ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Melounový sjezd v Brně
V Německu, kde se poprvé ekologické hnutí změnilo v ideologizovanou politickou sílu a proniklo do parlamentu, koluje již drahně let o Straně zelených následující anekdota: Čemu se Zelení nejvíce podobají? No přece melounu, ten je také na povrchu zelený a uvnitř rudý.
To na vysvětlenou k titulku, neboť mimořádný sjezd české Strany zelených, který se o uplynulém víkendu konal v Brně, zvolil vedení, jehož ambice jsou minimálně stejné jako v Německu a ideologizací - v tomto případě ekologie - se hlásí i k melounové analogii z anekdoty.

Snad již loňského léta začali Jan Beránek, Jakub Patočka a další šířit důvěrnou "Tmavozelenou výzvu", v níž vyzývali stejně smýšlející přátele ke vstupu do Strany zelených.Stačí přijít jednou za rok na schůzi a tam rozumně hlasovat, stálo ve výzvě. Ti, co se pak přihlásili a nepatřili k "prověřeným", byli odmítnuti. Za vším hledej ženu, říká se, v politickém světě ale spíše peníze. O ně až v první řadě se jedná i v případě důvěrného verbování nových členů do SZ a následného mimořádného sjezdu. Za hlasy v minulých volbách SZ vyinkasovala od státu 11 milionů Kč a rozbuškou k vnitrostranickému převratu se stala odměna pro volebního manažera D. Vachulku, kterou "tmavozelení" označili za řádění korupčních sil a začali volat po očištění strany.

Ve snaze ochránit peníze před Beránkem a spol. bývalý místopředseda SZ E. Zeman - kterého spolu s bývalým předsedou J. Čejkou vystřídali na loňském řádném sjezdu O. Lukeš a M. Rokos, ale nezbavili podpisového práva - převedl necelých 6 milionů na termínovaný vklad a ačkoli účet zní na SZ, vysloužil si od "obrozeného" vedení trestní oznámení za defraudaci. Proto, aby zabránili dalším podobným pokusům, se "tmavozelení" rozhodli převzít stranu en gros, včetně postu předsedy, a dosáhli svolání mimořádného sjezdu na 5. a 6. 4. 2003 do Karlových Varů. V rozporu s usnesením předsednictva byl ale sjezd na poslední chvíli přesunut do Brna, které je baštou Jana Beránka. Ten také byl o víkendu zvolen novým předsedou strany místo odstupujícího M. Rokose.

Někteří vidí ve Straně zelených nebezpečnou extremistickou stranu bolševického typu, jiní pak spásu lidstva a záruku před ekologickými katastrofami. Nu, proti gustu žádný dišputát, jak říká klasička, nicméně brněnským mimořádným sjezdem se vedení SZ zmocnili tvrdí ideologové - ekologisté, kteří se nijak netají tím, že stávající systém politických stran a tržní ekonomiku pokládají za žábu na prameni svých představ "občanské" společnosti a "nepolitické" politiky.
Pro své ideje mají nyní pánové Beránek, Patočka a spol k dispozici 11 milionů Kč (nepochybně jim spadne do klína i těch ulitých 6 milionů) a uvidíme, zda pod evropsky zavedenou značkou Strany zelených proniknou nejen do české politiky, ale i do Evropského parlamentu, uvidíme, až kam se tyto "melouny" z Brna dovalí.

Mrož

RODINA A PŘÁTELÉ:V hodině dvanácté, minutě šedesáté
Ať za tuhle zimu může kdokoli, jisté je, že je, a taky je jisté, že byla dopředu oznámena. Slunce svítilo, světlezelené listejčky se draly ven z pupenců a v novinách se psalo o mrazech, co nás čekají.

Však jsem si říkal - jestli bude takhle mrznout, tak abych zavřel vodu! Už někdy před měsícem jsem aktivoval kohoutek na rohu našeho domu.
V neděli to vypuklo, jedna vánice střídala druhou. Měl bych ten kohoutek zavřít, říkal jsem si.

Dnes ráno jsem šel s Bartem na procházku a řekl jsem si: tak a teď zavřu tu vodu. No jo, ale kohoutek byl už zamrzlý, nešel rozšroubovat, ani kapka z něho neskanula...

Přistrčil jsem pod kohoutek bedýnku, na bedýnku postavil dvě svíčky, kolem, postavil papundeklový paravánek, aby mi vítr to improvizované ohřívací těleso nesfouk, knoty zažehl a odešel na procházku s nadějí, že jsem nepřišel pozdě.

Nepřišel jsem pozdě. Bylo to skutečně v hodině dvanácté a minutě šedesáté. Svíčky vykonaly svoje ohřevné dílo, rozpustily ledový špunt uvnitř kohoutku. Vodu jsem vypustil dřív, než stačila definitivně zmrznout a kohoutek rozervat, načež by následovalo shánění instalatéra a rozmlácení rohu domu a výměna kohoutku...
Dokonce si s jakýmsi sebemrskačským sebeuspokojením maluju ty útrapy, které by nastaly, kdybych přišel v hodinu třináctou a minutu šedesátou první... Představuju si to snadno, protože mám podobnou katastrofu zažitou. Už jednou jsem takto zanedbal mrazivou předpověď. Proč jsem tedy byl letos tak nedbalý? Mohl bych to svádět na přirozeně optimistickou náturu, ale obávám se, že bych vás neoblaf.

PSÍ PŘÍHODY: Vrchní podnožní motač
Mohl bych taky tvrdit, že je to mezinožní motač, třeba by to bylo přesnější, ale možná i poněkud zavádějící. Zůstaňme u podnožního motače. Podotýkám, že nejde o Barta.
Ne snad, že by se nemotal - asi každý pes se rád motá lidem pod nohy. Bart ovládá svoji oblíbenou fintu: čmuchá na trávníku, někdo jde po cestě, načež Bart musí jít čmuchat k plotu a přejde tomu člověku těsně před nohama, nevšímá si ho, dělá že ho nevidí, nikdy se ho ani nedotkne, nikdy se po něm neohlédne...

Tenhle pejsek, dejme tomu že se jmenuje Žerýk, si dnes ráno hrál s Bartem. No a objevil se nějaký pán a kráčel velmi hrdě a dá se říci i přísně, v ruce držel aktovku, hlavu měl zpříma, a veškerým držením těla dával najevo, že směřuje za nějakým důležitým posláním a že k němu směřuje nejrovnější možnou cestou.

Bart si ho nevšímal vůbec, zato zaujal Žerýka.
Ten se rozběhl tou nejnepřímější cestou, šněroval si to jako opilec po třídenním tahu, ovšem velmi rychle, opsal dráhu tak složitě zakřivenou, že by její matematický model dal zabrat třem počítačům systému Cray - a už jsem si myslel, že udělá "Bartovu fintu" a přeběhne tomu pánovi před nohama, jenže on udělal superfintu a rozhodl se, že mu proběhne mezi nohama. Kdyby ten člověk šel pomaleji, třeba by se mu to i podařilo a proběhl by mu mezi nohama, jako ve hře Prašná brána otevřená. Jenže ten pán šel rychle a Prašnou bránu zavřel a Žerýk kvíknul a a pán zařval "je tohleto možný" a tím mě přesvědčil o svém hňupství, protože to samozřejmě je možný.
I když ne, přiznejme, žádoucí.