ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Ústava nepočítá s kontumačním vítězstvím
Kdyby ústava počítala s kontumačním vítězstvím, měl by Václav Klaus velké šance na prezidentské křeslo: protivníci nejsou schopni usjednotit se na protikandidátovi a jsou toho tak neschopni, až z toho plyne - jistě krajně mylný dojem - že jsou totálně neschopni. Tento dojem je výraznější po dnešním jednání koaličních předáků. Jednu chvíli to vypadalo, že vysunou prorektora Univerzity Karlovy Pavla Klenera. Čímž by se zcela naplnila předpověď, že se dohodnou na někom v politice zcela neznámém, na politickém homunkulovi, kterého by pak vodili na drátkách a ukazovali, kam má pověsit věnec, pokud by ovšem homunkulus byl zvolen. Situace se zašmodrchala, když paní předsedkyně Akademie věd Helena Illnerová dala najevo, že do podniku tak nejistého nemá chuť, a jejího příkladu následoval rektor UK Ivan Wilhelm. "Vládní koalice mě nepřesvědčila o své jednotě", řekl velmi diplomaticky. Příležitost k ironickému smečování nechám jiným - síť visí nedůstojně nízko, takže se komentářů tomuto výroku zdržím.

Načež z lůna poslaneckého klubu se zrodil nápad vysunout do popředí Pavla Rychetského! Škoda, že se asi nedozvíme, která hlava pojala tento nápad - navrhnout Rychetského jako společného kandidáta koalice! Nový unionistický předseda Petr Mareš, jakmile se to dozvěděl, navrhl rovnou přejít k přímé volbě prezidenta. Což je jistě názor rozumný, ovšem předseda "strany která prohrála volby" do toho nemá skoro co mluvit. Jestli sociální demokraté Rychetského prosadí a třetí volba se konat bude, pak je skoro jisté, že se napijí poháru hořkosti potřetí. Třeba jim zachutnal. Lidi přece taky rádi pijí tonik.

Před první volbou jsem napsal na tomto místě, že postoj k Petrovi Pithartovi je zkouška inteligence sociální demokracie. V té zkoušce neobstála - Zemanovi pohrobci šli za svým snem jak lumíci do zkázy. Je to škoda, Petr Pithart mohl být rozumný a přijatelný a přitom nikoli bezbarvý a nijaký prezident České republiky, ba si myslím, že jím stále ještě býti může. Takže zkouška inteligence nedopadla.

Čeho je zkouškou preferování Rychetského? V této souvislosti se o inteligenci nedá mluvit, tohle se jeví býti čistým šílenstvím.

RODINA A PŘÁTELÉ: Teče v Praze Vltava?
Příhoda je z pátku. Jel jsem tramvají číslo 4 z Anděla do centra. Nesl jsem tašku se spoustou věcí - chystal jsem se na cestu do Rakouska na tiskovou konferenci Olympusu. Tramvaj byla poloprázdná. Sedl jsem si tedy a čučel z okna.
Proti mě seděl chlapík a pokukoval do novin zvaných Metro. Byl to chlapík typu, no, jak bych to řekl, prostě typu, na jaký si dávám majzla.
"Jede tahle tramvaj na Karlovo náměstí?" zeptal se mě znenadání.
Jeli jsme Lidickou ulicí. Tudy jezdí i sedmička, ta zahýbá doprava směrem na Výtoň.
"Ano, čtyřka jede na Karlák."
"Aha," řekl ten muž a koukl do novin. Pak vzhlédl.
"Je dneska čtvrtek?"
"Ne. Dneska je pátek."
"Pátek třicátýho?"
"Ne. Jednatřicátýho."
Pak mi to všechno došlo, sebral jsem tašku, položil ji na klín, prostrčil ruce uchem a zaklesl prsty do sebe.
Když to viděl, chlapík se pohroužil do studia novin Metro a už necek a já v klidu - s taškou v ruce - vystoupil na Karlově náměstí.
Finta je prostinká. On by se mě ještě zeptal, jestli ta řeka se jmenuje Labe a jestli to na tom kopci jsou Hradčany nebo Vyšehrad a komplic by mi seknul tašku i s pyžamem a kartáčkem na zuby.
Je to džunglička, to naše městečko!

PSÍ PŘÍHODY: Svítá dříve, dříve chodíme ven
Jsem ranní ptáče, nicméně vstávání do tmy nemám rád. Noční procházky s Bartem mi tolik nevadí, jako ranně - noční procházky. Ostatně,když se pozastavujeme nad tím, že naši předkové dřeli od slunka do slunka, nebylo to zas tak moc špatné živobytí! Byl bych rád, kdybych se mohl válet až do sluníčka (pokud se mu uráčí) a zase abych zalehl pod duchnu, jakmile zapadne.

Dnešní ráno bylo poněkud napínavé. Moje počítačová výbava se nějak rozrostla, přesněji řečeno - přesunul jsem stolek se záložním počítačem a jeho tiskárna vyhřezla do sousední místnosti. Dveře bývají zavřené, nyní jsem je musel nechat otevřené. Nic proti tomu, až na to, že v té sousední místnosti, někdejším Míšině pokoji, spí Bart, spával tam, když Míša byla naživu a teď hlídá její prázdnou postel.
Pes spí napůl ucha, to je známý fakt. Večer jsem se trochu obával, že Bart uslyší otevřenými dveřmi každé mé převalení po posteli a bude to pokládat za předzvěst vstávání a bude mě tahat z postele ve tři ráno.