ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Zpívaný novoroční projev, to tu ještě nebylo!
Ne, nic není ztraceno. Vždy, když se propadáme do hlubin trapnosti, najdou se veselí lidé a vymyslí nějakou recesi. Když kupříkladu se na Hradě rozsvítilo servilní zdeúřední srdce, recesisté ho zhasli, pak z něho udělali otazník a jiní recesisté v podhradí rozsvítili piky, trefy a káry. A to je dobře.
Takže když koaliční politici v čele s politiky sociálně demokratickými se zabředají do trapnosti až po uši a nevadí jim, že se při tom na ně koukají lidi, recesisté - kumštýři a rockeři Aleš Brichta a Lou Fanánek Hagen přišli s kandidaturou Karla Gotta na prezidenta republiky. Mistr tuto iniciativu podpořil v dopise, který byl na tiskové konferenci - obrovsky navštívené - přečten. A právě Brichta přednesl na tiskovce tu krásnou myšlenku, že zpívaný novoroční projev si lidé dobře zapamatují.

To jo.
Uvidíme, jakou lidi mají paměť. To co se na politické scéně odehrává, to by si lidé měli opravdu zapamatovat, ať jim Mistr u toho bude zpívat nebo nebude. Měli by si to zapamatovat a zohlednit to při volbách.
Jedny volby jsou ostatně nedaleko - sociální demokracie bude mít sjezd a tam s e bude volit nový předseda a noví místopředsedové. Vzhledem k tomu, že sociální demokracie jsou nyní dvě až tři, budou to volby napínavé. Dost možná, že to, čeho jsem užaslými svědky, je už součást předvolebního zápasu: že kupříkladu nasunutí Pavla Rychetského (a jeho následující vysunutí) bylo jen dalším tahem zemanových sirotků v partii zvané "Jak znemožnit Špidlu".
Že by se podařilo Špidlu znemožnit víc, než sám sebe znemožnil Zeman? Zdá se, že to je nemožné, ale u nás je v oboru nemožnosti všechno možné.

RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem bral benzín
Tankoval jsme dneska odpoledne jaksi v tísni - už se ta ručička blížila červenému poli a to nemám rád. Obvykle nenechávám tankování na poslední chvíli. Zpravidla tankuju u Aralu nebo Benziny - kdysi, když jsem měl žravou limousinu, dělal jsem výzkum a zjistil jsem, že benzín od Aralu a od Benziny nejmíň ubejvá.
Z nějakých důvodů nemám rád benzínové pumpy, dejme tomu, firmy Supra (doufám, že není žádná firma Supra prodávající benzín).
Odpoledne tedy jedu, ručička líže červenou, měl jsem naspěch, potřeboval jsem být na druhém konci prahy...
Tak teda supra.
Zajel jsem ke stojanu. Bedlivě jsem si prohlédl pistole - bojím se, že jednou naleju omylem naftu nebo olovnatý benzín do nádrže (olovnáč se snad už ani nevyrábí, ale s tou naftou...). Byly to divné pistole, jiné než jsem zvyklý, takové nešikovné, odpudivé, prostě - pistole od firmy Supra.
Znechuceně vrazím pistoli do hrdla a zmáčknu páku.
A nic.
No jo, Supra. Mačkám co můžu, slyším nějaké chrchlání. Supra chrchlá, to se dalo čekat. Chrchlá, ale efekt - kde nic, tu nic.

Že já nejel k Aralu, jenže tam bych nedojel, ručička líže červenou... a pistole chrchlá.
Kouknu na počítadlo litrů - a vida, číslice se míhají, ono to pumpuje, ta zatracená Supra pumpa pumpuje - a jak pumpuje! Pistole zachrchlala naposledy a z hrdla nádrže vytryskl gejzír benzínu mně na kalhoty.

Příště pojedu k Aralu. Nebo k Benzině.

PSÍ PŘÍHODY: Vždy ve střehu
S Bartem na vodítku je třeba být ve střehu, s Bartem bez vodítka je třeba být desateronásobně (o řád víc) ve střehu.