ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Červík pochybnosti
V úterý prošel ve Sněmovně třetím čtením zákon o zákazu tabákové reklamy. Ačkoli jsem totálním nekuřákem a kouření pokládám za symptom vnitřní nekázně a nespolehlivosti, vrtá mi v hlavě, v souvislosti s navrhovaným zákonem, jistý červík pochybnosti. Je to tentýž červík, který se mi ozývá i jindy, třeba při jízdě metrem - když očima kloužu po propagačních letácích o právech dítěte.

Stojí na nich hesla třeba jako - každé dítě má právo na lásku, každé dítě má právo na vlastní názor - a mně můj červík pochybnosti našeptává - proboha, vždyť pro normálního a slušného člověka jsou to samozřejmosti, které mu diktuje vnitřní morální imperativ. A vzápětí ten červík zavrtá ještě hlouběji: Nevyvolají takové zákony - k nimž patří i ten navrhovaný o zákazu tabákové reklamy a třeba i zákony na ochranu před partnerským násilím - ztrátu osobní odpovědnosti, ztrátu volních vlastností charakteru, ztrátu vnitřního morálního imperativu, když to vše nahradí státní legislativa? Neřekne si normální slušný rodič, který pokládá lásku a úctu ke svému dítěti za naprostou samozřejmost, že této samozřejmosti není zapotřebí, když ji nahrazuje zákon? A neřekne si, v souvislosti s projednávaným zákonem o zákazu tabákové reklamy, proč by dbal o své zdraví a zdraví svých dětí, proč by se snažil sám, svou vůlí odolávat zlozvyku kouření, když se o to opět a pohodlněji pro jeho charakter postará stát - zákazy?!

Nic mi není tak odporné jako lidé, kteří týrají své partnery, své děti, své psy, či mučí jiná zvířata. Přesto v případě všech těch "ochranných" zákonů, jež se v poslední době produkují ve zvyšujícím se množství, ve mně nepřestává hlodat červík pochybnosti. Kde zůstane prostor pro pěstování charakteru, pro vnitřní morální příkazy, pro cvičení vůle jednotlivce, pro vytvoření pocitu osobní odpovědnosti za slušné chování, když to všechno nahradí státní reglementace? Není to krajně nebezpečné pro naši budoucnost, když nikoli vnitřní morálka, pěstování člověčenství v sobě, ale jenom karabáč zákonů nás bude nutit, abychom se chovali lidsky ke svým partnerům, ke svým dětem a odpovědně ke svému zdraví?
Není trend těchto ochranných zákonů, včetně navrhovaného zákona o zákazu tabákové reklamy, vlastně rezignujícím přiznáním, že rodina i s jejím výchovným posláním se totálně rozpadla a že stát je nucen přejímat její roli?

Mrož

RODINA A PŘÁTELÉ: Kterak naletět podvodníkům
Tragédie na nigeriském velvyslanectví v Praze se stala součástí včerejšího zpravodajství. Završila řetěz událostí, na jejímž počátku byla pošetilá neopatrnost. Připomenu, že nejmenovaný pán zastřelil nigerijského konzuila a podle dosavadních zpráv se zdá, že byl obětí podvodu zvaného "nigerijské dopisy". Zde je, co k tomu píše Economia OnLine:

Zázračné výdělky? Jediné co zbude, jsou oči pro pláč. Nezkoušejte naletět na "Nigerian scam". DigiWeb.cz, člen skupiny serverů iHNed.cz, uveřejnil alarmující informace k problematice podvodných dopisů z Nigerie, na které znovu upozornila včerejší smrt nigerijského konzula.

V materiálu jsou zmapovány počátky a druhy podvodných nabídek, spolu s konkrétními přiklady dopisů, které uvádí DigiWeb v samostatných článcích. Podrobnosti naleznete na webu.
Další užitečné informace najdete také v článku "KPMG varuje: V poslední době se prudce zvýšil výskyt podvodných e-mailů".

PSÍ PŘÍHODY: Jak havrani louskají ořechy
Havrani obývají koruny stromů na vrchu Mrázovky a dvounozí nekrákorající obyvatelé téhož vrchu jim nosí něco na zob. Včetně vlašských ořechů. Mám přehled o havraním jídelníčku, protože Bart si rád na havrana zahraje a snaží se propasírovat kus suchého chleba skrz mřížku náhubku, když se zrovna koukám stranou. Doma by se nad suchým chlebem ofrňoval.

Hromada vlašských ořechů mě překvapila a napsal jsem o tom sem do psa.
Druhý den mi jeden čtenář odpověděl, že viděl havrany, jak ořechy louskají: uchopí ořech do zobanu, vyletí s ním do výšky, pustí ořech na asfalt, ořech se rozbije, havran sletí dolů a vyzobe rozpůlenou skořápku. Skvělá bombardovací metoda, na můj vkus poněkud namáhavá, ovšem nejsem havran a těžko posoudím, jak moc mají havrani rádi jádra vlašských ořechů a kolik námahy jsou ochotni za pochoutku vynaložit.

Toto vysvětlení ale neřeší problém našich havranů.
Druhý den totiž hromada ořechů byla rozbitá, rozlouskaná, a v zásadě zůstala tam, kde byla před tím, tedy u paty kmene stromu. Bombardovací metoda nepřichází v úvahu. Pod stromem je trávník, byť v tuto dobu zmrzlý, a skořápky jsou na jedné hromadě - kdyby šlo o bombardování, těžko by se havrani trefovali na jedno jediné místo.