ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Nerovný souboj s tlakem dlouhých peněz
Na čtyřce je mejdan... nebo na patnáctce, na dvacítce, na šedesátce? Možná, že mejdan byl v celé věznici Vinařice a neomezoval se na jednu jedinou celu. Dnes byly zveřejněny některé podrobnosti o akci zvané Motýlek. Je otázka, jak se na věc dívat. Vězeňská šéfová Kamila Meclová ji považuje za úspěch - že se podařilo případ, jak se říká - rozkrýt. Občan se ale na to asi bude dívat z jiné strany, té horší: nepokládá za úspěch, že se něco takového mohlo vůbec stát. Řekl bych, že spíš má pravdu paní vězeňská šéfová. Vězňové jsou v celách, ale jinak je na jejich straně to, čemu stát může těžko čelit - peníze a organizace zločineckého podsvětí. Tyhle dva faktory budou mít vždycky iniciativu. Bachaři tedy půjdou sami do basy. Asi se nedozvíme, zda jejich noví kolegové jim dají čouda marihuany půjčí jim mobil k zatelefonování.

(Glosa pro rádio Frekvence 1)

RODINA A PŘÁTELÉ: Sebevražda v přímém přenosu
Někdo spáchal sebevraždu a nechal se při tom snímat webovou kamerou. Stalo se to poprvé? Každopádně to vyvolalo velkou pozornost. Mnoha lidem tane na mysli otázka: mělo by smysl zpřísnění odpovědnosti/kontroly providerů za obsah objevující se na jejich stránkách?

Je zajímavé, v kolika hlavách je hluboce zakořeněna představa, že soustavou vhodně formulovaných a vhodně cílených zákazů se dá zlepšit svět. Zakážeme to a zakážeme ono, zakážeme brutální filmy a zakážeme drsné počítačové hry a zakážeme kousavé psy a zakážeme chlast a zakážeme cigarety a zakážeme auta a zakážeme... Však ono se něco najde.

O osud chlastu takovou starost nemám, protože majitelé státu, což jsou poslanci parlamentu - ti nastavují zákony tak, aby jim to vyhovovalo - sami chlastají, dokonce za milé ceny v parlamentní restauraci. Ale poskytovateli služeb internetu rozhodně nejsou. Takže to pokušení je veliké: třeba by se někomu zalíbili, kdyby uvalili na providery brutální odpovědnost.

Že není technicky sledovat od rána do večera, co se na internetu děje? Že jenom Google sleduje - podle dnešního údaje - 3,083,324,652 webových stránek? To takového poslaneckého rozumprda jistě nezajímá, takový údaj se možná ani nedonese k jeho sluchu.

Extremisti byli na světě vždycky, jsou a budou. Šokovali, šokují a budou šokovat. Svoboda je příliš cenný statek na to, abychom o něj měli kvůli extremistům přijít.

Na internetu jsou i návody na sebevraždu. To je problém právní - měl by ho posoudit někdo povolaný, zdali je to návod k trestné činnosti nebo zdali je to trestná činnost. Pokud ano, pak by měl být stíhán pachatel, nikoli poskytovatel služeb internet.
Postih providerů by byl stejně absurdní, jako postih telefonní společnosti za to, že si po jejích drátech někdo smlouval zločin. Anebo postih Pražských komunikací za to, že štětky v Perlovce šlapou jejich chodník.

PSÍ PŘÍHODY: Forenzní očuchávání
Bart je pes, jak známo i tomu, kdo čte tuto rubriku velmi povrchně. A k přirozenosti psa patří čmuchání. Když chodíme na procházku, mám pocit, že Bart se nechce proběhnout, on dělá cosi, co se podobá čtení novin. Pobíhá, patrně má nějaký systém, vyhledává zajímavá místa a očuchává je. Tohle dělá dnes a denně. Jako každý pes.

No a občas přijde období, kterému říkáme s Davidem čmuchací. Tohle období je právě teď.
Bart už jen neočuchává, letmo a rutinně. On přitiskne košík jeho plochou stranou (košík pro rottweilera končí mohutnou plošinou) na zem - dokonce do sněhu - a nasává z plných plic.Není to žádné "čmuch čmuch", zvednout nohu, čůrnout a běžet dál. Je to soustavné ohledávání - jakmile je místo prozkoumáno, Bart přenastaví plochu košíku o deset, patnáct centimetrů stranou a čmuchá dál.

Je to proto, že začínají hárat feny?
Dejme tomu, ale proč se tedy Bart nestará o feny a čmuchá hromadu sněhu?
Záhada je o to větší, jaké je jeho chování poté, co se vrátíme domů.
Přestože jsme šli společně, že jsme se neopustili na vzdálenosti větší než kam dosáhne vodítko, začne forenzně očuchávat mne. Přitiskne čumák k mým kalhotám a jede a jede, centimetr po centimetr.