Trůny se kácejí, strany se drolí, vášně kypí. Kupodivu, když uvážíme, že prezidentský úřad u nás reprezentuje skutečnou moc prakticky jen při řídkých příležitostech jmenování ústavních soudců a obsazení Národní banky! Mimo tyto okamžiky svého úřadování má moc jen nepřímou, vlivovou - a tu dokáže využít jen osobnost silné autority. Jako byl Václav Havel. Nebo jako by byl Václav Klaus či Miloš Zeman. Bezbarvý úředník zapadne do úřadu jako myš do hoblin. Ani ho nebude vidět.

RODINA A PŘÁTELÉ: Dvakrát do kina
První díl Pána prstenů jsem viděl na nočním představení od tří hodin ráno. Bál jsem se, že při tom umřu nudou, nudil jsem se tak šíleně, že se mi ani nechtělo spát. Byl jsem tedy zvědav, jak to dopadne při shlédnutí druhého dílu zvaném Dvě věže. Partie z kavárny Rybka se do kina vypravila v den premiéry, tedy 15. ledna, v pět odpoledne! To je únosná hodina, kdy jsou smysly vnímavé a rozum bystrý. Výsledek? Nudil jsem se, ale míň, takže se mi podařilo usnout, takže to je dobrý výsledek! Mně asi chybí nějaké kolečko v hlavě, a nejsem schopen fantasy vnímat - asi jako někdo není schopen vnímat sci-fi, kterou zase já miluju celý život. Podařilo se mi vnímat film jako technický problém - skutečně, úroveň výpravy a filmových triků je bez přehánění úchvatná a na třetí díl zase půjdu, asi jako bych šel (pokud by mi bylo deset) do cirkusu se podívat na slona a na clowna-srandovníka.

Projekt 100 je cosi jako filmový festival celovečerních i krátkometrážních filmů, nových ale hlavně archivních, který se odehrává ve vybraných kinech po celé republice. Letos jsou na programu Amadeus, Amarcord, Brazil, Diktátor, Idioti, Mléčná dráha, Naqoqatsi, Noční rozhovor s matkou, Ostrov a Zvětšenina. V sobotu jsem byl v kinu Oko v Praze Holešovicích na Brazilu od Terryho Gilliama. Už samotné kino Oko je velký zážitek - je to kino takové, jaká bývala před zavedením multikin. V hledišti byla převážně mládež - seděl jsem na balkóně a dole byla vidět jen jedna sivá hlava. Za mnou seděli mládenci, kteří podle všeho nepřišli Brazilu na chuť. Když film skončil, sesypali se na jednoho z nich:
"Ty vole... Tohle je fakt nejlepší film, kterej jsi v životě viděl?"
"Jste volové," odpověděl fanoušek Brazilu.
Debata pravděpodobně pokračovala. Skutečnost je asi taková, že nikdo není vůl, ani ten komu se Brazil líbí, ani ti druzí: někomu sedne, někomu ne, jako mě nesedne Pán prstenu, přičemž někteří z mých kamarádů ho viděli onoho 15. ledna už potřetí.

PSÍ PŘÍHODY: Jako na potvoru
Psi dovedou být potvory - když chtějí. Někdy i když nechtějí. Prostě - shodou náhod se něco semele nebo skoro semele...

Tak například dnes ráno. Probíral jsem botník a vytahal pět párů škrpálů, které nikdo nenosí a nosit nebude. Zabalil jsem je do staré zimní vložky, kterou nikdo nenosí a nosit nebude, už proto, že ví čert, do čeho ta vložka patří. Usmyslel jsem si, že při ranní procházce ten ranec vyhodím do popelnice.

No a teď ta náhoda. Jako na potvoru na plácku před Blaženkou pobíhali dva pejskové a Bart byl na ně náramně zvědavý. Takže jsem musel sebrat ranec (držel jen stiskem dlaně za čtyři cípy) a držet psa a odemknout a vyndat klíče a zamknout a nepustit psa.

Asi to šlo všechno udělat chytřeji, například tak, že bych psa nechal na zahradě a odnesl ranec do popelnice (je asi 50 metrů od našich vrátek, v úrovni ulice, kdežto náš vchod je stranou od ulice), jenž já se nerad vracím - fyzicky, i obrazně.