ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Jedno ano, jedno ne, obě správné
Vláda dnes překvapila, oproti svému zvyku a stylu se zachovala mužně ve dvou nesnadných rozhodnutích.

Především odmítla mnichovanský postoj Belgie, Francie a Německa a nabídla Turecku pomoc v případě ohrožení. Postoj jmenovaných tří států je mnichovanství v jeho krystalicky čisté podobě. O smyslu invaze do Iráku lze mít pochyby, ale nelze mít pochyby o smyslu závazků v rámci NATO. Přitom Turecko sousedí se státem, který neváhal ve válce v zálivu ostřelovat Izrael balistickými raketami, na toto padoušství mnichované rádi zapomínají. Obavy Turecka jsou legitimní a ještě ráno jsem se styděl nad novinami, kde jsem se dočetl, že Slovensko své vojáky na Střední východ pošle, i kdybychom se my neúčastnili, takže spojená česko-slovenská jednotka by zůstala jen ideou a nikoli realitou.

Druhé rozhodnutí se týká úvěru pro Sazku. Vláda odmítla strčit ruce do mandlu, jehož válce neroztočila. Nad zprávami kolem "nevyjasněnosti vlastnictví pozemků" zůstává rozum stát a mimoděk oči sjíždějí ke kalendáři, zda opravdu píšeme rok 2003 a ne 1993. Opravdu někdo mohl začít stavět halu s rozpočtem v řádu miliard a v ní chtěl pořádat světové mistrovství v hokeji, aniž bylo vlastnictví pozemků pevnější než beton v základech té haly? Hovoří se o riziku poškození dobrého jména republiky. Už sám fakt, že se kolem haly roztočil tento tanec je signál pro investory, aby nelezli do země, kde nikdo neví co komu opatří a kdo nakonec zmizí s cizími penězi v kapse na Bahamách. Plán na úvěr se zárukou akcií Sazky páchnul na sto honů. Málo se připomíná, že vinou triku s akciemi stát přišel o vlastnictví pivovaru v Plzni, o této monstrózní ostudě se vůbec nemluví, nepíše... Nelze si představit, že by čilá Sazka nevymyslela účinný trik na něco tak tupého a hloupého, jako je stát. Nepotřebuju představivost autora sci-fi, abych si vymaloval, jak by to dopadlo - jako vždycky, pane kolego, jako vždycky! Hala by zůstala ve vlastnictví nějaké "dceřinné společnosti" a vláda, ať Špidlova nebo jakákoli jiná, by měla v rukou hromadu potištěných papírků. Jako vždycky.
Takže tohle dopadlo dobře - aspoň teď to tak vypadá. Mnichovanství se nekoná a Sazka musí hledat peníze jinde.

RODINA A PŘÁTELÉ: Efekt červených očí
Ve středu odpoledne jsem přednášel o digitální fotografii. Když přednáška skončila, zůstal jsem ještě půl hodinu v úpředsálí a odovídal na rozmanité dotazy - v+ětšinu odpovědí jsem znal, takže jsem si nemusel cucat z palce.
Jedla slečna se mě ptala, proč na některých fotkách mají lidé červené oči.
"Tomu se říká efekt červených očí. Projevuje se na fotografiích pořízených kompaktním aparátem za použití vestavěného blesku. Osa světelného kuželu je velmi blízká optické ose objektivu, a protože fotíme ve špatných světelných podmínkách, kdy mají lidé doširoka otevřené zřítelnice, blesk zasáhne i sítnici, ta je vidět a protože je prokrvená, vypadá to, že zobrazovaný člověk má červené oči."

Slečna pozorně naslouchala, přemýšlela a pak pravila:
"No jo... Já sjem si to myslela."
"Copak jste si myslela?"
"Ále... Já se na to ptala u nás kluků."
"A co vám řekli kluci?"
"No, říkali, že když má někdo na fotce červený oči, je to důkaz, že je vožralej!"
"Tak to vidíte, slečno! Pro informace choďte na seriózními pány a ne za nějakými rošťáky a uličníky!"
Jakási mžurka jí přejela přes oči. Neměla je červené, ale hnědé, byla to teplá hněď, vídaná na čerstvě vyloupnutých, pěkně zralých kaštanech.
"No jo..." řekla neurčitě.
Dovedl jsem analyzovat i tu mžurku, i to "no jo..."
Znamenala:
Seriózní páni mají přesné informace, ale s těma uličníkama, s těma je sranda...

PSÍ PŘÍHODY: Je to tak, psi se občas poblijou
Včera jsem si to u některých čtenářů poblil, tedy, polil... nebo rozlil? Zkrátka, rozházel. Dostal sjem rozházené maily a jedna kamarádka mi poslala esemesku, která se dá vykládat, že jsem si to poblil tedy polil i u ní. Popsal jsem malou epizodu z Bartova života. Holt, ne všechno pes udrží v žaludku, například půlku žvýkacího lana, a musí se to uklidit, i když při tom telefonuju. Proto se povídání jmenovalo Jak je dobře,že nemám videotelefon. Dana Brhelová mi napsala jeden z ětch pěkných dopisů - zveřejňuji v plném znění:

Pokud se týče videotelefonů, utírání nablitého po psovi je ještě vcelku bohulibá činnost. Jsou ale lidí, kteří si za dřívějších dob nosili na záchod noviny pro ukrácení chvíle, a dnes si tam nosí mobil nebo bezdrátový telefon a zefektivňují využití času vyřizováním. Pozná se to podle zvláštního echa vyskytujícího se v tak malých místnůstkách, což je v telefonu dobře slyšet.