RODINA A PŘÁTELÉ: V tramvaji se lze taky zmýlit
Včera jsem tu psal,jak snadno zabloudí člověk v rouře, tedy v metru. Na povrchu taky čekají záludnosti. Jako příklad uvedu tramvaj. Od povodní často jezdím nahoru na Vinohrady tramvají. Protože mám celoroční tramvajenku (čili šalinkartu, jak hezky říkají Brňáci), často jezdím linkami, které mě vezou třeba jen kousek cesty: třeba sedmička zahýbá hned za Palackého mostem k Výtoni, ale mě je ta stanice dobrá, protože skrze ni jede mým směrem i XB a ta mě odveze na Karlák atd. Jakmile se takto dokodrcám na vinohradské náměstí I.P.Pavlova, je skoro vyhráno - ale tam čeká zálud.
Jezdí tudy čtyřka a desítka, tedey dvě tramvaje, jezdící též přes Anděl - a tudíž jednu i druhou často využívám. Jenže desítka pokračuje na náměstí Míru, kamž chci, kdežto čtyřka zahýbá na Bělehradskou a pak pořád pryč až do Vršovic a tam nechci.
No a už několikrát se mi stalo, že jsem na Pavláku omylem nastoupil do čtyřky v naději, že mě vezme na náměstí Míru. A ona, potvora, zahnula doprava a mastila si to směrem Vršovice! Musel jsem vystoupit, čekat nekonečnou dobu na čtyřku jedoucí opačným směrem a pak teprve čekat na desítku.
A teď ten psychologický moment.
Když se mi to stalo poprvé, byl to prostě omyl. Popletl jsem to. Stávají se takové přehmaty. Jenže podruhé se to stalo proto, že mi blesklo hlavou: hele, čtyřka, to je přece ta tramvaj, kterou jezdíš na Mírák! Připadala mi důvěrně známá...
Bodejť by ne, když jsem ji už jednou proklel a pak netrpělivě vyhlížel, kdy se vynoří z vršovického přítmí!
Teď už nechybuju, teď už si dávám pozor, nepálím se o kamna příliš často - stačí mi pětkrát se přismažit a pochopím.
Dokonce se mi onehdy dostalo satisfakce, když jsem se hádal s kamarádem dychtícím nastoupit do čtyřky a dokonce byl ochoten se vsadit, že čtyřka jede na Mírák.
Ale nevsadil se. To je dobře. Jak se znám, coby sázkaře, zrovna ten den by se čtyřce zachtělo podívat se do Strašnic!