ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Obecně přijatelní giganti
Dnes se bude v Národním divadle v Praze konat velká sláva - s Václavem Havlem se budou loučit umělci - herci i zpěváci. Zazpívají mu i Helena Vondráčková a Karel Gott. Václav Havel a hlavně lidé kolem něho nebyli vždy příznivě nakloněni lidem, kteří měli úspěch i v sedmdesátých a osmdesátých létech. No vida, a na závěrečném galavečeru to nejsou obecně nepřijatelné osobnosti. Zároveň se hledá obecně přijatelná osobnost pro prezidentský úřad. Nesmí to být Václav Klaus - to že šestkrát po sobě dostal ve volbě největší počet hlasů je přitěžující okolnost. A nesmí to být ani Otakar Motejl. Důvod? Protože se o něm už jednou jako o kandidátovi uvažovalo. Tak aspoň něco víme - podle našich politických mudrců je obecně přijatelná osobnost jen někdo, kdo nám jako prezident ani nepřišel na mysl.

Glosa pro Frekvenci 1

Dodatek:
Nemám na tom co měnit - píšu večer, kdy se galavečer ještě nedokonal.
Z jiného soudku:
Ve zpravodajství čtu, že Václav Havel podepsal novinový článek, který vyšel v některých evropských denících, přičemž sedm premiérů ho podepsalo též. Nikoli Vladimír Špidla. Článek podporuje - dle této zprávy, nečetl jsme ho - úmysl USA preventivně napadnout Irák. Tohle je zřejmě poslední politický čin Václava Havla před odchodem z funkce.

Je to tak trochu politická "ruská ruleta". Prezident Bush skutečně napíná atlantickou vazbu na skřipec. Ty důkazy o vlastnictví zbraní hromadného ničení prostě nejsou k disposici a řeči o tom, že už v brzku budou, budí přinejmenším rozpaky. Myslím, že Havel ten dokument nepodepisoval s lehkým srdcem. Budoucnost ho možná ospravedlní, ale to teď nemůže vědět, staví čistě na víře. Pokud ví něco, co občané nevědí, pak tím hůř - protože od občanů, přinejmenším od občanů ve vojenských uniformách, nasazených na Středním východě, se žádá i život, bude-li toho třeba. Zasloužili by si vědět, proč jdou do toho, do čeho jdou.

Jsou chvíle, kdy je velmi těžké být stoupencem politiky Spojených států. Čímž netvrdím, že nemáme dostát spojeneckým závazkům, jen říkám že je to velmi těžké, a jestli se ukáže, že je to všechno jen výsledek mechanického byrokratického procesu americké politické mašinérie, pak tedy... Bůh buď vlídný k dalšímu osudu atlantických vazeb.

RODINA A PŘÁTELÉ: Pásek ve stylu cesta bez návratu
Koupil jsem si pásek. Koženej, pěknej. S háčkem, doslova i přeneseně. Je to pásek s plochou přezkou, velmi elegantní - čistý leštěný kov, dokonalé proporce, žádné parádičky. Z vnitřní strany má háček či zobáček. Ten zapadne do dírky v pásku a tím je naplněno jeho existenciální poslání - obvod je uzavřen, kalhoty drží.

Problém nastává z druhé strany.
Z té druhé strany má pásek důkladnou kovovou clonu, podobnou drapáku na šlích čili kšandách. Drapák se zahryzne do druhého konce koženého pásku. Jenže tenhle pásek vyžaduje, abyste ho uřízli přesně na míru - má univerzální délku a vy si ho podle míry svého břicha musíte nakrojit, ukrojit, prostě - srovnat.

Dírek je několik, takže se počítá s pohybem pupku do plusu a mínusu. Nicméně jsem měl podivný pocit, když jsem měl zakrojit tu ušlechtilou koženou hmotu. Jak to uříznu, tak to bude, už nikdy se to nedá nastavit. Co když ztloustnu? V posledních měsících jsem pár kilo shodil a hodlám v tom vytrvat, jenže - co když se to nepodaří?
Zakrojení coby cesta bez návratu.
Výsledek - zakrojil jsem ho málo a padaly mi kalhoty. Pěkný kalhoty, fungl nový. Byl jsem ve vinárně a naparoval jsem tam a všiml jsem si, že po mně koukaly nějaké dámy. Říkal jsem si - obdivují můj krásný pásek a nažehlené kalhoty. Nebo ve mně poznali veřejně činnou osobu neboli medyjální hvjezdu čili vipáka.
Pravda byla posazena do poněkud jiné roviny.
Měl jsem rozjetej poklopec neboli hangár.
Zítra pásek zakrojím. A příště hangár překontroluju.

PSÍ PŘÍHODY: Dnes jsem Bartovi přidal do Propeska trochu čerstvého
Bart je skromný strávník. Nereptá, když dostává každý den krmi z konzervy Propesco. A když byla přísada čerstvého, taky nekomentoval. Musím dodat, že to čerstvé byl tak trochu můj prst.
Do masa mu přidávám rýži, kolínka a někdy mu nakrájím krajíc chleba.
Právě toto jsem měl v úmyslu dnes. Nějak jsem nedával pozor a šmik...
Ne, neuřízl jsme si článek. Je to ranka maličká, nestojí za řeč. Nadával jsem ale pořádně a Bart užasle vzhlédl. Vždycky mi leží u nohou a tiše čeká, kdy položím misku na zem. Proces probíhal jinak - místo abych se věnoval přípravě krmě, nadával jsem a máchal rukou ve vzduchu a pak si ji omýval pod vodovodem.

No dobře, Barte, máš pravdu. Tady máš svoji misku.
Položil jsem mu ji na místo a odešel jsem do koupelny, kde přechováváme ve skřínce medikamenty a náplasti.
Prst jsem si zalepil.
Teprve potom přišel Bart zvídat, co se stalo. Ukázal jsem mu zalepený prst.
Uznale mi ruku olízl.
Pěkný prst, dal mi najevo. Moc pěkný, s bambulí. Ale.. co takhle jít na procházku?