vůbec pravda, nechce se mi té zprávě věřit - žádal amerického velvyslance, aby zařídil vyškrtnutí České republiky ze seznamu zemí, které proti Husejnově diktatuře vystupují?

Jistě, budou tvrdit že "taky byli proti" a že "jenom trvali na mandátu OSN" atd., atd. To budou říkat. Ale co budou cítit uvnitř, to bych rád věděl. A nezávidím jim.

RODINA A PŘÁTELÉ: Scéna ze sámošky - pánbu nebyl doma
Každý koho znám si stěžuje, že si vždycky stoupá to horší, pomaleji postupující fronty. Vysvětlení jsou dvě: buď znám jen lidi určitého typu, jemuž se obecně říká pechvogel, anglicky born looser, anebo se v obchodech, na úřadech atd. vyskytují najaté osoby vytvářející umělé fronty.

Je fakt, že jsem v poledne byl u nás v sámošce nakoupit (dietní suchary pro Barta a instantní polévku pro sebe) a fronta byla jenom jedna. Postavil jsem se, jak jinak, na konec, načež v ten moment přišla druhá kasírka a otevřela druhou kasu a ten kdo byl nejníže se dostal do království nebeského, totiž byl na forhontě u nové kasy! A ten někdo jsem byl já.
Nevídáno, neslýcháno, nepamatuju, kdy by se mi taková trefa povedla.
Naopak, onehdy jsem na recepci stál u dosud neotevřeného bufetu a kecal jsem se známým, načež bufet - aniž jsme si toho všimli - otevřeli a v tu ránu se utvořila fronta a my dva, kteří jsme byli nejblíž jsme měli jít až na konec. Což by byla strašná rána pro naše ego, takže to dopadlo tak, že jsme do fronty vůbec nešli a hladově přihlíželi, jak ostatní, v klidu a pohodě, bez újmy na tělu a duši, bufet vyžrali i s ubrusem. Až na dřevo.

Dobrá, dnes to dopadlo jinak, dnes jsem byl na forhontě a odbyl si zaplacení sucharů a pytlíku instantní polévky bez čekání. To jsem zvědav, kdy se kometa štěstí ke mně znovu obrátí nikoli chvostem, ale zářivou lící. Podám o tom zprávu.
To bude ovšem už internet páté generace.

PSÍ PŘÍHODY: Krušné držení diety
Bůh ví, co špatného sežral! Zvracel, ale náladu neztratil a byl by ochoten jít na procházku a tam se porvat s libovolným jedlým psem kdykoli. V průběhu úterka se mu žaludek uklidnil poté, co jsem do něho nacpal vývar z rýže, takže jsem mu koupil krabici dietních sucharů. K večeři sežral čtyři kousky. Neofrňoval se, chroupal je, jako by to bylo hovězí anebo - jeho nejoblíbenější jídlo (moje ostatně taky) - slaný preclík.
V noci se to ještě jednou vrátil, ale od té doby je pokoj.
Pokoj? Samozřejmě že kouká, kde by bylo co od masa, a nejraději by vyluxoval koš na odpadky. Vrátila se do něho nezbedná čilost a na suchary už jen vrčí. Leda bych je namočil do medu!