ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Politika upadá do zimního spánku
Letos je to tak pěkně rozehrané, že v podstatě čtrnáct dní se nebude nic dít, ledaže by nastala televizní krize. Dnes si lidi půjdou otevřít do práce flašku, pokud nedělají u pásu nebo v kravíně nebo na stavbě nebo tam, kde se opravdu strašně moc fachá. Toto je třeba mít na paměti, a na tyto lidi je nutno brát ohled, což se, obávám se, neděje. Což je kupodivu, protože těchto lidí je většina. Politika se aranžuje tak, jako kdyby veřejnost bylo osazenstvo parlamentní restaurace a pak pár kaváren a vináren v okolí a aktéři chatu na webových stránkách parlamentních stran.

Nedělejme si však v těchto dnech hlavu s politikou. Za tři neděle nás čeká fraška s prezidentskou volbou, ale do té doby uplyne, jak věřím, několik málo příjemných dní a do těch přeji všem čtenářům Neviditelného psa maximum pohody v množství větším než malém.

RODINA A PŘÁTELÉ: Gentleman opět osvědčil svého génia
Gentleman Ivan Straka, vydavatel Gentlemanova deníčku a též i stálý spolupracovník Neviditelného psa, vynalezl název pro nový druh likéru Fernet. K objevu dospěl nad sklínkou tohoto likéru: není to ani klasický fernet (i muži mají své dny), jemuž se říká pro drsnost Drsoň, není to jeho slečinkovská varianta s citronovou příchutí, pro změkčilost přezdívaná Jasoň. Co tedy, když je to likér s příchutí pomeranče?

"Jméno jeho budiž Mlsoň!" děl Straka a dobré bylo.

Myslím, že tento způsob chystání vánočního veselí je optimální - zvláště pak pro lidi, kteří nemají pro veselí mimořádné důvody. Podotknu ještě, že těch Mlsoňů nebylo mnoho, jen dva na hlavu, a to je opravdu slušný počet.

S Davidem a Irenou jsme se rozhodli Vánoce letos vypustit, takže pozoruju hemžot se značným odstupem. Nicméně jsem zaznamenal dvě pamětihodnosti: jeden pán nesl houpací motocykl - konstrukčně to byl houpací kůň, ale provedením motocykl. No a v jedné z parkovacích kójí garáže pod Village Cinemas ležel velký zaparkovaný stromeček.

Když se blíží náledí
Toto vše jsou prkotiny proti tomu, co - jak očekávám - nastane během pondělka, tedy dne, kdy budete číst tyto řádky. V neděli večer pršelo a přituhovalo. Když jsem večer šel domů, ledva jsem dolezl k vrátkům, ze silnice. V pondělí ráno to bude, jak očekávám, kruté.

PSÍ PŘÍHODY: Pane, nechoď pryč...
Tahle kousací lana, to je skvělá hračka. Jeden uzel tady, jeden tamhle, mezi tím lano o tloušťce paže, pes leží a hryže a žižlá a dává pokoj. Minulý týden přinesl David Bartovi takové lano. Obrovské nadšení! A samozřejmě nevraživost: ne abyste mi to lano sebrali, to je moje lano, vrčel pes a vlekl kořist pod lavici. Tam si ji umístil do kouta a pracoval na ní dlouhé hodiny.

Je to ovšem pes spořádaný, takže to není tak, že by si na lano nenechal sáhnout, to by bylo špatné - to by za chvilku chodil po baráku v mé čepici na hlavě a v mých pantoflích. To se nesmí strpět. Nicméně, dejme tomu, že je to jeho lano, a je třeba hračku takto chápat.

Včera večer jsem se chystal ven. Bart pozoroval moje přípravy žalným zrakem. Ne, nenechal jsem se zlomit... a i to bylo Bartovi jasné, že mě smutným koukáním od odchodu neodradí.