ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Marš do práce, chásko líná
Marš do práce, chásko líná, chce se říci poté, co sněmovna ani napočtvrté nebyla schopná sestavit program jednání. Jste placení za projednávání a schvalování rozumných zákonů - tedy, právě toto od vás občané čekají a zdaleka ne vždycky jste schopni toto očekávání naplnit. Nejste placení za hokus pokusy typu "chtěli jsme vyzkoušet soudržnost vládní koalice". Tím spíš, že bylo jasné, že vládní koalice je v počtu neúplném, chybělo jí dvanáct poslanců.

Ono to ale tak jednoduché a jednoznačné není. Spor se netočil jenom kolem "soudržnosti vládní koalice", kteréžto prověřování má asi takový sdělovací efekt, jako zkoumání, zda je sůl slaná nebo cukr sladký. Spor se rozvinul například kolem odvolání "velké rady". Té, na kterou se má svést, že zavinila desetimiliardové odškodnění společnosti CME za kšefty TV Nova. Bylo by hezké, kdyby se podařilo veřejnosti předhodit obětního beránka k zabití, posléze k upečení a pozření. Bylo by jistě pikantní, kdyby na beránka ukázala prstem ta sněmovna, která soustavně a opakovaně Železnému zobala z ruky a zobe mu dosud. Nicméně soudní řízení stále ještě běží a jsme ten tonoucí, který visí na stéblu naděje, že kdesi ve Stockholmu nějací soudci rozhodnou v náš prospěch. Naděje je to sice chabá, ale proč do toho stébla pidlat nožem a vykřikovat - ano, všechno jsme zavinili a tady je viník?

RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem dělal Chytrolína v Pakulu
Minulý týden jsem parkoval v garáži Pakulu, nyní Kongresového centra. To jsem to zase vymňouk! Přitom, systém parkování je tam jednoduchý. Vjíždíte přes závoru, tu otevřete puntíkem, a z okýnka se vysune papírek s čárkovým kódem. Požíváte rozkoší v Pakulu, pak s tím papírkem jdete ke kase, zaplatíte, nasednete do auta a jedete k východu, opět se závorou. Tam nastrčíte čárový kód čtečce, ona si přečte čárový kód, zeptá se počítače, jestli jste zaplatili a když dostane pozitivní odpověď, závoru otevře a vy odjíždíte vstříc novým rozkoším technologického věku.

V praxi to vypadalo takto:
Vjel jsem, papírek obdržel, neztratil, nabažil se rozkoší v Pakulu, šel do garáže, zaplatil, nasedl do auta a jel k východu.
U závory stálo auto. Z otevřeného okna se vysunula ruka s papírkem a přiblížila ho čtečce. Nic. Zasunula se. Vysunula se a přiblížila papírek čtečce.
To se opakovalo osmkrát.
Pak jsem vystoupil. Za mnou už byla fronta, přímo za mnou elegantní dáma ve sportovním roadsteru Audi TT. Šel jsem k autu přede mnou.
"Máte zaplaceno?" zeptal jsem se řidiče.
"To se musí?" divil se.
"Co se děje?" volala na mě elegantní dáma.
"Nemá zaplaceno."
"No jo, nemá zaplaceno," řekla elegantní dáma.
Nedovtipa se pokoušel couvat, div mě nenaboural, odcouval kamsi na hanbu kde si hryzl klouby. Já popojel k okýnku. Měl jsem zaplaceno. Strčil jsem papírek ke čtečce.
Nic. Tak znovu. Nic. Nastrčil jsem ho na bok. Nic. Tak naštorc. Nic. Šmarjá, já dělal Chytrolína, a ono je to rozbitý, ten člověk za nic nemůže... napadlo mě.
Vystoupil jsem z vozu.
"Co se děje teď?" ptala se elegantní dáma.
"Ono to nefunguje."
To už přicházel zřízenec. Všiml si rostoucí fronty.
"Co se děje?" ptal se. "Máte zaplaceno?"
"Samozřejmě, že mám zaplaceno."
Vzal ode mne papírek a nastrčil ho čtečce. Závora se okamžitě otevřela.
"Jo vono se to musí ze specifický vzdálenosti..." breptal jsem.
"Jeďte, prosím," řekl zřízenec vlídně, leč nesmlouvavě.
Odjížděl jsem, v naději, že mě dnes už nečeká žádné setkání s technikou.

PSÍ PŘÍHODY: Náhlé zmizení a náhlé objevení
Vyhlídková cesta Mrázovka končí v místech, kde lanovka mizí v útrobách spodní budovy hotelu Mövenpick. Pak se cesta lomí a vede pod vysokou kyklopskou zdí směrem k ulici Na Zatlance, nad rozestavěným dvoutunelem Mrázovka. Opakuji: vede pod vysokou zdí. Tato zeď je postrach všech rodičů malých dětí - když byli David a později Irena malí, slýchali několikrát denně: Nechoďte si hrát nahoru na tu zeď, spadnete a zabijete se! Kupodivu, ze všech míst široko daleko se jim líbilo nejvíc na té zdi. Zdi se bojí samozřejmě i majitelé psů. Není pravda, že instinkt psa bezpečně ochrání od takové nehody, jako je pád ze zdi. Pes je stejný vůl, jako člověk.

No a najednou - Bart zmizel! Volal jsem, pobíhal, pak mě napadlo se podívat dolů, z hrany kyklopské zdi - a Bart vesele pobíhal dole a očuchával trávník! Nevypadalo to, že by měl polámané hnáty. Zavolal jsem na něho. Jak se dostane nahoru? Rozhlížel jsem se, kudy by s e mohl vrátit, a najednou Bart nebyl dole a stál mi za zády!

Žádná levitace. Ona je tam - kromě kyklopské zdi - strmá stráň, skoro kolmá. A čokl po ní vyběhne - i s bolavým kolenem - bez viditelné námahy. Dokonce to vypadá, jako že ho to baví.