ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Zítra bude druhá volba prezidenta
Poklábosili, pivka popili a k ničemu nedošli - pokud se dá věřit Mirkovi Topolánkovi a jeho výkladu o průběhu schůzky s Milošem Zemanem. Je to výborný společník, referoval šéf ODS o schůzce s bývalým šéfem sociálních demokratů. Popovídali jsme si, ale my stejně budeme volit Václava Klause. Pokračovala tedy zákulisní zákulišní jednání o podpoře kandidátů na prezidenta, kteří jsou definitivně tři - Klaus, Moserová a Zeman. Pokud se nestane něco, co nikdo nečekal, volby skončí tak, jako ty z minulého týdne. Co ovšem je zajímavé je prohlášení Miloše Zemana, že by nešel do přímých voleb, tedy do voleb, ve kterých by prezidenta už nevolili poslanci a senátoři, ale občané. Naopak Václav Klaus slibuje, že se přímých voleb zúčastní. Drama tedy bude pokračovat, jen aby nepokračovalo příliš dlouho.

Ještě jedna zajímavost: celá tato bezvýchodná situace je zaviněna zněním ústavy. Kdyby nebylo paragrafu, podle něhož v třetím kole je třeba většiny přítomných poslanců a senátorů a místo toho by bylo psáno, že vítězí ten, kdo dostane víc hlasů, prezidenta bychom už měli.

Zákonodárci-ústavodárci zřejmě chtěli docílit toho, aby prezident nebyl zvolen nějakou ušudlanou pofidérní většinou. Takže za předpokladu plné účasti je to 141 hlasů. Při současném rozložení sil ve sněmovně, je téměř nemožné, aby někdo tolik hlasů získal - nepřejícníci mohou hodit do urny bílý lístek.

Budiž. Z tohoto patu je východisko - změna ústavy ve smyslu přímé volby. Pokud k tomuto řešení dojde, bude poznamenáno nepěkným podezřením, že se k němu sáhlo z nouze a nikoli jako k optimálnímu řešení: kdyby bylo optimální, proč ho nemáme už dávno?

RODINA A PŘÁTELÉ: Praplatoví lidé
Jste slávisté nebo sparťani? Fandíte Klausovi nebo Zemanovi? Nosíte paraple, nebo chodíte bez? Fotbal mě nebaví, v politice se snažím o neutralitu, ale pokud jde o paraple, moje názory jsou vyhraněné.

Postoj k parapleti vyjadřuji ztrátou deštníku v nejbližším vhodném termínu. Kdybych našel všechna paraplata a naráz je otevřel, vznikla by plocha...
Ne, zanechám líčení této vidiny. Nevznikla by moc velká plocha. Paraplat jsem ztratil snad do desítky - paraplatům se vyhýbám, tudíž je ztrácím zřídka, jen když mi je někdo vnutí.

Jsou ale lidé, kteří paraplata milují a neztrácejí je.
V civilizovaných městech, jako je Londýn nebo New York, jakmile začne pršet, odkudsi se okamžitě vynoří prodavači deštníků a nabízejí paraplata za směšně nízké ceny. V Praze to zatím nefunguje, ale přece - jakmile spadne pár kapek, nad hlavami rozkvetou černé hřibovité útvary.

Moc to nechápu.
Být zmoklý, to je pěkná otrava, ale nést deštník, to je mnohem větší otrava: pere do něho vítr, deštník se smýká, každou chvíli klofne někoho do hlavy a ten někdo nadává.. Jakmile vstoupíte do místnosti, musíte deštník složit, teče z něho voda, musíte s ním někam do kouta, v tom koutě ho pak zapomenete (pokud jste jako já).

Když vše uvážím a posoudím, je to menší otrava zmoknout, než se tahat s deštníkem, tím spíš, že pod deštníkem stejně zmoknete.
Navíc - to platí pro Pražany: všude jsou skrejše a průchody. Tatínek říkával, že správný Pražák projde bez zmoknutí dejme tomu od Masarykova nádraží až na Karlák a nezmokne, protože všude jsou průchody a pasáže.
A že taky metro? Chyba lávky, chyba metra! Béčko pořád ještě od Masaryčky na Karlák nejezdí, nejdřív 17. února!

PSÍ PŘÍHODY: Zlověstný šumot
To počasí se asi zbláznilo.
Ve škole jsme se učili, že zima udělá z deště sníh. Proto, milé děti, v lednu co? Neff se hlásí. Prosím, v zimě sněží! Výborně! volá paní učitelka.
To bylo za dávných časů.
Dnes by to vypadalo jinak. V lednu co? V lednu prší a déšť na zemi zmrzne a lidi padají na hubu, paní učitelko.

Bart tím trpí jen potud, že občas beru procházky jaksepatří u huby, nechtěje sám na svou hubu upadnout. Kde to jde, šourám se po umrzlé trávě nebo listí, jenže na silnici Mrázovka jsou úseky z čistých betonových kostek a tam to klouže i Bartovi.