Můžeme s tím být nespokojeni, můžeme se i rozčilovat, a to je tak asi všechno. Řeči o "vyrovnání s minulostí" jsou za těchto okolností směšné. Jaroslav Bureš se velmi nasupil nad paralelou mezi nacismem a komunismem. Oběti komunistického režimu a jeho represivního aparátu už nemají na nasupování moc sil: jsou to vesměs staří lidé a ti z nich, kteří se v neděli dívali na televizi, asi už ztratili naději aspoň na tu malou satisfakci, že hlava státu nebude brát nástupce jejich mučitelů za partnery.

RODINA A PŘÁTELÉ: Problém dopravně - jazykový
Jak asi vědí i mnozí Ne-Pražané, od loňských záplav je metro v hlavním městě částečně ochromené. Nejvíc to odskákala trasa B. K jazykovým problémů se dostanu hned v zápětí.
Uvedu přesněji do situace: Mezi stanicemi Smíchovské nádraží a Karlovo náměstí jezdí metro coby pendl. V levé rouře i v pravé rouře jezdí po jednom vlaku sem a tam a na stanici Anděl (to je moje stanice) lze nastoupit buď směrem na Karlovo náměstí nebo směrem na Smíchovské nádraží. Protože je to pendl, je třeba dávat pozor, kam vlastně vlak jede: jede tam, pak zpátky, pak zas tam, jako kyvadlo. V obou rourách.
Třeba si myslíte, že podceňuji vaši inteligenci, že to vykládám tak po lopatě, ale věřte, stanice Anděl je plná tápajících lidí. A navíc, ve stanici je veliká cedule a tam je napsáno: směr Karlovo náměstí, směr Zličín (to je ještě daleko na Smíchovským nádražím).
Čekal jsem, až můj pendl směr Karlák přijede a pozoroval cvrkot. Na peróně chodí zřízenec, který lidem pomáhá v orientaci. Upozornil jsem ho, že ty cedule jsou zavádějící. Načež (a teď se konečně dostávám k jádru věci, nastala ta jazyková debata).

"Máte to tu blbě napsaný. Je tu SMĚR KARLOVO NÁMĚSTÍ a ono to je jednou na Karlák, jednou na Smíchovské náměstí."
"To je správně napsaný. To je směr na Karlovo náměstí," řekl poněkud upjatě. Měl zřejmě pocit, že urážím jeho chlebodárce.
"To je nesprávně napsaný," trval jsem na svém. "Jezdí tudy pendl. Jednou tam, jednou zpátky."
"Ale ten směr je správně."
"Jenže lidi nepátrají po směru tunelu, oni chtějí jet na Karlák. A teď například," ukázal jsem na vlak přijíždějící tunelem označeným SMĚR SMÍCHOVSKÉ NÁDRAŽÍ, "jede na Karlák tenhle vlak."
"Správně," řekl ten muž. "Je to pendl. A ta cedule je taky správně. Ukazuje směr."
Chtěl jsem pokračovat v debatě, ale přijel vlak a jak jsem byl zpitomělý a stál jsem pod cedulí SMĚR KARLOVO NÁMĚSTÍ, nastoupil jsem do něho a odjel na Smíchovské nádraží.
Měl jsem nastoupit do opačného vlaku. V tunelu SMĚR SMÍCHOVSKÉ NÁDRAŽÍ.
Ano, život je labyrint, jehož cestičky se rozbíhají.

PSÍ PŘÍHODY: Žádný fantom, ale reálný kocour
Ano, vodil jsem - nechtěně - Barta za nos. Jeho nepřítel je skutečný, z masa, chlupů a krve. Jeho reálnost jsem bezmála poznal na vlastní kůži.