Uvidíme, jestli toto uvedení na pravou míru bude mít stejnou publicitu, jako propuknutí Burešovy aféry.

RODINA A PŘÁTELÉ: Zápas s parkovacím automatem
Do centra nikdy autem nejezdím, dneska jsem musel. Mám rýmu, kejchám a nechtěl jsem těkat po městě v jedenáctistupňovém mrazu a chrchlat a kejchat v tramvaji, to zaprvé. Potom: musel jsem být na čtyřech místech těsně po sobě a to opravdu nebylo veřejnými dopravními prostředky možné. Čili: musel jsem nechat auto v centru a volil jsem parkoviště před Hlavním nádražím.

Na chodníku tam mají parkovací automat. Třicet korun za hodinu. Odhadoval jsme pobyt na první štaci na dvě hodiny, takže jsem naházel do dírky šedesát korun a stisknul zelené tlačítko - automat mi měl vytisknout parkovací lístek.

Místo toho zachrčel a vracel mi peníze. Třicet korun a třicet si nechal a žádný lístek nevytiskl.
Bestie hnusná! Uštědřil jsem mu několik ran. Není to citlivka. Nereagoval.
Nasázel jsem do něho znovu peníze - těch vrácených třicet korun. Zmáčkl jsem zelené tlačítko.
Zachrčel a tentokrát se z něho vysypalo padesát korun - těch nových třicet a dvacet z předešlé várky.

Buď proklet, řekl jsem mu. Odešel jsem od auta bez zaplacení. Budou kontrolovat parkoviště v jedenáctistupňovém mrazu?
Nekontrolovali. A jako podvodník si nepřipadám. Mají mít otužilejší parkovací automaty, které nechytnou v pitomém mrazíku pouhých jedenácti grádů rýmu a nekejchají peníze.

PSÍ PŘÍHODY: Že se nestydíš, Barte!
Bart opravdu nevypadá jako podvyživený pes. Není tlustý, to jistě ne, ale do vychrtlíka má daleko. Srst se mu pěkně leskne, svaly má pevné (zvláště pak ty kousací, protože valnou část bdělé části dne tráví žvýkáním gumové činky) a vykračuje si jako statný chlapík, jímž vskutku je.

Žrát dostává pravidelně, ráno a večer, a přes den ještě ledacos vyžebrá či vyzíská z desátku.

Jiní jsou na tom mnohem hůř. Třeba havrani. Ti k nám přilétají - někdo říká z Norska, někdo z Ukrajiny. Jakmile je mráz, vysedávají v korunách javorů a čekají, až jim dobrá duše nasype na trávník v parčíku před hotelem Blaženka nakrájené housky. Taky to dělám. Kdybych věděl, co víc havranům přísluší, polepšil bych jim.

Bart by pro ně měl mít uznání - ať z Norska nebo Ukrajiny, každopádně sem přiletěli zdaleka v naději, že na ně čeká nakrájená houska.
Ta čeká, ovšem když jde kolem housky toto nestoudné hovado jménem Bart, snaží se housku sežrat - skrz košík! Kdyby to aspoň dělal nenápadně, pokradmo, jako když se snaží vyluxovat něco z kuchyňské linky. Ne! Náruživě se na housku vrhne a pasíruje ji skrz mřížoví košíku.