ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Rozlévání polévek a tlačení beden
Na Staroměstském náměstí rozléval primátor polévku bezdomovcům a premiér Špidla se podíval do elektrárny v Mělníce a do čističky odpadních vod v Tróji. S trochou cynismu by se dalo říci - dobře vám tak, nemáte být premiéři a primátoři, mohli jste sedět doma a kroutit vánoční čas, jako to dělají neprimátoři a nepremiéři. Dívejme se však na svět pozitivně a berme tyto symbolické činy jako součást něčeho starobylého, jako když papež omývá nohy starcům. Primátoři i premiéři mají být ve slavnostních chvílích vidět - a je chvályhodné, že ten pražský a ten český se obřadů zúčastnili.

Osobní douška
V tomto oddíle Neviditelného psa se zabýváme politikou, ovšem o Vánocích se tato nekoná. Nějakou chvíli jsem strávil nad počítačovou hrou Magic Sokoban Gold, je to další verze klasické logické hry. Ta spočívá na jednoduchém principu: máte cosi jako labyrint a musíte před sebou tlačit bedny na předem vyhrazená místa. Bednu lze jen tlačit, tedy: jakmile ji dotlačíte do roku, game over. Jakmile ji přitlačíte ke zdi a není tam žádný únik, je game over. Tenhle Magic Sokoban Gold je pěkně vymakaná verze, ne nejtěžší, jakou jsem kdy viděl (v jedné jsem absolutně vytuhnul už v první úrovni), ale docela slušně obtížné. Myslel jsem při hraní trochu na politiku: v této hře víte bezpečně, že existuje řešení. Často je jen jedno možné - musíte nejdřív tlačit sem tuhle bednu a pak sem tamtu bednu. Ale existuje řešení. V politice, jakmile začnete tlačit bednu, vytváříte nové labyrinty a ty se násobí do nekonečně a ani návštěva elektrárny nebo čističky nemusí být ten ideální tah.

Je to prostě.. těžká hra. I v tom případě, že sám jste bedna. O to hůře, když jste dutý sud.

RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě k mnemotechnickým metodám
Pamatovat si čísla, to by bylo něco! Tuhle tu měl na toto téma zajímavý článek Petr Košíček. Pojďme ale do praxe. Pan košíček radí jednoduchou metodu: čísla mají začáteční písmena, jedna, dvě, tři atd., až devět musí mít v, aby se d netuplovalo. Jakmile máte číslo, dejme tomu, 64, je to šč a k š a kk č přiřadíte samohlásky, aby to dalo dohromady slovo a... hýml, na nic nemůžu přijít!

Radil jsem se o tom s Pavlem Frýbortem. Vyprávěl mi tuto příhodu.
Má platební kartu, a je vybavena čtyřmístným PINem. On si PIN pamatuje manuálně - přijde k pinomatu, vyťuká ťuk ťuk ťuk ťuk, prsty si pamatují ty ťuky a vybere si peníze. Jenž e onehdy byl v sámošce a chtěl platit kartou a pokladní ho vybídla, aby vyťukal PIN.
No jo, jenže ta klávesnice byla jiná , než v pinomatu! Jinak rozložená, puntíky byly jinde.
Nějak to dám dohromady, pomyslel si přítel Frýbort. Ťukal... a chybně. Podruhé... chybně.
Pokladní se na něho už divně dívala.
"Je tu někde bankomat?" zeptal se jí.
Pokladní ukázala prstíkem. No a Pavel běžel k pinomatu, vyťukal ťuk ťuk ťuk ťuk, zapsal si na papírek, co mu prsty poradily, a pak už to bylo velmi jednoduché. Vrátil se, vyťukal na podivné klávesnici čísla z papírku a vesele čerpal a čerpal a čerpal...

PSÍ PŘÍHODY: Planá panika s náledím
V neděli večer se z reproduktorů TV a rozhlasu linula náleďová panika. Byl jsem zvědav, jak to náledí ráno s Bartem zvládneme. Oddaloval jsem vstávání a naštěstí ani Bart se z pelechu nehrnul s obvyklou vervou. Kolem šesté začaly štěkat noviny. Znamenalo to, že novinový pán zastrkává denní tisk do kastlíků a psi to velmi hlasitě komentují. Řádní psi, jako je Čip a Sára a Bára, bydlí v boudě na zahradě, takže jejich štěkot schytá novinový pán z první ruky. Bart bydlí na pelechu v Míšině ložnici a štěká dálkově, z podesty schodiště.

Bylo mi to divné: jakmile je náledí, novinový pán rozumně uvažuje: vrabec v hrsti nebo holub na střeše? Nezlámané nohy, nebo spokojení abonenti? Fuck the abonenti, říká si, když je opravdové náledí.
Tato pomocná indicie byla správná. Barta jsem vyhodil na zahradu a po chvilce jsem se vypinožil z pelechu do sprchy a ze sprchy do oblečení a s tím vším do bot a dohromady pak ven - a ani to moc neklouzalo.