ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Od menšiny k menšině
Podle poslední rešerše CVVM souhlasila před deseti lety s rozdělením Československa jen menšina občanů, pouhých 22%, kdežto 60% bylo proti, zbytek neměl názor. Posun za deset let? S rozdělením nadále souhlasí menšina občanů, ale větší, než před deseti lety: 43% souhlasí, 46% nesouhlasí, zbytek neví.
Už tehdejší, dobové výzkumy podnikané v souvislosti s uvažovaným referendem ukazovaly, že ani na Slovensku nesouhlasilo s rozdělením více občanů, než kolik si ho přálo. Čistě matematicky vzato, znamenají tyto počty "od menšiny k menšině" nesouhlas s existencí samostatných států?
Asi to není tak jednoduché. Zajímavý by byl výzkum na téma: přejete si opětovné zřízení společného česko - slovenského státu? A hlavně, jak by doopadlo skutečné referendum na toto téma?
Podstatnější nejsou výzkumy, fatálně důležitá nejsou procenta. To co je důležité, to jsou aktuální dobré vztahy mezi oběma samostatnými republikami. Rozdělením zmizely třecí plochy mezi elitami, a do nesnází nevedou společnost žádná procenta, ale vždycky politici, vždycky úzká vsrstva mocenských špiček. Tohle nebezpečí už nehrozí a právě toto je zásadní pozitivum vývoje našich vztahů za posledních deset let.

RODINA A PŘÁTELÉ: Lodička na scéně
Moc hezký dárek k Vánocům mi dal můj kamarád Ivan Straka: parní lodičku! Jde o toto: kdysi za dávných časů dětství jsme si hrávali s lodičkou: byla plechová, v trupu měla dvojici trubiček, jež ústily do vyvýšené placky uvnitř trupu. Pod placku s e umístila svíčka

Stolní společnost v kavárně Rybka zkoumá lodičku: zleva Neff, Rameš, Straka, Čapek a slečna hostinská

nebo kus suchého lihu. To trubiček se nalila voda. Plamen ohříval vodu, ta se měnila v páru a pára poháněla lodičku - raketovým efektem.

Toť minulost.

Lodička pluje, puzena jsou raketovým pohonem, v umělohmotném tácu

Nyní současnost: Ivan Straka objevil ve Vídni v prodeji tyto lodičky, made by nějaký Ind , autentický indický Ind. Lodičku přivezl do Prahy a ta se stala předmětem úžasu a obdivu a snad u někoho i závisti.

Ještě novější přítomnost:
Ivan objevil tuto lodičku v prodeji v ulici - snad - Jakubské (je to někde za Kotvou), v jakémsi orientálním krámku. Koupil ji a dal mi ji k Ježíšku! Je to úžasný objekt, vzbudil totální senzaci jak v kavárně Rybka v Opatovické ulici, tak na svatoštěpánské kolední besídce u Špičků, mých sousedů. Ve světe mobilů s foťákem a plejstejšnů a GPS a jánevímčeho je to skvělý návrat k jakýmsi techno-kořenům. Onen Ind vyrobil lodičku skvěle, byť, pravda, mu nejde výroba svíček. V dodávce jsou jakési lžičky s voskem a knotem, ale tohle nefunguje moc dobře. Je nutno laborovati, zkoušeti nová řešení, až bude výsledek dokonalý, podám zprávu.

PSÍ PŘÍHODY: Jako koza na ledě
Už jsem se tu letos v zimě o náledí zmiňoval. Nutno dodat, že Bart využívá předností svého náhonu na všechny čtyři do krajnosti - a nezdá se, že by mu klouzání vadilo. Několikrát padl až na hubu, ovšem podivuhodně rychle se tyčí.

Když se tak na něho koukám, probouzí se ve mně scifista a přemýšlím o ledovém ekosystému planety permanentně pokryté ledem. Dejme tomu, že by se pod ledem vyvinul život, dejme tomu že inteligentní: ovšem byli by to dvounožci? Která že inteligence by si přála padat na držku? Naopak, ty opravdu inteligentní rasy by byly čtyřnohé, šestinohé, osminohé. Dovedu si představit rasu bruslících stonožek.

Ledovka má efekty mravní: člověk ohrožený bezprostředním pádem rychle ztrácí svoji pýchu. Pán tvorstva? Směšná představa - každá myš je na tom na ledovce líp! Kráčím vpřed. Hledám a hodnotím každý krok: tady je kamínek, ten mi bude oporou, tady je hrstka stébel, i ta zmírní kluzkost, větévka mi podává ruku, sloupek mě zachrání, kdybych padal dozadu.