ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Slunné Grebeníčkovy hodiny
Miroslav Grebeníček prožívá slunné hodiny. Jak se ukazuje, nejlepší není být miliardářem, nejlepší není být královnou krásy, nejlepší není být papežem: nejlepší být jazýčkem na vahách. To je nějakého zájmu, obléhání, žadonění! Grebeníček milostivě trousí moudra. Podpoříme toho, podpoříme onoho, ale nejspíš Zemana, protože on je skoro jako my, tak zní jeho poselství. A ještě poznamenal, že největší nebezpečí Zemanovi hrozí od jeho vlastního poslaneckého klubu, od klubu sociálně demokratického. Ten ho může poslat zpátky na Vysočinu k objímání stromů už v prvním kole druhé volby! To je svatá pravda. Zemanovi hrozí nevětší nebezpečí od sociální demokracie. Jenže opačně to platí taky - že sociální demokracii hrozí nebezpečí od Zemana, a od lidí kolem něho a za jeho záda poschovávaných. Dnes uvidíme, do jaké míry Zeman hrozí i nám.

RODINA A PŘÁTELÉ: Ztráta jedné rukavice
Krásné ztráty? Nesmysl. Není krásných ztrát. Na ztrátě neshledávám žádnou výhodou. S jedinou výjimkou ovšem - je to ztráta iluze. Ty když ztratíme, tak jen čím dřív, tím líp.

Moje poslední ztráta ovšem nepatří do této kategorie.
Ráno jsem zašátral v kapse, nalezl jednu rukavici, pak igelitový pytlík - a už ne druhou rukavici.
Ten pytlík ve dosti objemný. A nejspíš nese svůj díl odpovědnosti za ztrátu rukavice. V tom pytlíku jsem totiž nesl před několika dny papír do kontejneru - jako ekodbalý občan se snažím o rozdílení odpadu, plast dávám do plastového kontejneru, papír do papírového, sklo do kontejneru pro něj určeného. Papír jsem vytáhl,hodil dovnitř a pytlík dal do kapsy. Nedělám to, co jiní lidé, že totiž hodím papír dovnitř i s pytlíkem.

No a tak to vidíte, jak jsem dopadl. Zřejmě v tom přetlaku co v kapse nastal rukavice vyklouzla a vypadla.

Je to mrzutá věc. Kdybych ztratil hodinky (což se nemůže stát, hodinky nenosím), někdo by je našel a měl by radost (pokud by je neodevzdal do Ztrát a nálezů, ale takoví lidé asi už vymřeli). Nalezená jedna rukavice ale nepotěší vůbec nikoho.

Volal jsem Pavla Frýborta, se kterým jsem večer seděl ve vinárně U Venouše na Vinohradech, jestli náhodou personál nenašel můj svršek.

Nenašel, volal mi Pavel o pár hodin později.
"To máš z toho, že nosíš rukavice, když je teplo!"
Jinými slovy, jsem hňup nejen proto, že jsem rukavici ztratil. Jsem hňup proto, že jsem rukavice vůbec měl!
Ke ztrátě ještě potupa. Ano, taková je moje situace, a osamělá rukavice teď leží tady na stole a její prsty na mne vyčítavě hledí jako oči smutného šneka: kde jsi nechal moji družku, moje druhé já?

PSÍ PŘÍHODY: Každodenní hra
Bart zachovává rituály, a rituálem se pro něho stalo vše, co se dělá pravidelně. Dělá, nebo nedělá - hlavně, že pravidelně.

Například se nedělá, že bych Bartovi někdy sundal košík dřív, než dojdeme na vydlážděné místo před brankou.
Je to z mé strany benevolence. Není nejmenší logický důvod, proč bych mu měl sundávat košík před brankou - měl bych mu ho sundat až uvnitř, se zavřenou brankou za zády, na našem pozemku. To že mu ho sundám před brankou je jakási prémie a dobré chování.

Tak to chodí denně, dokonce několikrát denně. A Bart několikrát denně mě přemlouvá, abych mu košík sundal už v parčíku před Blaženkou. Přiběhne, tře si hubu o moji nohu a toužebně na mne hledí.