Glosa pro Rádio Frekvence 1

RODINA A PŘÁTELÉ: Hypochondrovy Vánoce
Akvarista dostane pod stromeček rybičku, pokud možno v nádobě s vodou, ochlasta flašku a hypochondr..? Kdo z nás není aspoň trochu hypochondr, kdo z nás aspoň někdy nedramatizuje nějakou tu bolístku, štípnutí, zaloupání nebo svěděníčko. S rýmou jsem běžel do lékárny, abych si koupil acylpyrin - a tam jsem ho spatřil.

Hypochondrův vánoční stromeček.
Měli ho tam v koutě jako poutač - hned vedle lepenkové figuríny Mister Beana nabízejícího nějaké prášky. Stromeček to byl umělohmotný, jako živý, omotaný řetězy a zdobený lesklými koulemi. A pod ním...
Krabičky s pilulkami, flaštičky, kelímky, náplasti. Ten se musí radovat, hypochondr, když takovou nadílku spatří! Tančí radostí. Prášky proti překyselení, projímadlo, kapičky na průjem, sprej na madle, inhalátor, měřič krevního tlaku, šťourátko do uší, vitamíny, enzymový přípravek, univerzální hojič, kniha Domácí lékař...
Od té chvíle jsem se díval po lékárně jinýma očima. Může to být i zdroj radosti, předmět zájmu.
Napadlo mě: kolik je to všelijakých medikamentů, prostředky proti všem nemocem vnitřním i vnějším! Kdybych je sežral všechny najednou, ó, jak bych byl zdráv!
Až navěky by se mě nedotkl žádný neduh.
Napsal bych si Ježíškovi pro příští Vánoce, jenže nemůžu. Napsal si mě do černé knihy, protože jsem se o Vánocích vyjádřil, že jsou blbost.

PSÍ PŘÍHODY: Nastalo blaho, velmi dočasné
Od loňského léta, kdy nás navždycky opustila moje žena Míša, se v kuchyni nevařily složitější pokrmy, než káva, čaj, asi dvakrát vajíčka a instantní polévky. Ve speciálním hrnci i rýže pro Barta. No a dnes večer moje dcera Irena, která byla doma po dobu vánočních prázdnin, usmažila řízky!

Nedovedu posoudit, jestli Bart zaznamenal řízky už ve fázi ponákupní, tedy v okamžiku, kdy je Irenka přinesla v pytlíku domů. Lednici obchází Bart pořád, čmuchání u otevřených dveří je součástí denní rutiny. Jenže když Irena vytáhla talíře, rozmíchala vajíčka, do druhého nasypala strouhanku a naklepala kuřecí maso, změnil se v toho nejhodnějších psa světa, seděl předpisově a očima žadonil. Pak se mu do zraku vkradla lstivost. Znám už ten pohled. Čekal, až se nikdo nebude dívat a...
On se neodváží přímo vyskočit na kuchyňskou linku předními tlapami a řízek zblajznout. Jeho počínání připomíná šachové "braní mimochodem". On tou hubou jede podle hrany linky - kdyby něco, tak by řekl: já i jen drbu čumák o kraj stolu - a příčně vysune jazyk a snaží se smést všechno, na co dosáhne špičkou. No a kdyby se třebas ten řízek přichomejtl jazyku do cesty, pak by to byla řízkova chyba, to je přece jasné.