ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Fiasko se stávkou
Kéž by se takhle stávkovalo pořád, říkal si asi v pondělí Pražan. Kolaps dopravy nekolapsil, jezdily tramvaje, jezdily autobusy, metro mělo kratší intervaly a navíc to bylo zadarmo! Dopravní ráj - z hlediska občana. Z hlediska zainteresovaných stran je to jinak a budou se vzájemně žalovat. Dopravní podnik stála stávka sedm miliónů korun na náhradních spojích a nevybraném jízdném, takže odborovou federaci zažaluje. No a odborářům se nelíbilo počínání bouchačů z bezpečnostní agentury. Žaloba proti žalobě... zatím na tom nebyl škodný pražský trpitel veřejné dopravy. Buď jak buď, je to skutečně divné, že těm tramvajákům nechtějí přiznat, že jejich práce je stejně náročná jako práce řidičů autobusu - snad proto, že nemusí kroutit volantem? To je trochu dětinské stanovisko.
Glosa pro Rádio Frekvence 1

RODINA A PŘÁTELÉ: Strýc Podger na cestách 2
Stručně zopakuji - v mezinárodním letovisku St.Wolfgang prezentoval Olympus nový digi foťák Mju 300/400 Digital před 180 novináři z celé Evropy. V noci se konal ohňostroj a balet a já si vylez na terásku, abych líp viděl, ale nebyla to teráska, byl to bazén přikrytý plachtou a já do něho zahučel ve válenkách, vaťácích a bundě - jen to mjůčko jsem stačil vyhodit na břeh.

No a druhý den?
Pochopitelně že jsem se chtěl podívat na místo své potupy z předešlého večera.
V přízemí hotelu je veliký sál, tam se konala odpoledne a večer tiskovka a prezentace. Sál má obrovskou prosklenou stěnu, stěnou vidíte jezero a Alpy. Ve stěně jsou dveře vedoucí na balkón a pod balkónem, o štok níž, ona zmíněná pseudoterasa, ve skutečnosti bazén. Ráno v tom sále sedělo všech 180 novinářů a snídalo.
Snědlo jsem rohlík a vypil culifindu a už jsem běžel ven se podívat, do čeho jsem to vlastně spadl. Prošel jsem těmi dveřmi na balkón. Byl pořádný mráz, dul od jezera a sbíral jehly naproti v alpských štítech a zapichoval mi je do uší a tváří a nosu - do všeho, co čouhalo, naštěstí toho moc nebylo. Koukal jsem z balkónu dolů, prohlížel si bazén a říkal jsem si - ne, chlapče, nebyl jsi takovej vůl, nemohlo tě napadnout, že v takové sibérii někde bude volný bazén, navíc s hladinou v rovině dlažby. To voni jsou volové, že to takhle zařídili.

Takto jsem se utěšil a měl jsem se k návratu.
Jenže se ukázalo, že těmi dveřmi, jimiž jsem prošel ven, ty ledové jehličky létaly dovnitř a někdo z těch 180 novinářů vstal a zavřel je.
Vzal jsem za kliku, zatlačil - a nic.
Napadlo mě, že jsem se tu včera málem utopil a že teď zmrznu a překonám výkon Hanče a Vrbaty, kteří zmrzli kousek od chaty v mlze, kdežto já zmrznu před dveřmi luxusního hotelu, na prahu skleněné brány, za nímž debužíruje výkvět evropské digitálněfotografické žurnalistiky!
Lomcoval jsem klikou. Marně. Opíral jsem se ramenem. Nic. Jehličky byly stále špičatější.
Smrt mi nehrozila. Dělal jsem takový kravál, že výkvět žurnalistiky zpozorněl, 180 párů očí se stočily ke mně, k prokřehlé postavičce žadonící o vstup.
Jakási mladá krásná žurnalistka vstala a šla ke dveřím.
Vzala za kliku... načež se ukázalo, že se votevírají ven a ne dovnitř, jak jsem předpokládal...

Včera jsem příhodu s bazénem vyprávěl synovi Davidovi.
"Tebe někam pustit," komentoval. Večer volala naše Irena z Ameriky a David jí to vyprávěl.
"Taky jsem mu to řekl," slyšel jsem ho odpovídat na něco, co říkala ona.
A to znali jen první část mého uncle Podger výkonu!
Ne, příhodu s dveřmi jim nesmím nikdy prozradit.

PSÍ PŘÍHODY: Ohromná výhoda hotového oběda
Proti vaření jsem zaujatý. Dávám přednost hotovým jídlům. Bart... ten taky vařit nepotřebuje. Stačí mu, když se o žrádlo starám já.
Onehdy jsem v sámošce na plácku na Vinici objevil cosi jako "čínu na jedno použití", nebo jak to nazvat. Je to umělohmotný tácek, v tom je rýže a v omáčce maso. Navrch leží fólie. Tu musíte propíchat a pak to celé vrazíte do mikrovlnky a po třech minutách nes na stůl a dobré bude.
Fólii jsem propíchal, do mikrovlnky vrazil, tři minuty ohříval, fólii pak serval... a na stůl nenesl, protože to bylo velmi hnusné.

Nechal jsem to vystydnout, dovnitř nakrájel chleba a dal to Bartovi do misky.

Myslíte, že se pohoršil, že dal najevo - jak to, pane, copak mám teď dostat do misky, když je poledne a já dostávám až večer?
Ne, nemyslím si, že si to myslíte.